14. prosince 2015
Společnosti EWT, s. r. o., a Hoffmann & Žižák, spol. s r. o., oslavily minulý týden v Praze v prostoru Fora Karlín dvacet let od svého založení. O uplynulých letech i vizích do budoucna, ale i o situaci v dopravě, jsme při této příležitosti hovořili s jejich spolumajitelem Ing. Michalem Žižákem.
„Společnost EWT vznikla v roce 1995. Ale jak to vlastně tehdy všechno začalo?“
„Své společníky a spolumajitele obou firem – EWT a Hoffmann & Žižák – Dirka a Nataschu Hoffmann jsem poznal na sklonku roku 1992, kdy jsme společně pracovali u společnosti Schmitz Cargobull a měli na starosti odbyt ve střední Evropě. Dařilo se nám, ale časem jsme začali uvažovat, co dál. Nahrála nám i situace v České republice. Byli jsme tehdy všichni i s mou paní na horách, kvůli počasí jsme nemohli lyžovat a u snídaně jsme se dozvěděli, že Mercedes-Benz chce vybudovat v České republice, po neslavném působení bratří Helbigů, nová místní zastoupení. Zavolali jsme do Stuttgartu, zda se o tento post můžeme ucházet a dozvěděli jsme se, že ano. Takže jsme obratem zpracovali podnikatelský projekt, na základě kterého jsme získali zastoupení značky Mercedes-Benz. To se ovšem neslučovalo s naší pozicí zaměstnanců u společnosti Schmitz, takže jsme museli založit společnost EWT s.r.o. a dohodnout se o podepsání smlouvy ohledně generálního zastoupení značky Schmitz Cargobull v České republice, na Slovensku a v Polsku. Vše nakonec dopadlo dobře, takže jsme v roce 1995 podepsali smlouvy dvě – jednu s Mercedesem a tu druhou se Schmitzem. A výsledkem je, že do dnešního dne jsme v těchto třech zemích předali našim zákazníkům na 90 000 kusů návěsů – zhruba 15 000 v České republice, 5000 na Slovensku a 70 000 v Polsku.“
„To obrovské číslo. Ale je také dost neobvyklé, že přední evropský výrobce svěřil zastoupení regionu soukromé firmě…“
„V současnosti se potvrzuje, že naše tehdejší strategie byla správná. Schmitz Cargobull nyní chce mít podobná kompetenční centra, jako je to naše ve střední Evropě, i v jiných zemích. Koncept EWT, který jsme realizovali už před dvaceti lety – že máme jasně definované prodejní místo, servis, sklad, a to vše ve vlastnictví konkrétní osoby, nyní prosazuje i samotný výrobce. Nechce už mít pouze smlouvy se servisními partnery, potřebuje mít po celé Evropě i své vlajkové lodi, kde zákazníci mohou jednat s konkrétním reálným partnerem. Hodně nám v počátcích pomohl jako vzor Mercedes-Benz, který takovou filozofii měl už dávno. My jsme jeho myšlenku, že se nemůže jednat o imaginárního prodejce bez zázemí, rozšířili i na segment návěsů. A že jsme solidním partnerem, to je vidět ve všech našich centrech, ať již v Brandýse nad Labem, na Slovensku či v Polsku, kde máme největší zastoupení. Mimochodem, naše liberecké zastoupení Mercedes-Benz už oslavilo deset let.“
„Podle tohoto popisu to vypadá velice snadné, ale tak jednoduché to jistě nebylo…“
„Ano, byly určité výkyvy a například počátky, kdy jsme měli první showroom v pronajatých prostorech Mladé Boleslavi, byly skutečně dobrodružné. Tamní areál byl v konkurzu, správkyně konkurzní podstaty neplatila za energie a museli jsme si pronajmout elektrocentrálu z České televize, abychom mohli vůbec fungovat. Ale nejnáročnější byla krize v letech 2009 a 2010. Kdybychom na to nebyli připraveni a neměli rezervy, mohlo to hodně špatně dopadnout. Dnes se říká, že se tím pročistil trh, ale budu si tu dobu pamatovat do konce života. A budu rád, když už něco podobného nikdy nezažiju. Obraty se drasticky propadly, vracela se nám vozidla od leasingových společností a i to, co jsme prodávali, bylo pod cenou. Ale přesto jsme byli schopni zaplatit všechny faktury. A když se na to dívám zpětně, byla to hodně těžká doba, stále jsme nevěděli, co bude. A dobře si pamatuji, jak i každý z makroekonomů říkal něco jiného. Nikdo z nich nevěděl, ale hlavně každý přicházel s originálními názory, bez ohledu na realitu.“
„V současné době to vypadá, jako by krize ani nebyla a optimismus v mnohém připomíná dobu před rokem 2008…“
