1. června 2022, lan
Petra Rožka, výkonného ředitele Svazu spedice a logistiky ČR
Dekarbonizace čili přechod na méně uhlíková paliva či na paliva zcela bez emisí je v námořní dopravě horká brambora již delší dobu. Nejdřív se řešila síra, a to za cenu buď praček výfukových plynů, nebo přestavby pohonu na zemní plyn. Vše rejdaři více či méně ochotně promítli do ceny přepravy, protože v té době ještě fungovala konkurence alespoň mezi aliancemi. Pak nastal zvrat na energetickém trhu a pohon na LNG začíná být velmi drahý – naštěstí mají rejdaři alespoň cenový polštář v podobě vysokých sazeb námořného. Nyní se však nahlas mluví o zahrnutí námořní (a letecké) dopravy do systému povolenek, a do toho i přes různé protitlaky dochází ke zjevnému útlumu poptávky. Myslím si proto, že kdo nezachytí trendy ke zcela novým pohonům (vodík, amoniak, syntetické formy paliva), tak do 3 až 5 let bude řešit existenční otázky. Na druhé straně je však nutno připomenout, že zmíněná nová paliva se dosud nevyrábějí ani ve významnějších podílech budoucí spotřeby, takže je možné, že některá plavidla se octnou „nasuchu“ a nepomůže jim navýšená cena přepravy.
Lze očekávat po roce 2024, kdy skončí prodloužení nařízení o blokové výjimce pro konsorcia (viz komentář na str. 2 v DN9/22), změnu ve vztahu mezi rejdaři a jejich zákazníky?
Zasílatelé s Mezinárodní federací spedičních svazů (FIATA) v čele s napětím sledují vývoj na americkém trhu a tažení FMC proti nekalým praktikám rejdařů a jejich aliancí. Doufáme, že Evropská komise se před vypršením nyní platné blokové výjimky rozhoupe k podobnému šetření a že k dalšímu prodloužení výjimky již nedojde. Otázka však dnes již více stojí, zda to bude ještě účinné řízení, neboť vnitřní provázanost aliancí a síla těchto bloků je taková, že ani nejpřísnější omezení nebude vymožitelné; navíc integrace nenámořních služeb do portfolia ovládaného/nabízeného některými rejdaři může být v té době již na takovém stupni, že kontrola konkurence v konsorciích již nebude proveditelná.
(lan)
Foto: SSL ČR
