1. dubna 2013
Česká republika nemá žádný centrální monitorovací systém, který by poskytoval přehled o pohybu vozidel s nebezpečným zbožím a o přesném složení podobného nákladu. „Dopravci a přepravci se podobnému monitoringu brání, protože se obávají úniku citlivých dat,“ řekl vedoucí Akademie dopravního vzdělávání společnosti DEKRA Automobil Ing. Jiří Došek.
Podle jeho slov využívají čeští dopravci celou řadu monitorovacích systémů, které však spolu většinou nekomunikují. „Každý systém je nastaven trochu jinak, každý umožňuje sledování jiných dat,“ řekl Jiří Došek. Podle jeho slov dnes není problém, aby daný dopravce přesně věděl, kde se jeho vozidlo momentálně nachází, samozřejmostí jsou pak data, kam jede a co veze. Problém nastává podle Jiřího Doška v okamžiku, kdy by daný dopravce měl tyto údaje poskytnout třetí osobě, ať už by to byl nějaký orgán státní správy či dozorový orgán. „Přirozeně by bylo potřeba sledovat zejména přepravy nebezpečného zboží a registrovat, zda se řidiči těchto vozidel nedopouštějí prohřešku typu používaní zakázaných komunikací či parkování na zakázaných místech. Zatím ale neexistuje cesta ke společné dohodě,“ upozornil zástupce společnosti DEKRA Automobil.
Další krabička za sklem je vyloučena
Případný centrální monitoring byť zatím jen vozidel přepravujících nebezpečné zboží také naráží na fakt, že Česká republika je tranzitní zemí a přibližně 50 procent objemu silniční dopravy tvoří doprava tranzitní. „Jak by se pak zajistilo sledování vozidel, která přes nás jen projíždějí? Není možné dát za sklo kamionu další krabičku kvůli systému, který by byl spravovaný státem,“ řekl Jiří Došek. Podle jeho slov se nyní na půdě OSN řeší mimo jiné právě problematika sledování přeprav nebezpečných věcí, tam je ale termín pro nalezení nejvhodnějšího řešení do roku 2020. „Nejde přitom jen o sledování přeprav, ale o komunikaci mezi vozidly, komunikaci s dopravními zařízeními, jako jsou semafory či aktivní dopravní značení,“ dodal zástupce společnosti DEKRA Automobil.
eCall je provizorním řešením
Hodně si odborníci slibovali od systému nouzového volání eCall, který by mohl částečně zajistit i sledování přeprav nebezpečného zboží, nicméně tento systém se bude pravděpodobně od roku 2015 montovat pouze do osobních a lehkých užitkových vozidel. „U tohoto systému se navíc vůbec neuvažuje o tom, že by nějak monitoroval to, zda je ve vozidle nebezpečné zboží nebo ne. Nám by stačily dva údaje – jestli tam nebezpečné zboží je nebo ne, a pokud ano, tak kontakt na někoho, kdo ví, co v tom je konkrétně, v jakém množství, v jaké formě a podobně,“ řekl Jiří Došek. Ten také poukazuje na to, že systém eCall je systémem mezinárodním se všemi s tímto faktem souvisejícími nevýhodami – jakoukoliv úpravu a změnu systému musejí projednat všechny evropské země, které do něj budou zapojeny, což je věc velmi složitá a zdlouhavá.
Řešením je postupná cesta krok za krokem
Jednou z možností, jak postupně zavést centrální monitoring přeprav nebezpečného zboží, je zvolit postupné kroky – nejprve by se zavedlo sledování například výbušnin, následovat by mohly třeba radioaktivní látky a další nebezpečné látky. Jiří Došek má i recept, jak by se dali přesvědčit dopravci, aby se do tohoto monitorovacího systému zapojili. „Dnes má dopravce povinnost v případě přepravy určitých výbušnin (podle ADR tř. 1) nahlásit jejich přepravu ČBU pět dnů předem. Pokud by se zapojil do systému sledování přeprav, měl by tuto povinnost třeba jen jeden den předem. To by mohlo být zajímavé zejména pro ty dopravce, kteří realizují přepravy výbušnin na poslední chvíli,“ popsal způsob řešení. Samozřejmě ruku v ruce by mohla jít také legislativní úprava, která by přímo nařídila monitoring přeprav některého nebezpečného zboží. Dnes dopravce žádný monitorovací systém používat nemusí, pouze u látek, které by šlo zneužít pro teroristické útoky, je doporučeno používání satelitní navigace. Od roku 1999 dokonce ani neexistuje povinnost dopravce hlásit, že veze nebezpečné zboží. Tedy až na výjimky.