„Ekonomika se už rozběhla a trh vyhladověl. Tři roky se nekupovala vozidla a obnova vozových parků začala vlastně až loni a letos pokračuje. Věřím ale, že takový propad se už opakovat nebude, protože dopravci jsou dnes mnohem opatrnější. Obrovské nákupy, sto návěsů, sto tahačů, vše na leasing, to už se skoro nevidí. Každý dnes pořizuje jen to, co opravdu potřebuje, a trh není přesycen. Co ale stále víc začíná limitovat další rozvoj, je pracovní síla, a to jak v České republice, tak v celé Evropě. Což je obrovská škoda, protože právě toto by nás mohlo v budoucnu hodně zbrzdit. Až odejde generace řidičů a techniků, kteří prošli vojnou a zemědělskými učilišti, bude hodně obtížné je nahradit. Mohla by tomu ale napomoci skutečnost, že si lidé začnou více uvědomovat, že než být třeba špatným účetním, je lepší být dobrým mechanikem. I finančně na tom mohou být jako řemeslníci lépe a pokud budou dobří, bude se to mezi lidmi vědět a jejich prestiž bude větší.“
„Jak se díváte na budoucnost vozidel, která se budou moci pohybovat sama bez řidiče?“
„Jistě všichni dopravci by si přáli, aby nákladní vozidla, autonomní trucky, přišla co nejdříve. Ale nevěřím, že se dožijeme toho, že vozidla pojedou zcela bez řidiče, ten v kabině bude stejně muset být. Přínos vidím ne v tom, že řidiče potřebovat nebudeme, ale že budou moci mít delší pracovní směny, protože díky tomu, že v některých úsecích nebudou řídit, bude jejich práce méně náročná. A i to může přispět k většímu zájmu o profesi řidičů. Navíc skutečnost, že budou moci pracovat déle v jednom dni, může i prodloužit dobu, kterou budu poté trávit doma se svými rodinami, což je také důležité. Právě dlouhodobý pobyt mimo domov je nepochybně jedním z důvodů, který případné zájemce o tuto práci již předem odrazuje. Jinak v současné době je kabina tahače Mercedes Benz Actros velice pohodlná a mně osobně povolání řidiče kamionu přijde atraktivní, ale je to možná proto, že i můj otec jím byl a mám k tomu blízko. A třeba s novými autonomními vozidly se i profese řidiče stane pro mladé lidi přitažlivější, podobně, jako je tomu již dnes třeba s povoláním kuchaře.
Svou roli hraje nepochybně i rozdílná hodnota pracovní síly u nás a v západní Evropě. K nějakému sblížení bude muset dojít, je naprosto nelogické, aby třeba řidič z Chebu měl mnohem nižší mzdu, než ten, který bydlí jen o pár kilometrů dál v Německu. Ale to sbližování podle mne nebude probíhat tak, že my se dostaneme na jejich úroveň, ale že spíše oni se budou přibližovat víc k našim podmínkám. Už dnes to funguje tak, že řada firem, aby udržela zaměstnanost v Německu, musí mít své satelity i v zemích s levnější pracovní silou. A že Česká republika má na víc, než být jen pouhou montovnou, dokládá třeba mladoboleslavská Škoda Auto, která neustále investuje i do vlastního vývoje i výzkumu.“
„Slavíte nyní dvacet let svého působení na trhu. Jak se díváte do budoucna?“
“Poskytujeme službu dopravcům, ti zase poskytují služby svým zákazníkům. A aby tyto služby někdo chtěl, musí evropská ekonomika fungovat tak, jak funguje dnes. Pozitivní je, že řada značek, které dříve přesouvaly výrobu třeba do Asie, se začíná vracet. Například třeba Německo mělo loni (letošní údaje bohužel zatím nemám k dispozici) pozitivní obchodní bilanci s Čínou, což je neuvěřitelné. Navíc dopravě pomáhá i obchodování přes internet, všichni rádi nakupují z domova a někdo zboží dovézt musí. A že doprava má a bude mít smysl i v budoucnu, o tom nás utvrzují i výrobci, jejichž vozidla prodáváme. Když vidíme u značky Schmitz Cargobull ochotu investovat do výroby a orientaci na inovace v oblasti výroby návěsů, tak cítím, že jsme naladěni na stejnou vlnu a máme partnera, který uvažuje podobně, jako my. A Mercedes-Benz dnes u tahačů i osobních vozidel v inovacích naprosto dominuje. A není náhodou, že právě on jako první představil autonomní nákladní vozidlo, Future Truck. Takže stejně jako oni, i my hledíme do budoucnosti s důvěrou a těšíme se na ni. Dvacetileté výročí je krásné a třicáté bude určitě také.
(lan)