5. února 2009
Přinesl především řadu neradostných výhledů na letošní dopravní rok, s nimiž přišly nejrůznější instituty, poradenské domy a podobně. Škoda, že tuto situaci neprognózovaly o něco dříve. Přinesl však také úlevu silničním dopravcům, neboť dosud nezačala oficiálně platit (podle žargonu Evropské unie) „internalizace externích nákladů“.
Zato v Rakousku začal platit zákaz dopravy některých druhů zboží na Inntalské dálnici a k velkému překvapení se proti němu Evropská komise vehementně nepostavila – ačkoliv loni ještě tak kolem švestek se vůči návrhu ozývala, a to hodně silácky. Její laxní postoj se střetl se značnou kritikou. Pro ilustraci slova šéfredaktora respektovaných německých novin DVZ v článku Spánek v Bruselu: „Co se to jen děje s Evropskou komisí? Co neuvěřitelného si nechá tento velký úřad předvádět od Rakouska ve věci sektorových zákazů jízd? To, že se Evropská komise vzdala podnětu na předběžné nařízení Evropského soudního dvora ve věci zákazu jízd, znamená jasné bodové vítězství vlády rakouské spolkové země Tyrolsko. Ta nyní smí jeden až dva roky udatně hřešit proti jednomu z důležitých základů EU – volné dopravě zboží. Ostatní členské státy budou rovněž sledovat, jak snadné je Evropskou komisi v tomto bodě přehrát, a podle potřeby si z toho vyvodí vlastní závěry. Význam této neaktivity přesahuje alpský tranzit. Dává návod neoprotekcionistům, kteří by chtěli z různých partikulárních zájmů otočit zpátky liberalizaci dopravních trhů EU. Bylo povinností Evropské komise bránit se proti zákazům jízd v Tyrolsku všemi prostředky. Že tak neučinila, ukazuje, jak je ke konci svého úřadu unavená a líná.“
Začalo české předsednictví v Radě ministrů dopravy Evropské unie a všeobecně se uznává, že nejde o žádné lehké břemeno. Například ani francouzskému předsednictví se přes velké úsilí nakonec nepodařilo získat většinu členských států pro revizi směrnice o eurovinětě a dosáhnout zápočtu externích nákladů. Jednota neexistuje ani v kabotáži. Důležitý balík nařízení EU o přístupu na trh a k podnikání, kam spadá i kabotáž, ležel plných šest měsíců u ledu, protože Paříž toto téma odsunula na vedlejší kolej. Český ministr dopravy se proto hned od začátku svého předsednictví ocitl pod silným tlakem. Bez rychlé dohody s Evropským parlamentem hrozí další zpoždění. Přitom čas běží: v polovině června se uskuteční evropské volby.
Něco musí našeho nového ministra napadnout také před neformálním setkáním ministrů dopravy koncem dubna v Litoměřicích. Termín je sice stanoven, ale na co má být při jednání položen důraz, o tom se prý ještě nerozhodlo. Proslýchá se, že středobodem porady by podle českého ministerstva dopravy mohly být poslední návrhy Evropské komise na inteligentní dopravní systémy. I v cizině si však kladou otázku: není pro toto téma čas ministrů příliš drahý? Inteligentnější by asi bylo využít setkání na nejvyšší úrovni například pro vytvoření efektivní přednostní drážní sítě pro nákladní dopravu. Dopravní sektor by si také zasloužil, aby se už konečně hovořilo o jasném textu, jak v Evropě používat silniční soupravy o délce 25 metrů; studií na toto téma je již habaděj.
Odvolání Aleše Řebíčka z funkce ministra dopravy připomíná přístup chytré horákyně – byl tedy dobrým ministrem, či ne? Jako jeden z mála ministrů dopravy posledního dvacetiletí měl pro svůj úřad kvalifikaci vysokoškolskou i praktickou; ani to mu však nepomohlo absolvovat celou dobu mandátu. Přitom ministrům, kteří mají na startu o svých resortech jen mlhavou povědomost, odvolání nehrozí. Asi i proto, že nejvyšší politika je přece jen tak trochu jiná káva. Odhlédněme od toho, že i v tradičních demokraciích se posty přidělují za zásluhy. Na druhé straně jsou úspěšní politici, kteří ve vládách vystřídají řadu resortů. Česká kuráž odvolat ministra Aleše Řebíčka dokonce v již našem rozjetém předsednictví Rady ministrů dopravy EU svědčí bohužel o jednom: že v dopravní Evropě jako osobnost skoro nic neznamenal, když si přes nabídnuté šance nedokázal na základě svých kvalit vytvořit potřebné zázemí nepostradatelnosti. Ministru Petru Bendlovi je proto třeba i v tomto popřát více štěstí a umu.
Jiří Kladiva
