10. ledna 2012
Svaz spedice a logistiky České republiky pečlivě sleduje situaci v souvislosti s přijímáním tzv. poštovního zákona. Zejména provozovatelé expresních služeb nejsou spokojeni s jeho navrhovanou podobou, a SSL ČR proto k této problematice zřídil expertní skupinu, která se poštovním zákonem podrobně zabývá. O tom, jaké připomínky mají přepravci k novému poštovnímu zákonu, jsme v závěru loňského roku hovořili s předsedou SSL ČR Ing. Martinem Drábkem.
„Potřebují poštovní služby nový zákon?“
„Obecně vítáme každý krok zákonodárců, který vede k liberalizaci trhu v segmentech, jež dosud liberalizované nejsou. Tržní a konkurenční prostředí se tak postupně dostane i do segmentu, který byl dosud monopolizován.“
„Nový zákon ovšem podle speditérů přináší také některá úskalí…“
„Bohužel ano. Expertní skupina SSL ČR nový zákon pečlivě prostudovala a shledala, že se v některých bodech objevují možnosti různého výkladu, čímž se otevírá cesta, že zákon zasáhne již plně liberalizované a deregulované části přepravního trhu.“
„Jaké konkrétní problémy expertní skupina nalezla?“
„Nový poštovní zákon by měl vycházet ze směrnice Evropské unie k liberalizaci a deregulaci poštovního trhu a zasahovat tak čistě ,poštovní služby‘. Ovšem z finální verze návrhu zákona zřejmě nedopatřením vypadly veškeré pasáže, které přímo vylučovaly konkrétní nepoštovní služby a jejich poskytovatele. Současná verze tak otevírá možnost do poštovních služeb zahrnout například i expresní balíkové služby, které v České republice na zcela tržním a konkurenčním principu již téměř dvacet let poskytuje řada přepravních společností.
Přijetím zákona v aktuálním znění by tak došlo k paradoxu, že zcela liberalizovaný trh expresních balíkových přeprav by začal být vnímán jako trh, který je třeba napřed regulovat a následně deregulovat pod dohledem Českého telekomunikačního úřadu. To by byl opravdový paradox, který by šel jak proti smyslu směrnice Evropské unie, tak i proti samotnému cíli zcela odstranit poslední netržní bariéry v přepravě.“
„Co by chybějící vyloučení v zákoně mohlo přepravcům balíkových zásilek přinést?“
„Pokud bychom šli ad absurdum, mohlo by se stát, že každá přepravní firma v České republice, která přepraví zásilku o váze do 10 kilogramů, bude považována za poskytovatele poštovních služeb a bude ,regulována‘ Českým telekomunikačním úřadem.
Kromě samotné regulace je asi nejzásadnější věcí to, že by zároveň musela začít přispívat až 1,5 procenta svého dosaženého obratu do fondu poskytovatele tzv. univerzální služby. Tímto poskytovatelem je v současnosti Česká pošta. Opět ad absurdum by to tak mohlo znamenat, že platit České poště budou její přímí konkurenti – balíkové služby a systémy přepravy kusových zásilek, kteří přitom v segmentu balíkových přeprav nabízejí stejné každodenní celoplošné pokrytí včetně nejmenších vesnic vlastními přepravními sítěmi a mají tak své vlastní náklady na poskytování těchto služeb.“
„Jaké řešení v této situaci navrhuje SSL?“
„Svaz spedice a logistiky předložil návrhy na doplnění návrhu nového zákona. Pevně věříme, že se tyto změny v zákoně objeví před jeho konečným schválením v poslanecké sněmovně. Návrh naší expertní skupiny spočívá v upřesnění, že poštovní zákon se týká klasických poštovních služeb. Explicitně by tak měly být z platnosti zákona vyloučeny tzv. (expresní) balíkové služby, které jsou již dvacet let uskutečňovány v plně deregulovaném konkurenčním prostředí.“
„Co by podle vás znamenalo, pokud by návrhy expertní skupiny SSL nebyly do zákona zapracovány?“
„Pak by nastala opravdu absurdní situace. Dosud zcela liberalizovaný trh přeprav zásilek do deseti kilogramů by nově začal být regulován. Přepravcům by to přineslo významné zvýšení nákladů, a to nejen z důvodu odvodu ve výši 1,5 procenta obratu. Vznikly by jim také nezanedbatelné náklady na úpravu mezinárodně fungujících počítačových programů, neboť by bylo nutné oddělit část zásilek spadajících pod poštovní zákon od zbytku. Ještě další náklady by museli přepravci vynaložit na oddělené účetnictví a výkaznictví o těchto zásilkách.
Na druhé straně by došlo rovněž ke zvýšení nákladů státu na regulaci této již jednou deregulované oblasti, a to nejen nárůstem počtu úředníků vydávajících různá povolení, rozhodnutí a kontrolující kalkulace přispěvatelů a čerpajících navrhovaného fondu.“
Pavel Toman
