9. dubna 2009
„Dopravní a logistický sektor byl hospodářským poklesem zasažen neúměrně tvrdě. Razantně se zhoršující podmínky v celém hospodářství plně dopadly na konjunkturu dopravních a logistických podniků,“ oznámila závěry svého průzkumu německá společnost Creditreform. Dopravní obor je na tom podle ní výrazně hůře než dalších deset sledovaných oborů, neboť riziko insolvence a ztrátovosti je v něm „vysoce nad průměrnou hodnotou celého hospodářství“.
Nejsou však jen špatné zprávy. Loňský rok byl výrazně úspěšný třeba pro Německou dráhu (DB): při tržbách 35 miliard € (zhruba 980 miliard Kč) dosáhla zisku přibližně 2,7 miliardy € (76 mi-liard Kč). Přes tento znamenitý výsledek, kterého společnost dosáhla v roce již zasaženém krizí, musel předseda představenstva DB Hartmut Mehdorn na konci března rezignovat na svou funkci. Kvůli vedení DB totiž propukla v Německu nebývalá aféra, která se dostala až na půdu vlády a parlamentu.
„Datenaffäre“ se týká podnikové kontroly případného korupčního jednání 170 tisíc zaměstnanců dráhy. Kontrola byla údajně prováděna až „příliš důkladně“ a dostala se do rozporu se zákonnou ochranou osobních údajů. Mimo jiné se hovoří o interním „špionování“ a „špiclování“ v rámci koncernu pod taktovkou externí agentury. Pracovník zodpovědný za protikorupční akce měl být přímo podřízen nejvyššímu šéfovi a po-dávat mu pravidelné informace. Ale jsou tu rovněž silné politické tlaky na odstranění Hartmuta Mehdorna ještě před červnovými volbami. Usilovný boj s korupcí u obřího investora, jehož dodavatelé by mohli chtít nádražáky nejrůzněji podmazávat, ukazuje, že ani spořádané německé zemi není tento nešvar cizí. O tom ostatně svědčí také současný proces ohledně úplatkářství v přístavu Ludwigshafen.
Vypršela polovina našeho předsednictví v Evropské unii, zatím v podstatě bez jakéhokoli českého zásahu na poli dopravy. Pravdu měl zřejmě europoslanec Jan Zahradil, když před rokem na pražské konferenci o Evropské unii diplomaticky tlumil různé chutě a iluze, jak to té Evropě jako její předsedové osladíme. Evropská komise má košatý pracovní plán s termíny výstupů, na kterém v dopravě kutají stovky jejích úředníků; je tu také množství úkolů ze strany Evropského parlamentu a podobně.
Před pár dny upořádala Evropská komise velkou celoevropskou konzultaci k dopravní politice pro několik příštích desetiletí; doufejme, že tam byl i někdo z České republiky, alespoň jako posluchač. Jinak se k nám Evropská komise zachovala vstřícně, když před pár dny schválila českou státní podporu rozvoji drážní interoperability. Odklepnutá částka není nikterak mizivá – má jít o jednu miliardu Kč, která se bude čerpat z 85 procent z Fondu soudržnosti Evropské unie.
Jsme-li u kolejí, je třeba ocenit zlepšování pražské železniční dopravy. Po propojení drážních tahů a po citlivých renovacích několika nádraží jsou na pořadu další akce. Probíhá přestavba Wilsonova nádraží a je naděje, že se po dokončení bude počítat mezi ty „main stations“, jež se elegancí a komfortem neliší od moderních letišť. Také je tu projekt letišt-ního drážního expresu, který by se měl začít realizovat v příštím roce. Od Masarykova nádraží by se přes osm stanic dostával na letiště Praha. Každou hodinu by mělo jezdit 14 vlaků, z toho po čtvrthodině přímé expresy. I zde je šance dostat se – 70 let po válce – důstojně ze středu města na hlavní letiště země. Malá poznámka: projekt se jmenuje AirCon a napovídá, že i v takových titěrnostech, jako je volba projektového jména, je dobré být obezřetný: „con“ totiž ve francouzštině značí hlupáka, blba. Nedoporučil bych proto jméno projektu přenést na vytoužené expresní vlaky – aby se například Francouzi netěšili na dopravu z Ruzyně „Leteckým pitomou“.
