9. května 2003
působí v oblasti mezinárodní přepravy a logistiky, ryze českého původu. O příčinách tohoto stavu a odlišném přístupu uplatňování logistických přístupů v České republice a v Evropě jsme hovořili s vedoucím katedry logistiky Vysoké školy ekonomické v Praze doc. ing. Petrem Pernicou, CSc.
„Jaké hlavní trendy se v současné době prosazují na českém logistickém trhu?“
„Logistický trh ovlivňuje řada faktorů. Patří mezi ně komoditní a teritoriální orientace zahraničního obchodu. Převažují obchodní vztahy se zeměmi EU, v první řadě s Německem (v relační struktuře zahraničního obchodu na ně připadá ve vývozu v hodnotovém objemu asi 38 procent, ve fyzickém objemu asi 35 procent a v dovozu 33, respektive 14 procent). Asi 70 procent zboží a služeb exportovaných z České republiky směřuje do západoevropských zemí. Například německé firmy, které investovaly v 90. letech uplynulého století do výrobních kapacit na území ČR, mají ze 44 procent zajištěn odbyt opět v Německu. V důsledku toho nenajdeme v České republice žádného zasilatele činného v mezinárodní přepravě, který by nebyl aktivní v destinacích v některé ze západoevropských zemí – z tohoto zaměření zasilatelé dosahují bezmála 60 procent svého obratu. Protichůdné tendence v oblasti komoditní a teritoriální struktury zahraničního obchodu logistiku v řadě podniků konzervují víceméně v roli dispečinku dopravy nebo skladů Pokud se na komoditní strukturu zahraničního obchodu podíváme prostřednictvím hodnotového objemu, zjistíme například ve vývozu, že prvních pět míst obsadila motorová vozidla nebo jejich části a televizní přijímače, což ukazuje na vyspělé logistické řetězce. Bohužel, změníme-li optiku na fyzický objem vývozu, zjistíme, že prvních pět pozic obsahuje uhlí, surové dřevo a minerální oleje, tedy komodity, které nás staví do světla surovinového přívěsku vyspělých ekonomik, a mají nároky mnohem spíše na hromadnou dopravní ob-sluhu než na sofistikované logistické zajištění. V dovozu je situace podobná.
Tento rozpor je patrně jednou z příčin protichůdných tendencí v rozvoji logistiky v podnicích v České republice a logistiku v řadě z nich konzervuje víceméně v roli dispečinku dopravy nebo skladů.“
„V čem se liší uplatňování logistických principů v České republice a v ostatních evropských zemích?“
„Je až trochu překvapující, že ani velká část podniků třeba v sousedním Německu dosud fakticky nezachytila vývoj logistiky směrem k pl-ně integrovaným řetězcům (supply chains), ačkoli verbálně se k tomu hlásí. Tím se nebezpečně ‚rozevírají nůžky‘ mezi špičkovými a průměrnými firmami, a v důsledku toho se snižují šance těch průměrných na dlouhodobé přežití. Vpravdě integrovaných logistických řetězců je u nás stále velmi málo, nehledíme-li na firemní rétoriku.“
„Platí ještě stále teze, že logistiku v ČR plně využívají především firmy se zahraniční účastí?“
„Odpovím malou orientační analýzou: ze 162 zákazníků zasilatelských firem v mezinárodní dopravě a logistice je jen 19 ryze českých, tedy necelých 12 procent. To je ale jen sonda, ne reprezentativní vzorek, a nevypovídá o dosahovaném obratu.“
„Na dubnové logistické konferenci jste hovořil o tzv. zpětné logistice. Existují signály, že se začíná prosazovat i v České republice?“
„Česká republika citelně zaostává za zeměmi Evropské unie v rozsahu recyklace a zpětná logistika je u nás zatím vcelku novým pojmem. Jde však o dvě aplikační oblasti. První tvoří zpětné toky výrobků, které se vracejí ze sféry spotřeby, protože se tam neuplatnily, zpětné toky odpadů, převážně obalových odpadů, a zpětné toky materiálů určených k recyklaci. V Evropské unii například probíhá ostrá diskuse o legislativní povinnosti výrobců automobilů zdarma odebírat vysloužilá vozidla a po demontáži více než 80 procent dílů z jejich celkové hmotnosti recyklovat. Již dnes se to běžně využívá a nová vozidla zahraničních výrobců prodávaná na našem trhu recyklované díly skutečně obsahují.
