6. února 2003
Na začátku roku vstoupila v platnost dohoda Interbus, která upravuje příležitostnou mezinárodní silniční dopravu osob. O tom, co tato změna českým dopravcům přinesla, jsme hovořili s Evou Štefkovičovou, která má tuto problematiku na starosti ve Sdružení ČESMAD Bohemia.
„V lednu vstoupila v platnost dohoda Interbus. Mohla byste ji stručně charakterizovat?“
„Dohoda Interbus se vztahuje jen k příležitostné dopravě osob a ne-upravuje dopravu kyvadlovou, pro niž nadále platí pravidla dohodnutá v rámci jednotlivých bilaterálních dohod.
Jejím hlavním smyslem je sjednotit a liberalizovat trh v oblasti příležitostné dopravy osob. V rámci dohody by měly být harmonizovány také předpisy upravující přístup na trh, sociální a technické podmínky atd. Díky dohodě bude ve všech smluvních stranách uplatňován stejný systém: v současné době platí pro země Evropské unie, Litvu, Maďarsko, Lotyšsko, Rumunsko, Slovinsko a samozřejmě Českou republiku.
Z historického hlediska má Interbus oproti jiným multilaterálním dohodám, jako je například Dohoda ASOR, která měla rovněž za cíl sjednotit kontrolní doklady a rozsah liberalizace v příležitostné dopravě osob, tu výhodu, že je otevřena vstupu nových členů; ostatní dohody takovou možnost nepřipouštěly.“
„Jak se nová dohoda dotkla, respektive dotkne českých dopravců?“
„Dohoda Interbus jim především nepřinesla žádné nevýhody. Snad jen to, že pokud skutečně vstoupíme do Evropské unie, bude systém ve vztahu k stávajícím členským zemím Dohody Interbus platit pouze po přechodnou dobu. To je snad jediné minus, jinak je nová dohoda podle mého názoru pro české dopravce po všech stránkách výhodná. S opatřeními, která pro dopravce z jiných zemí mohou být nová, jsou již české firmy obeznámeny – ať již se to týká například sociálních nařízení, uplatňování dohody AETR či finanční a odborné způsobilosti. V tomto směru je legislativa České republiky již naprosto harmonizována s EU a nemělo by proto docházet k žádným komplikacím.
Stručně řečeno, dohoda Interbus přináší jednotný systém povolovacího řízení, liberalizuje klasické okružní jízdy, obsazené jízdy do zahraničí a zpáteční prázdné jízdy. Specifikuje také přepravní služby, při nichž může jet prázdné vozidlo do zahraničí bez povolení. Je však nutno připomenout, že liberalizace platí pouze v bilaterálním vztahu – nesmí se jednat o třetizemní přepravy.
Významné může být i to, že dohoda Interbus stanovuje mnohem mírnější technické standardy, než jaké nyní platí pro vstup autobusů do Rakouska a Německa. Současně však připouští, že pokud má její signatář s některou zemí dohodnuta přísnější pravidla, může taková úprava platit až do 31. prosince roku 2006.“
„Jak na tuto možnost obě země zareagovaly?“
„Rakousko se již vyjádřilo, že až do doby vstupu České republiky do Evropské unie bude na přísnějších standardech trvat – pro české dopravce, kteří provozují přepravy tohoto druhu do Rakouska, budou tedy v této relaci nadále platit přísnější technické podmínky. Co se týče Německa, způsobem plnění technických standardů po vstupu Dohody Interbus v platnost se bude zabývat až smíšená komise, která pravidelně zasedá v první polovině roku.“
„Po vstupu ČR do Evropské unie ovšem začnou platit zase jiná pravidla…“
„Někteří dopravci se mě již ptali, jaký má smysl, abychom byli členy dohody Interbus, když se chystáme do Evropské unie. Odpověď je nasnadě – dohoda zůstane v platnosti vůči zemím, které nebudou členy unie. Mimoto je rozsah liberalizace příležitostné dopravy v Evropské unii obdobný jako v rámci dohody Interbus.“
„Lze při uplatňování dohody Interbus očekávat nějaké komplikace?“
„Dohoda zavádí nové kontrolní doklady – sešity jízdních listů. Ty však zatím ještě ve většině smluvních zemí nejsou vytištěny, protože termín, kdy dohoda vstoupí v platnost, byl oznámen na poslední chvíli. Z tohoto důvodu byla dohodnuta přechodná půlroční doba, během níž budou platit staré i nové dokumenty.
Jsem toho názoru, že pro dopravce bude tento systém velice jednoduchý a průkazný. Až budou mít v ruce sešit jízdních listů, najdou v něm veškeré informace o tom, co dohoda povoluje a nařizuje. Tyto doklady jsou převoditelné pouze v rámci firmy – z vozidla na vozidlo, nikoli z dopravce na dopravce.
Dohoda Interbus je méně komplikovaná, než se zpočátku zdálo. Přesto však bude asi obtížné uvést ji do praxe ve všech zemích, jichž se týká, neboť v některých z nich změní podmínky dosti výrazně. Proto bude nutné se všemi zeměmi jednat o tom, jak bude dohoda v budoucnu fungovat, a to může nějakou dobu trvat.“
„A pokud by se Česká republika členem Evropské unie nestala?“
„V podstatě lze říci, že pokud by Česká republika nevstoupila do Evropské unie a dohoda Interbus by platila v současné podobě, pak by od 1. ledna roku 2007 měly být v rámci mezivládní dohody, kterou uzavřela Česká republika s Rakouskem, na autobusy uplatňovány technické standardy Euro 3 (minimálně však Euro 2 – v platnosti od 1. ledna příštího roku). Vzhledem k ustanovení Dohody Interbus mohou být přísnější technické standardy mezi smluvními stranami ponechány v platnosti maximálně do 31. prosince roku 2006. Rakousko by proto vůči českým dopravcům mohlo od 1. ledna roku 2007 uplatňovat jen standardy Euro 1. To je paradox, který by dohoda za určitých podmínek v budoucnu skutečně mohla přinést. S některými jinými státy máme na-opak dohodnuta liberálnější pravidla týkající se povinnosti povolení. Dohoda Interbus připouští i jejich platnost – odlišnosti je pouze nutné oznámit příslušné komisi v Bruselu.“
Milan Frydryšek
