3. července 2008
Pěkně živo bylo v červnu v oblasti mezinárodních i národních profesních svazů. Za šok pro všechny světové dráhy lze označit to, že soud musel pařížskému vedení Mezinárodní unie železnic UIC přidělit externího správce. Organizace, založená v roce 1922, sdružuje 190 členů ze všech kontinentů, převážně z řad drážních podniků.
Takový veletrapas potkal drážní obor na nejvyšší světové úrovni zrovna v době, kdy dráhy zažívají renesanci a kdy by jejich světová vlajková loď měla směle udávat směr. Ta se však teď podivně kymácí, kvůli neshodám v posádce je až neřiditelná a musí se jí příkazem ujmout cizí lodivod. Důvodem opatření je totiž vnitřní napětí v důsledku zavedení nového statutu. Projevily se po něm zejména nejasnosti kolem rozhodovacích pravomocí. Stanovení externího správce si však pravděpodobně vynutily i finanční nesrovnalosti.
V Německu se hned deset svazů společně distancovalo od návrhu „masterplanu“ neboli koncepce nákladní dopravy a logistiky, kterou předložilo spolkové ministerstvo dopravy. Ve společném prohlášení žádají spolkovou vládu, aby ji „od základu přepracovala a nově zaměřila“. Převod dopravy, její omezování a zdražování – to podle prohlášení svazů nejsou správné odpovědi na rostoucí intenzitu dopravy. Mezi signatáři jsou organizace sdružující dopravce a logistiky, ale také odesílatele, jako je Svaz průmyslu. Akce se u odborné veřejnosti a tisku setkala spíše s kritikou, protože byla údajně zbytečně ukvapená. Proč se od návrhu distancovat a raději se na něm nepodílet? Pro nevyhovující konečné řešení to už jistě neplatí.
V Česku přišel Svaz spedice a logistiky ČR s iniciativou na zvýšení kvalifikace žáků odborných škol hlavně v oblasti IT pomocí spolupráce s podnikovou praxí. Současně tak chce zvýšit i jejich zájem o práci v oboru spedice a logistiky. Za tímto účelem byla založena zvláštní nadace a meziškolní soutěž. Mladou krev je podle svazu třeba pro obor inteligentně získávat než čekat, zda někdo zaklepe na vrata.
Ve stavu nespokojenosti, že radikálnější výstavba dopravní infrastruktury přichází pozdě, bychom neměli opominout otevření významného úseku dálnice na Ostravu včetně velmi moderního tunelu. A také zahájení provozu trasy metra C v Praze s novými třemi stanicemi až do Letňan. Nemá totiž ohromný význam jen pro místní obyvatelstvo, ale i pro hospodářskou komunitu státu. Letňanský veletržní areál bez metra a s dosavadním napojením veřejné dopravy byl totiž dosud ve srovnání s podobnými zařízeními v cizině značně chudým příbuzným. Dopravní dosažitelnost na úrovni doby dá novou dimenzi i různým dopravním a logistickým výstavám a veletrhům a umožní lépe dosáhnout i na tematiku nadnárodní. Nu a dopravní srdce mohla potěšit třeba také zpráva, že na Labi v severních Čechách zahájila pravidelnou a zatím víkendovou plavbu mezi řadou zastávek pěkná osobní loď. A také že Kolínská drážka, která od roku 1894 původně vozila řepu do cukrovaru, se těší dobrému ekonomickému zdraví a zahajuje pro turisty druhý rok provozu.
Pro Česko se také začíná uvažovat o výstavbě systému vysokorychlostních vlaků (až 250 km/hod.). Může to být slovo do pranice – něco jako Kaplického knihovna. A jako její příznivec jsem i fandou velmi rychlých vlaků u nás. Dost mne deprimovalo, že extrémně drahá rekonstrukce drážních koridorů porodila maximální rychlost 160 km/hod. A tak snad v roce 2060, až bude litr benzinu pro naše pravnuky asi za 70 Kč/l, by se mohli dostat díky „TGV tchéque“ za hodinu z Prahy do Brna a za půl hodiny do Plzně. Proto bych raději jako občan investoval do tohoto projektu než do deseti dnů olympiády. A také spíše než do kanálu snů Labe – Dunaj, ale možná by se pro tento účel daly využít pozemky, které jsou pro něj blokované v územních plánech.
Ovšem jsou i ta nezbytná „ale“… Třeba že malé, bohaté a spořivé Švýcarsko sice po léta nabízí krásnou soupravu TGV z první koleje v hlavním městě Bernu na pařížské Gare du Nord. Ovšem polovinu trati jede jako velmi solidní rychlík a „žádoucích 300 km/h a více“ nabízí až od francouzského Dijonu. Jiří Kladiva
