14. dubna 2005
Resort stavebnictví je jedním z největších spotřebitelů přírodních zdrojů. V budoucnu se musí podstatně lépe hospodařit se všemi, zejména neobnovitelnými materiálovými a energetickými zdroji. Podklady pro poznání materiálových a výrobních toků pro jednotlivé druhy staveb lze získat z analýzy celoživotního cyklu staveb. Takováto analýza se již dnes uplatňuje v řadě vyspělých zemí. Zahrnuje v sobě kromě jiného také dopady na mikroklima, na okolní infrastrukturu, vytváří předpoklady pro řešení vnějšího prostředí vyšších celků, zdravotních a bezpečnostních faktorů obyvatel. V evropských zemích budou problémy stávajících i nových staveb společné, zejména v oblasti parametrů týkajících se energetické bilance, požadavků na životní prostředí a úspornosti materiálových zdrojů. Analýza celoživotního cyklu staveb umožní stanovit skutečné hodnoty staveb a technologií a případně vyčíslit ztráty při nesprávném hodnocení jednotlivých plánovacích systémů. Proto je třeba zdůraznit, že zavádění této analýzy je úkolem všech účastníků investičního procesu včetně bankovních ústavů.
Nový přístup k projektování Nové pojetí spočívá v navrhování staveb od těžby materiálů a výroby stavebních prvků pro stavby až po ohodnocení pozůstatků staveb po skončení jejich životnosti. Jde o systém navrhování, který se uplatňuje jako uzavřený materiálový cyklus s nejvyšší návratností materiálů použitých na stavbách do nového koloběhu. Filozofie uzavřeného cyklu vytváří podmínky pro vývoj méně škodlivých technologií realizace staveb. V podstatě jde o opětovné využití všech materiálů, které byly do stavebního procesu vloženy. Cílem je stoprocentní recyklace všech v úvahu přicházejících materiálů z demolovaných staveb. Nové pojetí projektování tedy vyžaduje mimo jiné také zásadní projektovou přípravu recyklační fáze. K tomu však bude nutno prohloubit znalosti projektantů v oblasti krajinotvorby, místních energetických zdrojů a klimatických procesů. Směr nového projektování je nastolen, má své oprávnění, a měl by proto být i výzvou pro věcně příslušné vysoké školy.
Celý životní cyklus Stále více se prosazuje myšlenka zahrnovat do nákladů na pořízení stavby celý cyklus života stavby. To znamená všechna stadia navrhování, provádění, provozu až po její demolici a zhodnocení pozůstatků po stavbě. Jde o provádění celkové analýzy celoživotního cyklu stavby a ekonomické rozvahy o nákladech. Počátek úvah o zavádění této analýzy spadá do doby, kdy vznikly problémy při hledání optimálního financování staveb veřejného sektoru. Vyplývá to z toho, že ani nejbohatší země nemají dostatečné prostředky na krytí požadovaných investic ze svých rozpočtů. Systém ekonomické rozvahy o nákladech stavby umožňuje v případě státních zakázek účast soukromého sektoru, neboť zajistí všechny potřebné podklady o investiční náročnosti zakázky. Na základě toho se partneři mohou rozhodovat, zda do investice vložit své prostředky nebo nikoliv. Hlavním problémem je přesnější vyjádření nákladových položek, které je nutno specifikovat v rámci návrhu stavby. Jde o optimalizaci nákladů v období provozu, nákladů na údržbu a cyklus oprav, případně výměn dožitých konstrukcí. Je zřejmé, že právě v těchto cyklech provozu stavby může být dosaženo největších úspor. Postupné zavádění ekonomických rozvah o nákladech staveb bude přinášet přesnější data, která umožní přesnější vyjádření celkových nákladů na stavby. Lze se domnívat, že v této oblasti by měly vyvíjet aktivitu především investiční útvary státních zakázek ve spolupráci s projekčními organizacemi. Je známo, že projektová dokumentace dopravních staveb financovaných ze zdrojů Státního fondu dopravní infrastruktury podléhá odborné expertize. Její úroveň a rozsah ve vztahu k nákladům během celoživotního cyklu stavby se jeví jako nedostatečné. Možnost postupného zlepšení úrovně prováděných expertiz lze spatřovat v intenzivnější spolupráci investorů a projekčních organizací například s vysokými ško-lami. Ing. Pavel Stoulil, někdejší náměstek ministra dopravy ČR
