28. července 2013
Letos v květnu uplynulo třicet let od okamžiku, kdy se v bývalém Československu začaly používat čárové kódy. Výročí připomněla česká pobočka mezinárodního sdružení GS1, která dnes správu standardu čárových kódů zajišťuje. První výrobky označené čárovými kódy byly určeny na export do západních zemí. Jednalo se o tradiční vývozní artikly, jako bylo pivo, cukr, šunka, zápalky, bonboniéry, smaltované nádobí či gramofonové desky.
První byly Čokoládovny
První čárové kódy do Československa přivezl z Velké Británie na počátku 80. let ředitel exportu národního podniku Čokoládovny Ing. Jaroslav Camplík. Britský odběratel Čokoládoven, řetězec Tesco, podmínil další dodávky označením čárovými kódy. Československo se tak v roce 1983 stalo jako první země východního bloku členem tehdejšího sdružení čárových kódů EAN. Díky tomu mohlo na západ své výrobky snáze exportovat.
První ve východním bloku
Československo však mělo ve světě čárových kódů i několik dalších významných prvenství. V roce 1985 realizovalo pilotní projekt obchodního domu s aplikací čárových kódů, který se měl stát vzorem pro ostatní státy hospodářského svazku RVHP. V pražském Domě elegance se tehdy s čárovými kódy poprvé setkali běžní zákazníci. Československo bylo rovněž odpovědné za přípravu závazných norem, které upravovaly oblast čárových kódů pro celou RVHP. A jako první socialistický stát také disponovalo zařízením na přípravu tiskových předloh pro čárové kódy, a bylo tak plně soběstačné při jejich výrobě.
Systém GS1 a jeho čárové kódy
Pro správu a řízení nově se rodícího standardu čárových kódů bylo v roce 1977 založeno Sdružení EAN (European Article Numbering Association) se sídlem v Bruselu. Socialistické Československo se stalo členem EAN International v roce 1983. O vstupu země tehdy rozhodovala vláda, členství bylo realizováno prostřednictvím Československé obchodní a průmyslové komory a první metodicko-technické pracoviště bylo zřízeno při Správě federálních hmotných rezerv. Začátky fungování čárového kódu EAN v Československu byly spojeny výhradně s exportní činností tehdejších podniků zahraničního obchodu, a to pouze směrem na západ. Pokusy o využívání standardní identifikace na domácím trhu byly prakticky až do konce 80. let pouze na úrovni velmi limitovaných zkušebních implementací.
Radikální změny přišly až se změnou politického zřízení v roce 1989. Československo se rozdělilo na dva samostatné státy, což vedlo k založení EAN Česká republika a EAN Slovakia. Zakládajícími členy nezávislého sdružení EAN Česká republika se v listopadu 1993 staly společnosti Čokoládovny, Grafotechna, Kodys, MSB Logistik, PORS a Pronto Plus. Počet zaregistrovaných uživatelů dosahoval počtu zhruba jednoho tisíce (oproti 150 v roce 1989). Otevření a postupná integrace české ekonomiky do evropského prostoru znamenaly mimo jiné i příchod velkých obchodních řetězců. S nimi přišly do českého maloobchodu informační technologie, pokladní skenery, automatický sběr dat i elektronická komunikace.
V roce 2005 došlo k přejmenování globální organizace. Zavedení nového názvu GS1 (Global System One) formálně završilo proces spojení evropské centrály EAN International a obdobné americké organizace UCC. Celý proces trval pět let. Nově vzniklá globální organizace se stala největší privátní standardizační organizací na světě. Národní členské organizace dnes působí ve více než 110 zemích světa a počet uživatelů dávno přesáhl milionovou hranici. Systém GS1 dnes představuje integrovaný systém standardů pro identifikaci a komunikaci v rámci celé řady průmyslových sektorů, obchodu, logistiky, zdravotnictví i státní správy.
(pat)
