13. ledna 2005
V prosinci loňského roku se v Bruselu konala řada jednání evropského spedičního a logistického oboru. Dominoval jim již třetí Evropský speditérský den (ESD), který po svém plenárním shromáždění uspořádala Asociace evropských spedičních svazů CLECAT. Delegaci Svazu spedice a logistiky na zasedání vedl předseda svazu Ing. Martin Drábek, kterého jsme v této souvislosti požádali o rozhovor.
„Jaký je účel Evropského speditérského dne?“ „Této akce se v závěru roku zúčast-ňují mezinárodní vládní a nevládní představitelé z oblasti dopravy, spedice a logistiky. Jedná se o poměrně neformální mezinárodní konferenci věnovanou určitému aktuálnímu tématu. Tentokrát nesla název: Co očekáváme jako aktéři dodavatelského řetězce jeden od druhého v bezpečném řetězci, který utváří EU? Vodítko pro jednání představoval orientační podklad s třiceti body požadavků na bezpečný dodavatelský řetězec. ESD se zúčastnilo zhruba 150 účastníků.“
„Proč organizátoři zvolili právě toto téma?“ „Rychlý technický rozvoj a bezpečnostní aspekty (především aktuální boj proti terorismu) nově strukturují dodavatelský řetězec. Nutí totiž jeho aktéry, aby přehodnocovali své obchodní a organizační postupy a přizpůsobovali je nejen aktuálním požadavkům trhu, ale i regulačním strukturám. Cílem posledního ESD bylo otevřít diskusi o současných a budoucích výzvách, na něž musí být tito aktéři připraveni. Účastníky zasedání oslovili zástupci sektorů, s nimiž jsou speditéři prakticky denně v obchodním kontaktu.“
„Kdo tedy konkrétně účastníky ESD oslovil?“ „Výběr řečníků byl opravdu reprezentativní. Na prvním místě uvedu předsedu dopravního výboru Evropského parlamentu, pana Paola Costu, dva ředitele generálního ředitelství Doprava Evropské komise a zástupce sedmi nevládních organizací zastupujících evropské dopravní zákazníky a dopravce všech oborů. Šlo o Evropskou radu odesílatelů ESC, Sdružení evropských leteckých dopravců AEA, Mezinárodní unii kombinované dopravy silnice/železnice UIRR, Unii průmyslových a zaměstnavatelských konfederací UNICE, Evropskou asociaci nákladních železničních dopravců ERFA, Společenství evropských drah CER, Mezinárodní unii silniční dopravy IRU a Evropskou asociaci majitelů lodí ECSA.“
„Jak byste zhodnotil příspěvky řečníků – byla to opravdu přínosná zkušenost?“ „Rozhodně ano. Vždyť kdy už se sejde takováto mezinárodní sestava k natolik citlivému tématu? Nešlo také jen o to přednést příspěvek. Bylo nutné jej i obhájit v panelové diskusi a diskusi s plénem. Je pochopitelné, že vedle hlavního tématu se hovořilo také o řadě dalších aktuálních otázek dopravní Evropy. Často padala slova jako ,hodnocení rizik‘, ,integrace informací‘, ,známé cargo‘ (raději než ,známý odesílatel‘ při bezpečnostních zkoumáních), ,další liberalizace‘ a ,více konkurence‘. ESD byl upřímně řečeno kvalitativně jiný než některé zahraniční logistické konference, na kterých chtějí organizátoři především vydělat. Někdy bývá tento druh konferencí importován i k nám: za dvoudenní účast na nich zaplatíte třeba třicet tisíc korun a lektoři, sehnaní nesourodě z různých koutů světa, předvádějí, co všechno se pod pojmy doprava a logistika vejde.“
„Kdo konkrétně hovořil o bezpečnostních otázkách?“ „Na ESD se mohli účastníci seznámit s pohledem dopravních zákazníků. K problematice bezpečnosti se vyslovily jejich dvě hlavní evropské organizace, které byly popravdě hodně rozhodné, pokud šlo o požadavky na ochranu zboží v rámci řetězce (proklamovaly přitom ,the business must go on‘ – obchod musí jít dál), ale výrazně zdrženlivější v reakci na otázky, kdo všechnu tu bezpečnost zaplatí. Jeden jejich pohled byl vcelku jednoznačný: náklady na bezpečnější dopravu a logistiku se mají stát součástí provozních nákladů a jejich kalkulačního vzorce a nemají se řešit formou zvláštních příplatků.“
