29. května 2003
Nezastupitelné místo na nadcházejícím veletrhu Autosalon Brno 2003 budou mít importéři vozidel. O tom, co nového letošní ročník přinese, i o některých problémech, které se mohou vyskytnout v důsledku vstupu České republiky do Evropské unie, jsme hovořili s tajemníkem Svazu dovozců automobilů ing. Pavlem Tunklem.
„Brněnský autosalon se koná s dvouletou periodicitou. Co mohou jeho návštěvníci letos očekávat?“
„Dva roky představují ve vývoji automobilů poměrně dlouhou dobu a lze říci, že každý výrobce během ní představí nový model nebo alespoň výrazně inovuje stávající řadu. Předpokládám, že vystavovatelé této skutečnosti využijí naplno a návštěvníci tak budou moci na brněnském výstavišti spatřit skutečně poslední nabídku a nejnovější modely tuzemských i světových výrobců.“
„Letošní ročník se koná takřka v předvečer očekávaného vstupu České republiky do Evropské unie. Počítáte s tím, že se tato změna nějak dotkne členů Svazu dovozců automobilů?“
„Myslím si, že vstup České republiky do Evropské unie v našem oboru příliš velké změny nepřinese. Například v oblasti provedení vozidel Česká republika již více než deset let akceptuje technické předpisy Evropské unie, takže vozidla jsou identická. Co se týče prodejní sítě, možná máte na mysli známé nařízení Evropské komise 1400/2002 – tzv. blokovou výjimku. Je však třeba si uvědomit, že za posledních deset let byla v České republice vybudována poměrně moderní prodejní a servisní síť. Tato centra dnes splňují vysoké standardy a ten, kdo by chtěl nově vozidla prodávat nebo servisovat, by těmto podmínkám musel také vyhovět, což není jednoduché.“
„Takže naprosté uvolnění, které by mohlo přinést i nižší kvalitu nabízených služeb, neočekáváte?“
„Na prvním místě musíme vidět zákazníka. Osobně se domnívám, že kvalita jeho obsluhy neklesne, což je důležité. Kdo bude tyto služby zajišťovat, není z jeho pohledu podstatné. Hlavní tudíž je, abychom udrželi potřebnou kvalitu, kterou každá značka vyžaduje.“
„Bude mít vstup do EU nějaký vliv přímo na organizaci vašeho svazu?“
„Neočekávám výraznější vliv, neboť obdobné organizace existují ve všech zemích unie. Všude jsou svazy domácích výrobců a importérů, které spolu nějakým způsobem spolupracují. Národní zástupce je pak členem Mezinárodní organizace výrobců automobilů OICA. My s těmito svazy již dlouhodobě spolupracujeme, pravidelně se s jejich zástupci setkáváme a vyměňujeme si zkušenosti – naposledy ke zmíněné blokové výjimce, ale i k problematice likvidace vyřazených vozidel a podobně.“
„Mohl byste se o problematice likvidace ojetých vozidel zmínit podrobněji?“
„Tato problematika je upravena Směrnicí EU 2000/53 a měla by být přiměřeně aplikována v novele zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Je však třeba připomenout, že ve stávajících členských zemích Evropské unie je systém sběru autoodpadů obecně již funkční a direktiva stanovuje pouze určitá pravidla pro zacházení s odpadem z osobních a lehkých užitkových vozidel – jedná se tedy o jakousi nadstavbu ke stávajícímu systému. V České republice však žádný takový systém nefunguje. V zemích EU je dnes naprosto běžné, že při likvidaci se vozidlo musí odevzdat sběrnému místu a že za likvidaci odpadu se většinou platí. Tato pravidla však zatím v ČR nastavena nejsou a musím říci, že resort životního prostředí ani nepodniká žádné kroky pro to, aby zákon o odpadech, který tato pravidla stanovuje, byl funkční.
Musíme si uvědomit, že ročně se do ČR dováží pro náhradní potřebu zhruba 40 tisíc vozidel – to znamená, že zde existují registrovaná vozidla, která se vymění, a tak v ČR generují obrovské množství autovraků, které jejich majitelé odloží například na pole, kde se z nich stanou skutečně nepoužitelné vraky, a pak jen čekají, kdo je zlikviduje. Ve světě je však běžné, že za likvidaci neúplného vozidla musí jeho majitel zaplatit. V ČR vznikají hromadné skládky autovraků a ministerstvo životního prostředí u nich neprovádí žádnou kontrolu, a nedělá ani nic pro to, aby ze zákona tyto velkoskládky autoodpadů podléhaly nějakému režimu.“
„Co tedy vlastně současná direktiva umožňuje?“
„Hovoří se v ní o tom, že nová vozidla uvedená do provozu po 1. červenci loňského roku mají být při likvidaci odebrána bez nároku zpoplatnění pro posledního držitele. Od roku 2007 má být tato podmínka uplatněna i pro vozidla uvedená do provozu před tímto datem. Důležité přitom je, že se má jednat o úplná vozidla, a pokud možno se schválenými díly. Je tomu tak proto, že autovrak obsahuje odpadní materiál, který lze vytěžit a recyklovat, a likvidaci vozidla z něj tak financovat. Pokud však někdo odevzdá vozidlo například bez motoru nebo převodovky, je již jeho výtěžnost nižší a za jeho likvidaci by pak měl zaplatit. Tato filozofie dnes již obecně platí. Vezměte v úvahu, že platíme za domovní odpad, výrobci a dovozci platí za obaly, protože je uvádějí na trh, koneční spotřebitelé platí za jejich odvoz – za mnohé odpady tak vlastně platíme dvakrát, kdežto za autoodpad neplatí nikdo.“
„Brněnské veletrhy neustále modernizují areál výstaviště. Vyhovují vašim členům tyto změny?“
„Již dva roky jsou automobilové výstavy členěny oborově. Vozidla jsou umístěna v zadních traktech, příslušenství, náhradní díly, servisní technika v předních pavilónech. Letos budeme obsazovat čtyři pavilóny – Z, G1, G2 a V. Řekl bych, že poté, co bude dostaven pavilón F a patřičně upraven pavilón Z, bude výstaviště skýtat vystavovatelům i návštěvníkům již skutečně podmínky na evropské úrovni.
Na relativně malé ploše si návštěvníci budou moci utvořit dobrou představu o tom, co je v současné době na českém trhu k dispozici Myslím, že na letošní autosalón můžeme pozvat všechny motoristy, protože osobní vozidla v různých modifikacích neslouží pouze pro soukromou potřebu, ale i podnikatelské sféře. Brněnské veletrhy a výstavy se také snaží zkvalitňovat doprovodné programy. Každý den se například budou slosovávat vstupenky a každý den bude možné vyhrát vozidlo, pro návštěvníky se připravuje bonusová knížka na různé slevy – nebude se již tudíž jednat o pouhou výstavu vozidel.
Důležité je připomenout i to, že na relativně malé ploše si návštěvníci budou moci utvořit dobrou představu o tom, co je v současné době na českém trhu k dispozici. V běžných podmínkách by pro získání takového přehledu museli navštívit nespočet showroomů a prodejen a stejně by ještě neměli jistotu, že v nich spatří všechny nejnovější modely.“
Milan Frydryšek
