6. prosince 2007
Logistika dvakrát zabodovala na hodně vysoké politické úrovni. Evropská komise vydala Akční plán logistiky nákladní dopravy a na německém logistickém kongresu vystoupila aktivně k významu logistiky spolková kancléřka Angela Merkelová. Pěkný posun pro obor, který se ještě celkem nedávno pojednával hlavně v teoretických kruzích, a u nás byl ještě před 18 lety dokonce zapovězen jako produkt kapitalistické dekadence.
Akční plán logistiky nákladní dopravy pokrývá čtrnáct odborných oblastí a EK pro ně formulovala celkem 32 termínovaných akcí. Zmiňuje klíčovou úlohu logistiky pro zajištění udržitelné a konkurenční mobility v Evropě a pro naplnění dalších cílů, jako je například čistší životní prostředí, zabezpečení dodávek energie a dopravní bezpečnost. Podle EK jde o jeden z motorů evropské konkurenceschopnosti a zásadního přispěvatele k novelizované Lisabonské agendě o hospodářském růstu a zaměstnanosti.
Na berlínském kongresu s 3500 účastníky uvedla spolková kancléřka mimo jiné: „Propojení produkce a logistiky bude do budoucna významně rozhodovat o pozici Německa. To hodlá zůstat exportní zemí číslo jedna, a závisí proto na logistice více než jiné země.“ Podle Angely Merkelové je Německo v podstatě dobře vybaveno potřebnou infrastrukturou. Přesto však vláda hodlá v příštích letech investovat do dopravních cest jedenáct miliard € (skoro 300 miliard Kč). „Musíme však dále usilovat o propojování dopravních oborů. Zde je ještě zapotřebí hodně přesvědčovací práce, protože myšlení je často ještě příliš regionální a velmi separované,“ uvedla Angela Merkelová s tím, že považuje za nutné dále investovat do dopravních systémů, protože existuje konkurence jiných zemí. „Budou nás obcházet, pokud neudržíme krok,“ varovala.
Přece jenom poněkud odlišný pohled od toho našeho, kde bychom naopak právě kvůli infrastruktuře byli rádi, kdyby nás všichni jakožto oblíbenou tranzitní zemi uprostřed Evropy objeli. Anebo, trochu přehnaně řečeno, umožňovali na našem území zbožovou výměnu v relaci východ – západ nejraději tak dvakrát týdně mezi jedenáctou a čtrnáctou hodinou, kdy jsou všichni na obědě. Vstup do EU nás zastihl neuvěřitelně nepřipravené na růst kamionové dopravy, i když o tom, co se po rozšíření EU stane, řadu let předem zpívali všichni unijní vrabci. Jaká by to asi byla úleva, kdyby třeba dálnice D1 byla včas „proboxována“ a uznána za součást evropských dopravních koridorů (projekt TEN), včetně přísunu peněz na třetí dálniční pruh.
V Evropě se také rozdávala významná ocenění. V Bruselu šlo o dvě Evropské železniční ceny 2007 předávané na sešlosti nádražácké elity. Jednu předala viceprezidentka UIC a generální ředitelka francouzských drah Anne-Marie Idracová Jeanu Dupuymu za nehynoucí zásluhu o první vysokorychlostní vlak TGV. Druhou cenu předal sám dopravní komisař a viceprezident Evropské komise Jacques Barrot Karlu Van Miertovi z Belgie. Jemu se jako bývalému komisaři komise přiznává velká zásluha za vytvoření společného evropského drážního trhu. Na berlínském kongresu byla zase udělena Německá logistická cena 2007 výrobci zemědělských strojů CLAAS za příkladnou logistickou koncepci. Rodinný podnik středního stavu z vestfálského Harsewinkelu vyrábí veliký sortiment kombajnů a soustavně pracuje na zdokonalování dodavatelských řetězců.
Ale listopad nebyl jen samá sláva. Německem a Francií otřásaly stávky na drahách, doznívala stávka na maďarské dráze a v Air France. Zvláště němečtí strojvedoucí šli úporně za svým mzdovým požadavkem – zvýšením o 31 procent. Cena ropy dosáhla dlouhodobého maxima. Na berlínském kongresu se hovořilo o možném růstu cen za dopravu až na dvojnásobek. Mezinárodní šťára vyšetřovatelů v zařízeních řady speditérů – včetně slovutných koncernů se sídlem ve Švýcarsku – se zaměřila na nelegální úmluvy o palivových příplatcích. A aby toho všeho nebylo dost, ještě ta děsná nakládačka Slavii v Londýně od Arsenalu!
Ing. Jiří Kladiva
