23. června 2005
Členové pracovní skupiny poradců pro dopravu nebezpečných věcí při Svazu spedice a logistiky ČR (SSL) se na svém květnovém setkání pod vedením předsedy skupiny Jiřího Miletína věnovali především problematice námořní dopravy. Na programu jednání byly ovšem i nové pracovní metodické pomůcky, které v poslední době představily významné mezinárodní organizace. Expertní výklad k problematice dopravy nebezpečných věcí po moři podala poradkyně pro přepravy nebezpečných věcí Šárka Pěkná, která se podrobně věnovala výkladu hlavního mezinárodního předpisu pro tuto oblast, tedy kodexu IMDG Mezinárodní námořní organizace IMO. Zaměřila se především na rozdíly mezi kodexem a předpisy upravujícími pozemní dopravu a na problematiku dopravy nebezpečných věcí na silničních a drážních trajektových plavidlech.
Bezpečnostní zásady INDA Sekretariát SSL informoval o nejnovějších
zásadách pro bezpečnost dopravy nebezpečných věcí po silnici, které
zpracovala Aliance průmyslových oborů zapojených do dopravy nebezpečných
věcí (INDA). Na zpracování obsáhlého dokumentu z letošního dubna se
kromě Mezinárodní unie silniční dopravy IRU podílely mezinárodní
organizace chemického průmyslu a dále průmyslu barev, hnojiv, výroby mýdel
a detergentů, ale i asociace distributorů chemických produktů a spediční
svazy FIATA a CLECAT. Dokument informativní povahy je zaměřen na ochranu
nebezpečných komodit před zneužitím teroristy. Také Úmluva ADR v nové
kapitole 1.10 z počátku letošního roku uvádí v tomto směru všeobecné
požadavky, které je nutno realizovat po uplynutí šestiměsíčního
přechodného období, tedy od 1. července letošního roku, ale uváděné
specifické cesty budou záviset na individuálních podmínkách a situaci
podniků v konkrétních dopravních řetězcích a posouzení jejich rizik.
Zásady INDA poskytují širší rámec technických a provozních variant.
Například podnik v obydlené lokalitě nebo u dopravního koridoru může
přijímat velmi odlišná opatření než podnik ve volné krajině. Dokument
rozvádí především praktické důsledky jednotlivých paragrafů kapitoly
1.10, dále se pak v souboru příloh zabývá například technickými
alternativami dočasného skladování, manažerskými praktikami omezujícími
bezpečnost, alternativami prevence před krádeží zásilky a vniknutím do
vozidla a také bezpečnostními plány podniků. Další metodický produkt ze
strany evropského chemického průmyslu pro oblast dopravy nebezpečných
věcí představují Zásady subdodávek dopravní služby (ECTA). Vycházejí
ze zkušenosti, že zadávaná přepravní množství jsou většinou velká,
že je jejich přeprava nad síly jediného silničního dopravce, takže do ní
musí zapojit i další firmy. Zatímco chemické firmy mají možnost ovlivnit
volbu tak zvaného hlavního dopravce z hlediska jeho kvalifikace,
v případě dalších dopravců najímaných dopravcem hlavním již tomu
bývá jinak. Zásady hlavnímu dopravci pomáhají správně vybrat
subdodavatele dopravní služby. Definují rovněž úlohy hlavního dopravce a
různé formy zapojení dalších dopravců
(jk)