Druhou oblastí jsou zpětné toky tříděného komunálního odpadu. Recyklovat ovšem nelze vše, co teoreticky připadá v úvahu – naráží se na ekonomickou bariéru. Řešení ukazuje směrnice EU: minimalizovat spotřebu obalového materiálu.“
„V příštím roce ČR pravděpodobně vstoupí do Evropské unie. Urychlí tento krok zavádění logistických principů v českých firmách?“
„Bezesporu. Logistika je v prostředí EU uznávaným strategickým nástrojem k dosažení konkurenční výhody a konkurenční boj se stále přiostřuje. Přední poradci v oblasti managementu upozorňují na to, že v něm vyhrají ty firmy, které svým inovativním, agresivním přístupem dokáží změnit konkurenční pole v daném oboru a pravidla hry na něm.“
„Jak hodnotíte rozvoj logistických center na území ČR? Je jejich úroveň dostatečná? Pokud ne, co by bylo třeba ještě dále zlepšit?“
„Logistická centra u nás rostla a rostou ‚jako houby po dešti‘. Pro jejich výstavbu je příznačná strategická nejistota, nutící umisťovat je do center poptávky, co nejblíže k hlavním dálničním a silničním tahům, a vybavovat je co nejuniverzálnější technologií, aby byla flexibilní. Poskytovatelé logistických služeb jejich prostřednictvím nabízejí kromě klasického skladování převážně služby kompletace, balení a konsolidace, méně často cross-docking. Lze očekávat, že v budoucnu budou skladové služby spíše stagnovat, protože existují rezervy v integraci řetězců a následné celkové optimalizaci toků v nich, které vedou ke snižování zásob a k menší potřebě skladových kapacit. Naproti tomu zřejmě poroste význam přímých dodávek a tím i cross-dockingu.
Ani velká část podniků třeba v sousedním Německu dosud fakticky nezachytila vývoj
logistiky směrem k plně integrovaným řetězcům (supply chains), ačkoli verbálně se k tomu hlásí Na katedře logistiky Vysoké školy ekonomické v Praze jsme na toto téma nedávno dokončili výzkum podporovaný Grantovou agenturou ČR. Jeho závěry jsou k dispozici na internetových stánkách www.vse.cz a www.logistika.cz.“
„Mnohé evropské země zavádějí certifikaci kvalifikace pracovníků logistiky v rámci Evropské rady pro certifikaci logistické kvalifikovanosti. Myslíte si, že by takové kurzy a certifikáty prospěly také pracovníkům v ČR? Je podle vás úroveň vzdělanosti logistiků v ČR srovnatelná s evropskou?“
„V současné době probíhají přípravy na ustavení národního certifikačního orgánu Evropské logistické asociace v České republice. Není daleko doba, kdy i u nás budou udělovány Certifikáty ELA pro stupně Junior, Senior a Master, jako například v Polsku. Mimochodem, k certifikaci ELA se připojilo již i Rusko.
Česká republika citelně zaostává za zeměmi EU v rozsahu recyklace a zpětná logistika je u nás zatím vcelku novým pojmem Pokud jde o poskytování logistického vzdělání na komerční úrovni, pokud vím, nejdále je u nás Training and Management Academy Praha, která má komplexní, modulárně strukturované kurzy přizpůsobené požadavkům certifikace ELA. V oblasti logistického vzdělávání působí i řada dalších poskytovatelů, převážně s dílčími nabídkami různé kvality.
Logistika proniká i na střední školy a stala se běžnou součástí studijních programů na vysokých školách. Nemohu mluvit za ostatní školy, ale například u nás na VŠE v Praze, na katedře logistiky Podnikohospodářské fakulty, již od samého začátku 90. let vyučujeme specializaci pro logistiku a mezinárodní přepravu a zasilatelství, kterou každoročně absolvuje stovka zájemců v magisterském stupni. Kromě toho je logistika na fakultě povinným bakalářským předmětem. VŠE v Praze je členem několika exkluzivních
mezinárodních společenství vysokých škol a prošla náročnými mezinárodními hodnoceními a akreditacemi, což vylučuje, aby se vyučovalo něco, co nemá odpovídající úroveň. Nadto existuje obsahová shoda našich předmětů s mezinárodními kurzy podle požadavků FIATA a IRU.“
(mna)
