9. března 2013
Speditéři a dopravci již dlouhou dobu upozorňují na nebezpečí krádeže zásilek, které při přepravách hrozí ze strany tzv. fantomových dopravců. V České republice se této vážné problematice věnuje například Svaz spedice a logistiky, který na toto téma uspořádal již i několik seminářů (naposledy viz DN 6/13). O tom, jak se k tomuto nebezpečí staví na Slovensku, jsme hovořili s prezidentem Zväzu logistiky a zasielateľstva Slovenskej republiky Ing. Františkem Komorou.
Hrozí krádeže nákladů v dopravě pouze v některých zemích, nebo má tato problematika celoevropský rozměr?
„Krádeže nákladů takzvanými fantomovými dopravci dokonce nepředstavují problém jen v Evropě, ale také třeba v Americe. Podle zpráv serveru Freight Watch tento druh trestné činnosti v Severní Americe výrazně roste a v současnosti se stal druhou nejpoužívanější metodou krádeží v USA. Evropa i Amerika představují velká území, kde prověřování dopravce z opačného kouta kontinentu představuje určitý problém. Jestliže dopravce naloží na jednom konci kontinentu zboží a odveze ho na druhý konec a tam ho vyloží, musí se najít někdo, kdo mu důvěřuje a svěří mu náklad na zpáteční cestu. Jinak by ceny v kamionové dopravě byly kvůli nízké vytíženosti kamionů výrazně vyšší.
Právě současný tlak trhu na ceny způsobuje nutnost vytěžovat nejen známé dopravce, ale i ty, kteří jsou prostě místu nakládky nejblíže. Možnosti v tomto směru nabízí internet a konkurence tzv. panelákových spedic, které žijí z obchodů na internetu a většinou znají jen virtuální identitu dopravců. Panelákové spedice stlačují ceny v dopravě bez ohledu na riziko a umožňují tak rozmach těchto druhů podvodů.“
Jaká je situace konkrétně ve středoevropském regionu?
„V bývalých socialistických zemích za starých časů existovaly pouze státní podniky, a proto byl tento druh trestné činnosti v socialistickém Československu prakticky vyloučen. Falešný dopravce by se ke kamionu prostě nedostal, dopravních podniků bylo pár a jejich pracovníci se mezi sebou zpravidla dobře znali. Kontrola na hranicích byla mnohonásobně přísnější a také cizí dopravci byli velmi přísně prověřováni a sledováni. Navíc byl objem dopravy menší, dopravců bylo méně a také časový prostor při vytěžování byl větší.
Jsem přesvědčen o tom, že se tehdy podobné případy vyskytovaly i v západní Evropě, ale bylo jich málo. Navíc se firmy na západ od nás naučily podnikat opatrněji. I dnes, kdy je situace horší než v devadesátých letech a tlak na odesílatele je i u nich vysoký, dokáží být při prověřování dopravců mnohem úspěšnější než my. Nás soukromé podnikání v dopravě zachytilo nepřipravené. Právě naše neschopnost reagovat umožnila pachatelům, aby rozjeli svůj nepoctivý byznys. Internet a virtuální realita, společný evropský trh a Schengenský prostor jejich možnosti znásobil, takže proti některým technikám neexistuje jiná obrana než spolupracovat, třeba se ztrátou, pouze s prověřenými dopravci.“
Jak vnímá tuto situaci Zväz logistiky a zasielateľstva Slovenskej republiky?
„Dnešní situaci považujeme za mimořádně nebezpečnou. Evropská unie se mění na skutečný Babylon. Ale 28 jazyků používaných v Evropské unii je pouze jednou z komplikací při prověřování spolehlivosti cizích dopravců. Jen na Slovensku dnes existují nejméně dva vzory platných občanských průkazů a tři vzory pasů. Vzhledem k tomu, kolik zemí je v Schengenu, musí být skladník, který nakládá zboží do kamionu, schopen rozeznat více než sto druhů identifikačních dokladů řidičů a posoudit, zda nejsou falešné či pozměněné.
Z tohoto příkladu je zřejmé, jakou situaci Evropská unie v této oblasti vytvořila. Možnost spárovat doklad a osobu, která ho předkládá, se provádí pouze na základě fotografie na dokladu. Nově zaváděné biometrické fotografie nebo otisky prstů sice poskytují určité možnosti, otázkou však zůstává, zda budeme mít v každém skladu vybavení, abychom mohli kontrolovat všechny možné druhy dokladů. Když se podíváme, jak skončily databanky dopravců vytvořené na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1071/2009 (www.erru.sk), zjistíme, že i tuto šanci EU propásla.
