11. listopadu 2020, Milan Frydryšek
Pandemie koronaviru letos na jaře posílila trend, který je ve světě již delší dobu patrný – zájem o e‑commerce roste a stejně tak se zvyšují i nároky zákazníků na rychlost dodání. Vzhledem k tomu, že v důsledku elektronického obchodování a tlaku na rychlost se přepravuje více menších zásilek více vozidly, dochází ve městech, která již tak trpí rostoucí individuální dopravou, k dalším komplikacím v provozu i k většímu znečišťování ovzduší.
S tím, že by se chování zákazníků změnilo a došlo k poklesu zájmu o e‑commerce, počítat nelze. Řešení se proto hledají jak na straně samospráv, tak u dopravců a s novými technologiemi přicházejí i výrobci vozidel. Zatímco radnice se snaží především regulovat provoz vozidel, což ne vždy je v praxi plně proveditelné, kurýrní služby usilují o optimalizaci vytížení svých vozidel, a to i v návaznosti na činnost logistických center. Druhu stranou mince je však samotný provoz vozidel a jeho vliv na ovzduší, přičemž zanedbatelné nejsou ani emise hluku. Na to reagují i samotná města zaváděním nízkoemisních zón a regulací nákladní dopravy. A výrobci vozidel vycházejí těmto požadavkům vstříc prostřednictvím nabídky automobilů s nižší spotřebou, a především poháněných alternativními palivy s nižšími emisemi.
Jedním z osvědčených řešení jsou vozidla s plynovými motory. Ač se jedná o řešení ekologicky šetrné a v praxi ověřené, přesto Evropská unie v současnosti tlačí především na rozvoj elektromobility.
Bez ohledu na to, zda je tato politika z hlediska ekologie jako celku opravdu k životnímu prostředí ohleduplnější či právě naopak, v městských centrech přenesení znečištění od výfuku vozidla do komína elektrárny jisté opodstatnění má.
Elektromobilita a konektivita
V rámci logistiky poslední míle lze dnes využít řady dodávkových vozidel s elektrickým či plynovým pohonem a také komunikačních systémů, jimiž jsou tato vozidla vybavena. Přestože infrastruktura pro elektromobily se teprve rozvíjí, u kurýrních služeb či dopravců věnujících se distribuci dobíjení určitého počtu vozidel takovým problémem být nemusí. Navíc u těchto firem bývá technika vytížená naplno, takže může dojít časem i na návratnost vyšší pořizovací ceny vozidel (ponechme nyní stranou různé pobídky a podporu pro jejich pořizování).
Konektivita a schopnost vozidla komunikovat nejen s dispečinkem, servisem, ale také se svým okolím umožňuje již nyní zlepšit a zrychlit dodání zboží. I když to je dnes možné i u vozidel bez integrovaných systémů, například inteligentní navigace či programy pro plánování rozvozu jsou běžnou součástí vybavení vozidel a správy vozového parku.
Dojezd, přepravní kapacita a přidaná hodnota
Hlavním důvodem pro obměnu technologií je však tlak Evropské komise na snižování emisí, především skleníkových plynů. U lehčích elektrických dodávkových vozidel přestává být problémem jejich dojezd, který se díky větší kapacitě akumulátorů postupně zvyšuje. Při dopravě na poslední míli, především v rámci e‑commerce, se navíc většinou nejedná o těžké zboží, což má také příznivý dopad na výdrž akumulátorů.
Přestože elektromotor je výrazně jednodušší pohonná jednotka než klasický vznětový motor, elektromobily jsou v současnosti podstatně dražší než technika se spalovacím motorem. Výrobce se proto v rámci této razantní obměny technologie snaží dopravcům nabídnout i nová řešení, která jdou v souladu s digitální dobou. Některá z nich, jako nejrůznější asistenční systémy či schopnost automatické komunikace s dispečinkem či servisem, jsou využitelné již nyní. Další, například schopnost komunikovat s ostatními vozidly či infrastrukturou, představují zatím spíše devizu do budoucna. Přesto je patrné, že digitalizace je již neoddělitelnou součástí automobilového průmyslu, dopravy i logistiky.
Milan Frydryšek
Foto: Daimler
