25. dubna 2016, Martina Vampulová
Už příští týden vstoupí v platnost nový celní kodex unie (UCC), který přinese řadu změn při vývozu i dovozu zboží z a do Evropské unie, a tedy i České republiky. Nová právní úprava byla mimo jiné i jedním z hlavních témat semináře s názvem Nový celní kodex Unie. Co to znamená?, který na začátku dubna uspořádali v Praze představitelé GEFCO Česká republika ve spolupráci s Komorou pro hospodářské styky se SNS.
Základní změny celního kodexu a jejich dopady do celní praxe ve svém vystoupení shrnula celní poradkyně Ivona Klabouchová. Zmínila všechny důležité předpisy, které s novým celním kodexem unie souvisejí, a připomněla i změny v české legislativě. Nový celní kodex je podle ní přehlednější a čitelnější a zavádí pravidla pro elektronickou komunikaci, která by měla přispět ke snížení administrativní zátěže hospodářských subjektů.
Ivona Klabouchová hovořila také o výhodách, které získávají oprávněné hospodářské subjekty (AEO), a podrobněji se věnovala přísnějším pravidlům zajištění celního dluhu. Zjednodušení celních formalit představuje také důležitou oblast změn, které UCC přináší. „Většina zjednodušených postupů se týká hlavně AEO a velmi důležitá je potom skutečnost, že tok zboží se odděluje od místa, kde se vyřizují celní formality,“ řekla Ivona Klabouchová. V rámci centralizovaného celního řízení může oprávněný hospodářský subjekt podat celní prohlášení jinému celnímu úřadu, než u kterého se nachází zboží. Kromě toho centralizované celní řízení umožňuje propustit zboží formou zápisu do záznamů deklaranta, a to buď s povinností předložit zboží na schváleném místě a oznamovat každou transakci, nebo bez povinnosti předkládat zboží celnímu úřadu. UCC také zavádí režim samoschvalování, kdy se přenášejí pravomoci celních úřadů na deklaranta. Na závěr svého vystoupení Ivona Klabouchová zmínila přechodná ustanovení i celní režimy platné podle UCC.
Zvláštní režimy mají svá specifika
Vedoucí odboru celního úřadu Moravskoslezského kraje Roman Kvíčera přestavil účastníkům semináře zvláštní režimy podle UCC, kdy se slučují dosavadní režimy s podmíněným osvobozením, konečné užití, svobodná pásma a postup při zničení zboží na žádost a rozlišují se čtyři zvláštní režimy. Roman Kvíčera doporučil certifikaci AEO, a to vzhledem k tomu, že použití zvláštních režimů sice není výhradně omezeno na držitele AEO, ale je k němu přihlíženo. Dále se podrobně věnoval specifickým podmínkám jednotlivých režimů a na praktickém příkladu vysvětlil i výpočet cla v aktivním a pasivním zušlechťovacím styku.
Jak probíhá certifikace AEO?
Lucie Svobodová, manažerka společnosti GEFCO ČR, se pak podrobně věnovala certifikaci AEO. Připomněla, že cílem certifikace je zajistit bezpečnost mezinárodního obchodu na vnějších hranicích Evropské unie. „Každá dovážená nebo vyvážená zásilka musí být od roku 2009 podrobena jednotné rizikové analýze, při níž je hodnocena klasifikace zboží, jeho druh, země původu nebo určení či způsob balení. Kromě toho jsou hodnoceny i všechny zúčastněné osoby na transakci. Ať už se jedná o dovozce nebo vývozce, celního zástupce, přepravce či zahraničního partnera v případě mezinárodního uznávání,“ uvedla. Zároveň shrnula důvody, proč je výhodné absolvovat certifikaci AEO. Díky tomu, že subjekty AEO absolvují většinou méně fyzických kontrol zboží a jsou kontrolovány přednostně, zrychlí se dovoz a vývoz zboží a tím se sníží přepravní náklady. Kromě toho je certifikace AEO důležitou mezinárodní známkou kvality a důvěryhodnosti a v neposlední řadě i významnou konkurenční výhodou. Lucie Svobodová také uvedla, že v rámci celního řízení umožňuje certifikace AEO celou řadu zjednodušení. Certifikace AEO zahrnuje prověření, zda jsou splněna rozsáhlá kritéria jednak z hlediska celního zjednodušení – AEOC – a dále z hle-diska bezpečnosti – AEOS. „Pravidelní dovozci a vývozci, přepravci a celní zástupci by měli získat oba certifikáty, tedy jak AEOC, tak i AEOS,“ doporučila Lucie Svobodová.
Preferenční obchody: něco za něco
Ivona Klabouchová účastníky semináře seznámila ještě s problematikou preferenčních obchodů, které upravují preferenční dohody o zónách volného obchodu. Díky jim pak mohou firmy dovážet a vyvážet zboží se sníženým nebo dokonce nulovým clem. Ovšem tato výhoda není „zadarmo“. Podmínkou je prokázání původu zboží v dané zemi, přičemž nestačí, že je zboží dováženo z určité země, musí být formálně prokázáno, že z této země skutečně pochází. Přitom platí, že původ zboží se prokazuje v celém dodavatelském řetězci.
Euroasijská ekonomická unie a její problémy
Závěr semináře pak patřil Alexandru Kovalenkovi z GEFCO Rusko, který představil Euroasijskou ekonomickou unii. Jejími členy je pět zemí: Ruská federace, Bělorusko, Kazachstán, od října 2014 pak Arménie a od loňského května Kyrgyzstán. Alexandr Kovalenko uvedl, že země Euroasijské ekonomické unie (EEU) už tři roky čekají za nový celní kodex. Ačkoli by se měla v rámci EEU omezení obchodu postupně rušit, stále ještě existuje řada opatření, která volnému obchodu brání. Podle Alexandra Kovalenka jsou členské země svědky neustálé restrukturalizace celní správy v Rusku, zvyšování úrovně fiskálních plateb i změn celních pravomocí. Stále ještě platí politicky motivovaná opatření. Alexandr Kovalenko zmínil například rozsáhlé celní kontroly v Moldávii zavedené v reakci na integraci země do EU, přísné celní kontroly na litevských hranicích nebo litevských přepravců poté, co litevský prezident označil Rusko za teroristickou zemi, nebo omezení na dovoz potravin z Turecka či přísné kontroly zboží tureckého původu po zavraždění ruského pilota v Sýrii.
Na závěr svého vystoupení Alexandr Kovalenko shrnul požadavky na vstup do regionu Euroasijské ekonomické unie, které vedle těch povinných zahrnují i nestandardní postupy ve srovnání s běžnou praxí ve světě.
(mna)
