21. března 2002
Výkonný výbor Společenství autodopravců Čech a Moravy (SAČM) se na
svém únorovém zasedání (viz DN 09/02) zabýval také hodnocením plnění
tzv. devítibodové dohody, kterou v listopadu roku 2000 uzavřela vláda se
zástupci silničních dopravců. O přiblížení konkrétních závěrů
této diskuse jsme požádali prvního místopředsedu SAČM dr. Lubomíra
Ondrouška.
„Výkonný výbor společenství vyjádřil nespokojenost s tím, jak se
plní dohoda dopravců s vládou z roku 2000. Co členům SAČM nejvíce
vadí?“
„Při hodnocení současné situace v silniční dopravě dospěl výkonný
výbor k závěru, že některé z bodů, na nichž jsme se s premiérem
Milošem Zemanem dohodli, nejsou uspokojivě plněny. Nejvíce nám vadí
způsob, jakým byla vyřešena otázka silniční daně pro autodopravce.
I když cílem našeho jednání s premiérem a posléze i s dalšími
ministry bylo zjednat nápravu v řadě oblastí, prioritní pro nás byly
právě změny platby silniční daně.“
„Zřejmě narážíte na zvýšení daně pro starší vozidla…“
„Ano, výsledkem všech složitých jednání je navzdory počátečním
příslibům zlepšování situace to, že zatímco pro vozidla vyrobená do
roku 1989 se silniční daň zvýšila o 15 procent, pro ekologická vozidla
zůstala stejná. Původně přitom bylo dohodnuto, že zvýšení daně pro
starší vozidla vyváží výrazné zvýhodnění vozidel ekologických. To se
nestalo a podmínky dopravců jsou tak ještě horší než před zahájením
jednání o krizové situaci v silniční dopravě!
V polovině března jsme proto s dalšími členy Platformy pro založení
jednotného svazu v autodopravě – Svazem řidičů Brno a Kamion klubem
ČR – dospěli k závěru, že vyzveme další účastníky jednání
s premiérem Milošem Zemanem k setkání, na němž bychom mohli současnou
situaci v silniční dopravě, která podle našeho názoru není uspokojivá,
společně analyzovat.“
„Odhlédneme-li od silniční daně, které další oblasti pokládáte za
problémové?“
„Bude nutné řešit také například otázku dotací, ať již pro
autobusovou dopravu či pro jiné činnosti. Problémy se stále vyskytují na
hraničních přechodech, především v souvislosti s vážením kamiónů,
s placením za průjezd atd. Nedořešená zůstává i otázka pracovní doby
řidičů, přestože příslušný zákon již byl novelizován. Změnit by se
podle našeho názoru měla rovněž činnost vnitrostátních celnic a doznat
zlepšení by měla i průchodnost komunikací. V době, kdy se stále
zvyšují provozní náklady, ale nikoli ceny za dopravu, totiž veškerá
zdržení daná vnějšími faktory ekonomickou situaci českých dopravců
dále zhoršují.“
„Svého času se hodně hovořilo také o stanovení minimálních cen
v dopravě…“
„O nákladovosti jsme hovořili i při jednáních s premiérem.
