9. srpna 2007
Evropské dopravní politice je právě padesát let. My v České republice, kteří jsme naskakovali do již rozjetého evropského dopravně-politického vlaku, jsme však neznali okolnosti jeho poněkud podivného rozjezdu. Zakládající členské státy totiž společnou dopravní politiku dlouho neutvářely a vlastně ji ani nechtěly, a to přesto, že již od roku 1957 byla doprava spolu se zemědělstvím, hospodářskou soutěží a zahraničním obchodem zakotvena jako předmět společné politiky v Římských dohodách o EHS.
A její příslušnost ke společnému trhu jednoznačně určily deklarované základní svobody pohybu zboží, osob, kapitálu a služeb.
Vzhledem k velmi malé aktivitě na poli dopravní politiky došla nakonec Evropskému parlamentu v roce 1983 trpělivost a zažaloval u Evropského soudního dvora Radu EU – a tudíž potažmo členské státy – za to, že společnou dopravní politiku zanedbala. Evropský soud o dva roky později ve svém „rozsudku za nečinnost“ radě nařídil, aby konečně vytvořila společné dopravní zákonodárství. Od té doby Evropská komise postupně formuluje ve svých zelených a bílých knihách, směrnicích, opatřeních a jejich balících dopravní politiku jak pro jednotlivé dopravní obory, tak pro veškerou dopravu. Pozdní nástup na toto pole však způsobil, že dopravní politika EU připomíná v současnosti jedno velké staveniště.
Prvotní snahou bylo skončit s monopoly a otevřít trhy.
Velké a ambiciózní cíle na celé desetiletí si stanovila Evropská komise ze-jména v Bílé knize z roku 2001. Vehementně v ní propagovala například převod dálkové dopravy zboží ze silnice na koleje. Jedním z nástrojů pro tento převod má být i to, aby vnější náklady (kongesce, nehody, negativní vlivy na životní prostředí) krylo právě to dopravní odvět-ví, které je způsobuje. A je evidentní, že do středu pozornosti se tím dostala především silniční doprava. Ovšem v loňské poločasové bilanci Evropská komise své ambice již výrazně přibrzdila. A není divu – v prvním pětiletí se EU značně rozšířila, v důsledku globalizace vzrostl konkurenční tlak, ceny ropy vylétly nahoru, začal se projevovat tlak protokolu z Kjóta a objevily se nové hrozby terorismu; to vše ovlivňuje náklady dopravců, a tedy i evropských výrobců.
Evropské železnice se proto obávají, aby se zcela na vedlejší kolej nedostala i zmíněná, v „evropštině“ takzvaná internalizace externích nákladů. Proto došlo v minulých dnech k vydání Deklarace evropských drah o externích nákladech. Ty
prostřednictvím hned tří mezinárodních organizací politikům velmi tvrdě připomínají jejich sliby a požadují, aby výsledky příslušných studií byly zve-
řejněny již letos, tedy ještě před stanoveným termínem v roce 2008. Signatáři deklarace žádají evropské politiky, aby jednali. Otevření drážního trhu od 1. ledna letošního roku není podle drah vše – je třeba splnit další dvě podmínky: zavést účinnější cenové systémy mezi jednotlivými dopravními obory a modernizovat drážní nákladní infrastrukturu.
V červnu také ještě doznívaly úspěchy mnichovského veletrhu transport logistic 2007, jenž v účasti vystavovatelů i návštěvníků překonal předchozí ročníky. Evropští experti však mnohem více ocenili něco jiného – to-
tiž skutečnost, že dopravně-logistická branže se ofenzivně chopila témat, ke kterým v minulosti přistupovala značně složitě: začala se zabývat životním prostředím a ochranou klimatu. Za několik vystavovatelů již mluvily jejich činy. Například společnost TNT představila celosvětový program ochrany klimatu a také jiné firmy ukázaly, že k této problematice přistupují důrazně a systematicky. Podle mnoha expertů se jedná o správnou cestu. Bylo by totiž velkou chybou ignorovat debaty, které vyvolávají mezi veřejností velkou pozornost, nebo se pustit do obranné bitvy. Naopak pokusit se o vlastní iniciativu, podpořit rozumné návrhy – to má být nejlepší způsob, jak se vyhnout roli obětního beránka. Veletrh transport logistic 2007 tak vztyčil určitý ukazatel směru a nyní je na svazech a podnicích, jak daleko se po naznačené cestě vydají.
Je zřejmé, že to může být inspirací i pro českou dopravní krajinu. Lze také očekávat, že po prázdninovém nadechnutí se vztah dopravy a ochrany klimatu stane nejen dopravně-politickou, ale i čistě politickou kauzou.
Ing. Jiří Kladiva
