28. ledna 2013
Nově bude veškeré nové změny v řádu RID diskutovat a zpracovávat za tím účelem vytvořená pracovní skupina Výboru znalců. Snaha Evropské komise do tohoto procesu striktně zasahovat tak vyjde naprázdno. Takový je výsledek jednání řady organizací a výborů, které se zabývají přepravami nebezpečných věcí, během posledního desetiletí. Jejich aktivity v tomto směru vyvrcholily v loňském roce.
Během uplynulých desetiletí došlo postupně ke stabilizaci řady subjektů v oblasti přeprav nebezpečných věcí (signatářské státy jednotlivých dohod, mezistátní organizace, mezinárodní svazy atd.), k propojení jejich činnosti a k návaznosti jejich jednání. To přineslo také rozsáhlou harmonizaci a unifikaci. Státy, ale i svazy mohou předkládat (řádné i informativní) dokumenty, které na zasedáních projednávají příslušní experti. Hlasovat o nich však mohou pouze členské státy řádu RID. Každý stát, ať malý, jako například Belgie či Lucembursko, či velký, jako SRN či USA, má pouze jeden hlas. Velkým zemím se to sice mnohdy nelíbí, ale dané pravidlo akceptují. Na všech zasedáních jsou přítomni i odborníci z nejrůznějších oborů, podle projednávané problematiky například chemici, právníci, zdravotníci či další odborníci z praxe. Tím je zaručeno, že dokumenty jsou posuzovány z nejrůznějších aspektů i širší odbornou veřejností a posléze jsou přijímány pouze změny podmínek, jež jsou předpokladem žádoucích zlepšení.
Se vstupem EU do COTIF nastaly potíže
Evropská unie se zasedání k přepravám nebezpečných věcí účastnila řadu let pouze jako pozorovatel, bez možnosti hlasovat. Jednalo se například o zasedání ekonomické a sociální rady OSN (UNO-ECOSOC), pracovní skupiny WP.15 (ADR), společného zasedání znalců ADN/ADR a RID či jednání Výboru znalců RID. Úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIF (v níž je RID Přípojkem C) je základní dokument železniční přepravy v Evropě. Odpovědným grémiem pro změny v Přípojku C (RID) je Výbor znalců pod vedením Helmuta Reina z Německa. Do 1. července roku 2011 měla úmluva 47 signatářských států, z toho 26 členů Evropské unie, devět ostatních evropských a zbývajících dvanáct mimoevropských zemí (jako například Írán, Irák či Turecko).
K 1. červenci roku 2011 se řádným, 48. členem úmluvy COTIF stala i Evropská unie a od toho okamžiku nastaly potíže. Unie se totiž začala snažit pravidla jednotlivých zasedání změnit. Hned na prvním následujícím zasedání Výboru znalců RID se zástupce Evropské unie pokusil hlasovat za všechny členské státy EU, které úmluvu COTIF ratifikovaly. Jinými slovy: Evropská unie chce při hlasování disponovat hlasy všech členských států. Při celkovém počtu 48 signatářských států by to znamenalo, že by automaticky disponovala většinou hlasů a tím vlastně automaticky sama rozhodovala o všech změnách! Zda je takový výklad Evropské unie správný, o tom se vede právní spor mezi právníky úřadu Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu OTIF a Evropské komise. Evropská unie se přitom vůči členským státům odvolává na Lisabonskou smlouvu, která platí od 1. prosince roku 2009.
