9. června 2014
„Jaká je situace v přepravě nadrozměrných nákladů?“
„Jako majitel dopravní společnosti vnímám dopravní dostupnost výrobků renomovaných strojírenských firem jako stěžejní problém. Mnohdy kvalitní a téměř bezkonkurenční výrobky českého průmyslu, který má bohatou historii, prohrávají boj s konkurencí právě kvůli nákladům na dopravu jejich produktu k zákazníkovi nebo do významných evropských a světových uzlů, zejména v přístavech. Za více než 25 let působení v oblasti přepravy těžkých a nadrozměrných nákladů i při uvážení více než 60leté tradice těžké dopravy v Ostravě víme, že vedlejší náklady při dopravě velkých výrobků mohou tvořit i 80 procent ceny přepravy. A tyto náklady konkurenční výrobci nemají díky své strategické poloze u řek, přístavů či v jiných výhodných lokalitách. Proto společně s dalšími členy Sdružení dopravců těžkých a nadrozměrných nákladů i v součinnosti přímo s výrobci bojujeme za prosazení tzv. páteřních tras, které by alespoň částečně zachovaly přístup významných českých výrobců k místům a zákazníkům jejich odbytu.“
„Mohou náklady na nadrozměrnou dopravu výrazně zvýšit cenu zásilky?“
„Ano, známe případy, kdy důvodem pro odmítnutí zakázky nebo pro prohru v boji s konkurencí byly opravdu náklady na dopravu výrobku, které mnohdy dosahují i desítek milionů Kč. Markantní to bylo například při úvahách a studiích k dostavbě JE Temelín a podobně. Bohužel dopravce musí tyto vícenáklady přenést na svého zákazníka, kterým obvykle bývá přímo výrobce. Sami jsme byli mnohokrát svědky ukončení účasti výrobce v tendru jen proto, že si byl vědom, že sice dokáže výrobek vyhotovit za nižší náklady, avšak doprava jeho výrobku převýší náklady konkurence.“
„Nebylo by řešením rozdělit příliš velkou zásilku na několik menších celků?“
„Každé dělení zejména u technologicky složitých výrobků znamená dodatečné náklady v podobě montáže výrobku z více kusů, nutnost tlakových či rentgenových zkoušek mimo výrobní prostory výrobce, další náklady na dopravu i práci jejich techniků a dělníků mimo výrobní závod a podobně. Také narážíme na problematiku certifikace, kdy přebírající strana nepřistoupí na technologické změny takového rozsahu, které by umožnily kompletaci výrobku na staveništi či v přístavu. Východiskem by bylo vybudování kompletačních a certifikačních pracovišť v návaznosti na již zmíněné přepravní uzly, či případně dobudování vodních přepravních cest. Při stavu těžkého průmyslu zůstávají ale tyto možnosti spíše v oblasti science fiction. Jedinou schůdnou a reálnou cestou tak zůstávají uvedené páteřní trasy."