„Vyjadřovali se k bezpečnostním otázkám také poskytovatelé dopravních služeb?“ „Ano, a celkem pochopitelně se ukázalo, že každý obor má svá bezpečnostní rizika. V oborech, jako je letecká a námořní doprava, bezpečnost značně pokročila, a to zejména pod tlakem USA. Nyní je řada na silniční a železniční dopravě, skladech a terminálech. Doprava pro terorismus představuje nejen lákavý cíl, ale i prostředek: vzpomeňme na útok letadly v New Yorku, vlak v Madridu či nákladní a osobní auta v rukou teroristů. V Evropě nyní pokročila ochrana dopravy velmi cenných zásilek, a dokonce se certifikuje její kvalita. Existují ovšem i limity této ochrany – těžko lze například chránit vlak na tisíc kilometrů dlouhé trase. Opakovaně se vyvíjí tlak na státní orgány, aby také ony přispívaly na bezpečnostní opatření. Kritika se dotkla i samotných USA, které posunuly z hlediska ochrany hranice své země na ostatní kontinenty, a bylo by proto správné, aby na bezpečnostní opatření v jiných zemích přispívaly.“
„A co na to Evropský parlament a Evropská komise?“ „Již zmíněný Paolo Costa zahájil své vystoupení slovy: ,Kdyby nebylo událostí z jedenáctého září, hovořili bychom dnes o usnadňování obchodu a nikoliv o protiteroristických opatřeních.‘ Obě instituce cítí velkou odpovědnost za bezpečnost kontinentu a velmi jim záleží na konstruktivní spolupráci s dopravou a logistikou. U některých předpisů o ochraně převládl politický zájem na velmi rychlém přijetí nad hlubokým promyšlením všech důsledků (například v letectví) a nejasnosti se složitě řeší novelizacemi. V průběhu ESD zazníval silný apel na zachování spektra dopravních služeb. Pokud se nepodaří uskutečnit důslednější dělbu přepravní práce (modal split), bude do roku 2015 v Evropě natolik dominovat silniční doprava, že vlastně bude v dopravě zboží existovat jediný rozhodující dopravní obor.“
„V Bruselu jste se neúčastnil pouze ESD, ale i pro SSL důležitého výročního zasedání CLECAT…“ „Na výročním zasedání sdružení CLECAT pro nás bylo významné především formální přijetí nových členů z nových evropských zemí. Náš Svaz spedice a logistiky byl po dva roky přidruženým členem sdružení CLECAT a od vstupu ČR do Evropské unie loni v květnu se stal de facto i jeho řádným členem. Na prosincovém zasedání se jím stal i de iure, po schválení nejvyšším orgánem organizace. Vedle SSL se staly řádnými členy sdružení CLECAT také svazy Slovenska, Polska, Maďarska a Malty.“
„Jsou tedy dnes všechny svazy z nových zemí unie členy?“ „Ne všechny svazy z nových zemí se staly řádnými členy, například svazy ze Slovinska a pobaltských států. Do značné míry i z finančních důvodů: CLECAT je totiž poměrně drahý klub a změna postavení z přidruženého v řádného člena znamená platit citelně zvýšené příspěvky. Ovšem z hlediska statutu sdružení CLECAT není alternativy, protože jako profesní svaz z členské země EU můžete být jen řádným členem. Navíc se budou příspěvky během příštích deseti let pro svazy z nových zemí na úroveň příspěvků organizací ze ,starých‘ členských zemí EU teprve postupně zvyšovat.“
„Zúčastnil jste se také jednání pracovních skupin pro leteckou a námořní logistiku sdružení CLECAT. Čeho se jednání týkala?“ „Letecké zasedání mělo na pořadu dvě obsáhlá témata. Především to byla bezpečnost leteckého carga, kde se projednávala situace ve změnách platných bezpečnostních předpisů a připomínky k příslušné legislativě EU. Druhým tématem byl evropský Air Cargo Programme, čili nové zásady spolupráce mezi aerolinkami a speditéry. Námořní skupina se zabývala liberalizací přístavních služeb, námořní dohodou mezi EU a Čínou, zaváděním kodexu ISPS, návrhy na přístavní bezpečnost, intermodální ložnou jednotkou a námořními dálnicemi.“
„CLECAT má od 1. ledna rovněž nový statut…“ „Pochopitelně je statut nejdůležitějším dokumentem každé organizace, tedy i sdružení CLECAT. Nejnovější změnu však nevyvolalo rozšíření EU a členské základny, ale požadavek hostitelské země – Belgie. Ta totiž vydala nový zákon o mezinárodních neziskových organizacích na svém území, které mají povinnost tomuto zákonu své statuty přizpůsobit. Po konzultaci s belgickým ministerstvem spravedlnosti schválilo prosincové zasedání poslední verzi již i našimi dvanácti hlasy.“ Pavel Toman