Analýza nastínila určité možnosti
Společnost DEKRA Automobil vytvořila nedávno pro Svaz chemického průmyslu v rámci projektu Chemlog T&T analýzu současného stavu sledování přeprav nebezpečných věcí, ze které vyplynula celá řada zajímavých závěrů. Například ten, že nejrizikovějším faktorem při manipulaci s nebezpečným zbožím je lidský faktor. Chybu konkrétního člověka lze minimalizovat různými způsoby, zcela vyloučit ji však nelze nikdy. Studie také upozorňuje na fakt, že na akademické půdě se již několikrát řešila možnost monitoringu přeprav nebezpečného zboží, vždy to ale zatím skončilo pouze v rovině teorie, žádný projekt nebyl rozvinut do takových rozměrů, že by se mohl plně uplatnit v praxi. Další závěr analýzy je takový, že bez nařízení shora to prostě nepůjde.
Tomu však musí předcházet nalezení konsenzu pokud možno všech zainteresovaných subjektů. To by posunulo celou věc vpřed. Podobný systém by pak mohla využít řada institucí včetně například hasičů, kontrolních orgánů či statistiků. Na základě získaných dat by bylo možné posoudit frekventovanost přepravy a lokalizovat nejrizikovější úseky infrastruktury a s tím související výstavbu nových tras určených především pro nákladní dopravu.
Využijme platformy ADR
Ani dohoda ADR zatím nenařizuje používání sledovacích systémů při přepravě. Jiří Došek v této souvislosti připomněl, že i na české půdě existuje celá řada aktivit souvisejících s problematikou sledovacích a monitorovacích systémů pro přepravu nebezpečných věcí, a zejména pak se zvyšováním bezpečnosti přeprav nebezpečných věcí. Jednou z nejznámějších, která řadu let funguje, je systém TRINS (Transportní informační a nehodový systém). Ten prostřednictvím svých středisek poskytuje pomoc při řešení mimořádných situací spojených s přepravou či skladováním nebezpečných látek na území České republiky.
V těchto aktivitách se mimo jiné angažuje například Svaz chemického průmyslu. Do budoucna by ale bylo potřeba místo několika růz-ných aktivit vybudovat jeden centrální registr, do které by bylo nutné hlásit všechny přepravy nebezpečného zboží. Pomohlo by to nejen hasičům v případě dopravní nehody.
Tomáš Johánek
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) stanovuje podmínky mezinárodní přepravy nebezpečných věcí ve 47 smluvních státech. Řada z nich včetně České republiky tuto dohodu vztáhla i na vnitrostátní přepravu nebezpečných věcí. ADR nijak nepředepisuje, že vozidla přepravující nebezpečné věci musejí být vybavena monitorovacími systémy, první doporučení vybavit vozidla těmito systémy lze nalézt při přepravě vysoce rizikových nebezpečných věcí, tedy ze-jména takových, které by se daly potenciálně zneužít pro teroristické útoky. Jedná se však zatím pouze o doporučení.
V rámci těchto přeprav je nutné, aby na vozidlech byly nainstalovány prostředky, zařízení nebo systémy k ochraně proti odcizení vozidla a jeho nákladu, a musejí být učiněna opatření, aby se zajistila jejich funkčnost a účinnost v každém okamžiku. Použití těchto ochranných opatření nesmí ohrozit zásah záchranných jednotek. Jelikož se jedná o dobrovolný požadavek, řeší to dopravci většinou pouze uzamykatelnými kryty a zámky na vozidlech. Navíc je toto ustanovení předepsáno pouze u vysoce rizikových nebezpečných věcí a ne u všech ostatních přepravovaných látek.