O odborných tématech bez odborníků
Jak si to Evropská unie představuje v praxi, o tom bylo možné se přesvědčit na květnovém zasedání výboru znalců RID. Členské státy na něm byly vyzvány k „předjednání“ všech předložených dokumentů, a to pouhou hodinu před oficiálním zahájením zasedání. Zároveň od nich byl vyžadován i jednotný závěr. Že tedy nebyl brán zřetel na názor odborníků či ostatních signatářů úmluvy COTIF, je nasnadě. A aby toho nebylo málo, na posledním zasedání Pracovní skupiny WP.15 (ADR) se zástupce Evropské unie pokoušel vůči členským státům EU vystupovat obdobně a chtěl vyžadovat „předjednání“ změn pro dohodu ADR! Naštěstí Evropská hospodářská komise OSN takový postup posoudila jako protiprávní a neumožnila jej. I v tomto případě by totiž došlo k tomu, že by EU řehlasovala zbytek členů zasedání. Že ani toto nebyl poslední pokus EU získat rozhodující vliv v oblasti přeprav nebezpečných věcí, svědčí její pokus ovlivňovat v Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA) její zasedání ICAO DG. Důsledky hegemonie EU by byly nedozírné
Jaké následky by takové jednání EU nakonec mohlo mít, o tom lze jen spekulovat. Každý signatářský stát řádu RID či dohody ADR, který není členem Evropské unie, by v budoucnu „de facto“ již neměl „co říci“. Zda si to tyto země nechají od EU líbit, se teprve ukáže. Pokud by však EU své zájmy prosadila, výsledkem by mohlo být, že by nečlenské státy EU mohly vytvářet odchylné národní podmínky od ADR či RID (s nimiž by při jednáních nesouhlasily), ale byly „automaticky“ přehlasovány. Nabízí se rovněž otázka, jak by při takovém stavu v budoucnu prosazoval své zájmy průmysl či odborné svazy.
Unie se odvolává na jednotnou politiku
Evropská unie obhajuje svůj postoj při jednáních s členskými státy EU různými argumenty, jako například „členské státy musejí dodržovat a podporovat postoje EU dojednané před různými mezinárodními setkáními“ či „návrhy v oblasti dopravy lze provádět pouze v souladu s Evropskou unií“. Proti tomuto postupu však existuje řada racionálních důvodů. Experti, kteří odpovídají za další vývoj podmínek pro přepravu nebezpečných věcí, jako například experti pro klasifikaci, konstrukci cisteren či pro obaly, pracují pro jednotlivé státy (Competent Authorities) a v průmyslu. Evropská unie většinou takovéto experty nezaměstnává, což by znamenalo, že jejich hlas a rozsáhlé odborné znalosti by se v grémiích jen stěží prosadily.
Podmínky, které neodpovídají praxi, nemají smysl
Harmonizované podmínky jsou velmi důležité pro všechny signatářské státy, jakož i pro průmysl. Pokud by došlo k odklonu od harmonizace, případní další zájemci o členství v RID by se velmi rozmýšleli, zda mají ratifikovat předpis, o kterém rozhoduje pouze Brusel. Loni v září v centru Evropské unie došlo k důležitému setkání zástupců Evropské komise s rozhodujícími zástupci jednotlivých grémií pro přepravu nebezpečných věcí. Po dlouhém, mnohahodinovém jednání se zástupcům grémií podařilo vysvětlit celý komplex problému i možné potíže, které by vznikly při rigorózním prosazování zájmů Evropské unie. To nakonec zřejmě vedlo k tomu, že zástupci EU své stanovisko pravděpodobně přehodnotí.
Nyní bude nutné nalézt „modus vivendi“, který uspokojí požadavky Evropské unie, aniž by přitom došlo k ohrožení současného fungování grémií. Evropská unie by se ráda i nadále setkávala se svými členskými státy a byla informována o jejich stanovisku k jednotlivým návrhům. Konečná stanoviska by jim však neměla být nařizována. Členské státy unie by měly mít možnost, jako tomu bylo doposud, diskutovat a sdělovat svá stanoviska přímo na jednáních v plénu.
Změny bude zveřejňovat výbor znalců
K určité změně přesto došlo. Nově bude veškeré změny do RID diskutovat a zpracovávat za tím účelem vytvořená pracovní skupina Výboru znalců. Ten bude na závěr dvouletého cyklu změny schvalovat a zveřejňovat v podobě notifikovaných textů pro RID. A zde by měla mít Evropská unie v případě nesouhlasu možnost vyjádřit své veto. Doufejme však, že v praxi k tomuto vetu nikdy nedojde, protože jinak by dvouletá práce expertů RID ztratila veškerý smysl.
Stanislav Hájek, bezpečnostní poradce pro ADR a RID
