8. listopadu 2014
„Česká lodní doprava je po-dle některých vyjádření na pokraji krachu. Může ji ještě něco zachránit, když nejpožadovanější opatření – jez na Labi u Děčína – může být postaveno v ideálním nejlepším případě za šest let? Co lze udělat pro to, aby do té doby plavba přežila?“
„Počet lodí v ČR opravdu trvale klesá a rejdaři nejsou schopni vygenerovat dostatek prostředků na stavbu byť jediné nové lodě. Podle mého názoru by stačilo aplikovat v případě sucha notifikovaný program podpory rejdařů a rozšířit jej na podporu přístavů. Také by stálo za úvahu otevřít nějaký program podporující stavbu nových lodí. Dále by bylo dobré změnit systém oprav a údržby vodních cest po povodních a celý proces zrychlit. Není možné, aby opětovné zprovoznění vodní cesty po povodních trvalo měsíce. Tedy zkrátit období, kdy rejdaři mohou provozovat činnost na plné ponory, ale stav vodní cesty jim v tom brání. Velkým přínosem by byla i změna pohledu veřejnosti na splavnění vodních cest. Vodní cesty se nebudují jen pro potěchu a byznys rejdařů, vodní infrastruktura zajišťuje i blaho obyvatel, zajišťuje dopravní obslužnost, levný vývoz a dovoz výrobků, surovin atd., tedy zaměstnanost a prosperitu ČR.“
„Splnila nová vláda očekávání rejdařů? A cítíte nějakou změnu ve vztahu k lodní dopravě, přechází se od slov k činům?“
„Zatím bohužel nic takového nepociťujeme.“
„Co vaše firma dělá konkrétně pro to, aby přežila (jedná se konkrétně o nákladní dopravu)?“
„Naše společnost se snaží přežít, a tak dělá, co může. Snažíme se optimalizovat provoz, tedy v okamžiku sucha lodě okamžitě zůstávají na hluboké vodě na západoevropských vodních cestách nebo jsou odstaveny z provozu. Snažíme se veškeré volné prostředky investovat do údržby lodí, abychom je udrželi v provozu, ale šetříme doslova každý haléř.“
(tj)