Požadovali jsme, aby ministerstvo dopravy a spojů vytvořilo nákladový
vzorec, který by pro dopravce sloužil jako orientační kalkulace. Pokládáme
tuto problematiku za důležitou i v souvislosti se vstupem České republiky
do Evropské unie, neboť při předvstupních jednáních se často hovoří
právě o rozdílných nákladech i výnosech dopravců v členských a
kandidátských zemích. Domnívám se, že v současné době jsou naše
náklady na provoz vozidla zhruba stejné jako v zemích Evropské unie; pouze
mzdové náklady jsou u nás výrazně nižší. Na druhou stranu však
jezdíme za podstatně nižší ceny a výnosy jsou nízké.“
„Jak si představujete, že bude možné tyto problémy řešit?“
„Rádi bychom jednali ještě se současnou vládou, ale budeme se snažit
využít i předvolebního období a pokusíme se oslovit poslance, respektive
politické strany, aby tato témata nějak začlenili do svých programů. Jsme
pro jednání a hledání řešení, ale v případě nespokojenosti
s postupem jednání si pochopitelně umíme představit i důraznější
nátlakové akce, které by se mohly uskutečnit například i v době
konání summitu NATO v Praze. Věříme však, že k takovému krajnímu
řešení nebudeme muset sáhnout a že stávající i nová vláda budou
ochotné tyto problémy nakonec řešit.“
„SAČM v minulosti často kritizovalo způsob rozdělování zahraničních
vstupních povolení…“
„Naše společenství předsedá ‚Komisi pro kontrolu rozdělování
zahraničních vstupních povolení‘, která navzdory pochybám některých
dopravců o jejím smyslu neustále funguje. Komise se pravidelně schází a
problematiku rozdělování a výdeje zahraničních povolení v rámci svých
možností pečlivě analyzuje. Myslíme si, že se v této oblasti podařilo
mnohé zlepšit, přestože i dnes dostáváme informace o některých
nešvarech. (K tomu malou poznámku: pokud po komisi někdo chce, aby řešila
konkrétní závažný nedostatek, měl by nám to oznámit seriózním
způsobem a ne pouze anonymně zavolat, jak je možné, že jiný dopravce
dostal víc povolení než on. Chápeme, že mnozí se stále bojí, že když
budou mít nějaké výhrady, žádná povolení již nedostanou, ale bez
konkrétních informací nemůže komise nic dělat.) Řekl bych však, že
i pracovníci Sdružení ČESMAD Bohemia se snaží ve většině případů
řešit výdej povolení korektně – nemáme prozatím potvrzeno, že by
docházelo k nějakým excesům.“
„Takže jste se současným stavem víceméně spokojeni?“
„Komise vznikla proto, že systém rozdělování povolení nebyl dostatečně
transparentní a dopravci si stále stěžovali na nespravedlivé
rozdělování. V průběhu více než dvouleté činnosti komise jsme dosáhli
toho, že nás MDS začalo považovat za seriózního partnera. Zlepšily se
i naše vztahy se Sdružením ČESMAD Bohemia a mnoho věcí skutečně vzalo
obrat k lepšímu. Lze konstatovat, že za dobu její existence se komisi
podařilo vykonat hodně práce, přestože nemá žádný podpůrný
úřednický aparát a že jí často leckdo házel klacky pod nohy. Existence
komise jako nezávislého orgánu, který může přispět k mnoha zlepšením,
proto bude opodstatněná i v dalším období. Přestože nemá kompetence
k rozsáhlé kontrolní činnosti, může státním orgánům přinejmenším
poskytovat dobrou zpětnou vazbu.“
„Jakými konkrétními úspěchy se může komise pochlubit?“
„Změnil se například koeficient pro rozdělování trvalých ZVP. Dříve
činil 1,0 na jedno vozidlo a některé firmy měly zejména na SRN
stoprocentní krytí. Nyní koeficient činí 0,8 (s výjimkou firem s jedním
vozidlem) a větší počet firem díky tomu může vlastnit trvalá povolení.
Firmy se díky tomu také snaží tato povolení lépe využívat.
Podařilo se nám také rozšířit zveřejňování výsledků rozdělovacího
procesu na internetu o počty vozidel jednotlivých firem. Do budoucna přitom
chceme, aby byla zveřejňována i využitelnost povolení. Stále se totiž
stává, že firma, která již má například pět trvalých povolení do
jedné země, dostane pro tuto relaci ještě další počet povolení
jednorázových. Pokud tedy někdo získá enormní počet jednorázových
povolení, bylo by možná na místě zdůvodnění, proč se tak stalo, a
autodopravci by to měli mít pod veřejnou kontrolou.
To vše představuje výrazný pokrok. Příznivých změn doznala také komise
pro rozdělování zahraničních povolení, které nyní předsedá ing.
Vladimír Měšťan z MDS. I v ní má SAČM vlastního zástupce. Přes
veškerý posun vpřed však stále ještě nemůžeme říci, že bychom byli
úplně spokojeni.“
„Máte tedy v této oblasti další požadavky?“
„Žádali jsme, abychom i letos, stejně jako loni, dostali oficiální
seznam trvalých povolení přímo od ministerstva dopravy a spojů. Vznesli
jsme také požadavek, abychom se mohli účastnit jednání mezinárodních
smíšených komisí o silniční dopravě, protože se domníváme, že
obzvlášť v případě některých zemí je naše přítomnost žádoucí.
Byli bychom také rádi, aby se záběr komise rozšířil o povolení pro
autobusy, protože i v této oblasti je také řada problémů (viz
Rakousko).“
Milan Frydryšek