Pokud se má třeba pracovník ve Španělsku na základě těchto údajů rozhodnout, zda náklad předá ne-známému dopravci, za současných podmínek nemá šanci rozhodnout bez chyby. Evropská unie by si měla uvědomit obrovská rizika, která ze současného stavu plynou, a přijmout odpovídající celoevropské řešení. Doklady vydávané zeměmi EU ztratily svou funkci a na zvládnutí tohoto Babylonu je třeba přijmout opat-ření přísnější. I když třeba budou ochránci lidských práv pachatelů protestovat…“
Rostl počet těchto podvodů i v poslední době?
„Na Slovensku jsme začali zhruba před třemi lety intenzivní vzdělávací kampaň a ve většině krajských měst jsme pro členy ZLZ SR, ČESMAD Slovakia a SOPK (Slovenská obchodná a priemyselná komora), zkrátka pro všechny potenciální oběti, organizovali školení o metodách používaných pachateli této trestné činnosti a o způsobech, jak se jim bránit. Dva roky se nám dařilo snižovat počty trestných činů na území Slovenska, ale zřejmě došlo jen převedení činnosti do zahraničí, neboť na konci loňského roku se počet případů opět zvýšil.
Přestože jsme upozorňovali i na půdě mezinárodní Federace spedičních svazů (FIATA) na to, že se v rámci protiteroristické kampaně zapomíná na běžné hrozby, až nárůst této kriminální činnosti ve více zemích Evropy a Ameriky vyvolal větší zájem. A tak například na regionálním mítinku Evropy na kongresu FIATA v Los Angeles loni v říjnu už toto téma zabralo velkou část diskuse.“
Mění se povaha této trestné činnosti? Zkoušejí podvodníci něco nového?¨
„Ano. Jejich metody jsou stále sofistikovanější a zdroje, které pachatelé získali v minulosti, jim umožňují používat i finančně náročnější metody. Dnes jsou schopni kupovat firmy s historií, u kterých kontrola nic neodhalí, a používat je při podvodech. Máme také informace například o průniku do informačního systému velké zasilatelské firmy a zneužití její identity. Pokud v minulosti podvodníci používali na nakládku nastrčených dopravců, dnes začali používat přepřahání návěsů.“
Jak se mohou speditéři a dopravci proti těmto podvodům bránit?
„To by bylo povídání na menší publikaci, ale zjednoduším to: Nevěřit cizím, a když není stoprocentní jistota, tak nenakládat. Vše prověřovat. Všechno! Pokud pojišťovna odmítá ověřit platnost pojistné smlouvy, nenakládat dopravce, kteří mají pojistky od této pojišťovny. Pokud má dopravce takové ustanovení ve smlouvě, nenakládat ho. Nikoho. Tlačit na policii a politiky, aby jednali. Ale nespoléhat se na to, že jednat budou, a vyměňovat si mezi sebou informace.“
Jak probíhá spolupráce ZLZ SR třeba se Svazem spedice a logistiky ČR? A existuje i spolupráce s dalšími sdruženími v sousedních státech?
„Určitá spolupráce v tomto směru již existuje, ale rádi bychom ji dále rozšířili. Právě v oblasti výměny informací bychom si mohli navzájem pomáhat nejvíce. Už druhý měsíc čekáme na klíčové jednání s vedením Policajného zboru Slovenské repub-liky, po kterém chceme uspořádat setkání dotčených subjektů České republiky, Slovenské republiky, Maďarska, Rakouska, Německa a Polska k této otázce.“
Jak na vaše podněty reagují státní orgány? Bylo by třeba nějakých legislativních změn?
„Ačkoli to zní hrozně, musím konstatovat, že jednají skutečně nedostatečně. Příčinou je hlavně dlouhodobá politika Evropské unie, která na základě politických rozhodnutí dlouhodobě odstraňuje kontroly na hranicích a zjednodušuje pohyb osob, pracovních sil, kapitálu, zboží a tím zároveň i působení organizovaného zločinu. Hranice totiž stále existují pro policii, prokuraturu a soudy. Spolupráce těchto složek je tak pomalá a vzhledem k možnosti činnosti zločineckých skupin nepostačující. Zde bude nutné toho provést nejvíce. Europol s jeho kompetencemi nepostačuje. Snaha jednotlivých policistů také ne.
Za nejhorší věc pokládám selhávání práva. Pokud je dnes ochrana osobních údajů pachatelů postavena nad právo obětí na obranu, kterou stát neposkytuje, je něco shnilého v Království dánském. V USA nám kolegové potvrdili, že používají ,černou listinu‘ podvodníků, což je však v Evropské unii nemyslitelné. Obávám se, že politici si vážnost situace uvědomí, až když bude pozdě.“
Pavel Toman
