6. listopadu 2008
Každodenní konkurence mezi silnicí a železnicí je v oblasti komerce a provozu věcí běžnou. V posledních týdnech se však zájmy obou oborů konfrontují v nebývalé míře na úrovni evropské dopravní politiky. Evropská komise (EK) je již delší dobu pod tlakem, aby se inteligentně vyrovnala s návrhy na výrazné zvětšení parametrů silničních nákladních souprav na dél-ku 25,25 metru a celkovou hmotnost 60 tun. Jednotný evropský pohled zatím stále chybí. A protože platí, že nevíš-li, co s tím, založ pracovní skupinu nebo dej vypracovat odbornou studii, EK se rozhodla pro to druhé.
Studie zadaná belgické firmě Transport and Mobility přišla s výbušným závěrem. Podle ní má nasazení megasouprav do provozu pro evropské hospodářství v zásadě pozitivní důsledky. Studie přitom nepomíjí vliv na zpomalení růstu v jiných dopravách, otázky bezpečnosti ani další investice do infrastruktury. Podle ní by se ovšem nasazování megasouprav mělo omezovat na určité trasy a doby.
Proti hlavnímu závěru studie ostře vystartovala šestice drážních sdružení (CER, UIC, EIM, ERFA, UIRR A UNIFE) s argumentací, „co by schválení megatrucků pro Evropu skutečně znamenalo“. Drahám je jasné především smrtelné nebezpečí, které by vzniklo pro kombinovanou dopravu železnice – silnice. Téměř současně však vydává EK významný návrh nového souboru opatření Evropské unie se srozumitelným názvem The Greening Transport Package, který je určen v první fázi mezivládním grémiím. Opatření jednoznačně směřují k přiškrcení silniční nákladní dopravy, přičemž těžiště má spočívat především v započítání externích nákladů. Drážním svazům se dokument velmi líbí; uvítaly by ovšem, kdyby byl ještě zelenější a silnici více podusil. Svazy tiráků a spřátelené spedice (IRU + CLECAT) zase v oficiálním vyjádření požadují, aby se započtení vnějších nákladů týkalo všech oborů dopravy, nejen silnice.
Pohlazením po nádražácké duši má být navazující novela směrnice EK o eurovinětě, která uvádí zásady plateb silničního mýtného a pro EK stanovila jako letošní úkol předložit model pro zápočet externích nákladů. Drážní sdružení CER opět vehementně argumentuje, mimo jiné i brožurou ve čtyřech jazycích; na silnici by se mělo platit navíc 0,016 €/tkm, na dráze 0,003 €. Proti tomu IRU poukazuje na podporu inflace a zdražení exportu/importu; na své straně má Svaz evropských odesílatelů. Navrhuje koncepci „3i“: inovace, incentive (pobídka) a infrastruktura.
Studenou sprchou se pro zastánce izolovaně zdražené silnice včetně vedení EK staly závěry ze zářijového setkání ministrů dopravy ve francouzském La Rochelle, kteří je v navrženém pojetí nepodpořili a většinově se vyslovili pro to, aby se zápočty externích nákladů týkaly všech dopravních oborů a nebyly závazné.
Poslední výměna šťouchanců na vysoké úrovni se týkala čerstvého prohlášení EK o kvalitě železniční dopravy: upouští se od záměru uplatnit penalizaci klientů vůči dráze za nedodržení ukazatelů kvality. V připomínkovém řízení se totiž proti zatížení smluvních vztahů vyjádřili všichni jejich aktéři. Konstatovalo se rovněž, že od roku 2004 se kvalita nezhoršuje. Drážní sdružení CER na to promptně reagovalo oslavnými komentáři. Odpůrci zase tvrdí, že je hodně věcí, o kterých CER mluví nerado: například že si opatření o penalizaci nekvality EK pro jistotu ponechává v rukávě. A o kvalitě by prý mohly soukromé dráhy, které užívají drážní sítě, psát celé povídky: jde o přidělování tzv. lajdáckých tratí, defektní signální techniku, falešné stavění výhybek či narušování příjezdů na terminály, kdy vlaky se zpožděním ztrácejí časové polohy. Jiří Kladiva¨
