25. června 2009
Návrhů, jak čelit v České republice dopadům hospodářské recese, je celá řada. A stále se objevují další. Jedna z možností, jak domácí ekonomice pomoci, je v posledních dnech zmiňována stále častěji. Jde o investování do dopravní infrastruktury. Právě tyto investice mohou sehrát zásadní roli brzdy recese.
Investice vložené do oblasti dopravní infrastruktury totiž mají zásadní multiplikační efekty. Každý vložený milion korun znamená stabilizaci zhruba tří až čtyř pracovních míst, a to nejenom přímo ve stavebnictví, které se na rozvoji infrastruktury podílí, ale i v dalších průmyslových oborech, které jsou subdodavateli stavebnictví. Současně také platí, že z investovaného milionu Kč se do příjmů a úspor státního rozpočtu a dalších fondů promítá zhruba 60 procent investované částky. Proč? Odpověď je jednoduchá: jde o příjmy státního rozpočtu z odváděné DPH, odvody daní z mezd a platby na sociální a zdravotní zabezpečení,
daně ze zisku, ale také úspory podpor nezaměstnaným a podobně.
Pokud země disponuje kvalitní sítí silnic, železnic, ale i možností vodní dopravy, je mnohem přitažlivější pro potenciální investory. Spolu s růstem dopravy se navíc zvyšuje i ostatní spotřeba, rozvíjejí se služby a vznikají další příležitosti pro vznik pracovních míst. V tak šťastné situaci, abychom mohli říci, že máme dobrou a kvalitní dopravní infrastrukturu, určitě nejsme, proto platí poměrně jednoduchý závěr – státu se prostě ze všech možných pohledů vyplatí investovat do rozvoje a modernizace silnic, železnic i vodní cesty. A v současné ekonomické situaci to platí dvojnásobně.
Poučení z historie
Už Karel IV. věděl, že právě zajištění pracovních míst je v době, kdy se hospodářství nedaří, důležité. Dá se předpokládat, že stavba hladové zdi mu pomohla zaměstnat množství chudých, kteří by jinak propadli kriminalitě nebo zemřeli hlady. Některé zkušenosti prostě platí i po staletích. Takže hledání cest ke stabilizaci, respektive i k vytváření nových pracovních míst, by proto mělo být jedním z klíčových bodů boje proti potížím mnoha firem. Podle klasika ekonomie Adama Smithe je cestou k růstu bohatství národa dělba práce. Čím větší tato dělba je, tím je také daná ekonomika vyspělejší.
Zde se zpátky oklikou vrátím k dopravní infrastruktuře. Platí, že jednou z podmínek pro rozvoj dělby práce je propracovaný a fungující dopravní systém, který umožní přepravu surovin, polotovarů, ale i lidí. V České republice jednoznačně platí, že se stavem dopravní infrastruktury nemůžeme být spokojeni. Nejenže není dobudována síť dálnic a rychlostních komunikací nebo zmodernizovaná páteřní síť koridorových tratí na železnici, ale mnohá města se přímo dusí dopravou z důvodu neexistence jejich obchvatů, hodně z nás postrádá protihlukové bariéry nebo se děsí stavu našich mostů a dříve vybudovaných silnic a podobně.
Prostě většina uživatelů dopravních cest si určitě přeje, abychom již konečně měli tu dopravní infrastrukturu, o které se léta hovoří, v provozu. Proč bychom tedy měli nyní omezovat investice do dopravy?
Zkušenosti ze světa
Součástí plánů na cestu z krize by měly být kromě údržby stávající infrastruktury i investice do nových projektů. Příklady si lze brát po celém světě. Americký prezident Barack Obama se výrazně věnuje segmentu městské hromadné dopravy, rychlostním vlakům či městským drahám. Německé dráhy zase podepsaly největší zakázku v historii na obnovu vozového parku, která přinese kromě zkvalitnění dopravy také množství nových pracovních míst. I francouzský prezident Nicolas Sarkozy, navzdory svým jinak kontroverzním názorům, podporuje investice do infrastruktury, přičemž se specializuje na oblast železniční dopravy.
Pokud budou ostatní státy modernizovat svou dopravní infrastrukturu a vědí, že multiplikační efekty tím vyvolané jsou pro ekonomiku přínosné, máme u nás jít jinou cestou? Až se svět ze současné krize zotaví, bude hrozit, že si investoři, mimo jiné i kvůli neexistenci kvalitního dopravního spojení, vyberou pro své podnikání úplně jinou zemi. Investování do nových i těch stávajících rozbitých dálnic a silnic, do zrychlení železničních spojení, ale i k podpoře ekologických dopravních prostředků a modernizaci vozového parku na železnici je důležité.
Jenom z komplexního pojetí dopravy může vzniknout správný a účinný lék, který podpoří celkové uzdravení ekonomiky a bude i ku prospěchu nám, daňovým poplatníkům. Ruku v ruce s tím musí jít samozřejmě hospodárné nakládání s disponibilními zdroji, dokonalá znalost projektů a jejich správné oceňování, vytváření soutěžního prostředí i cílená kontrola stavebních firem s cílem zajistit kvalitní výstavbu dopravních děl. Cílem přece musí současně být, aby boj se šlendriánem vyhrál daňový poplatník.
Ing. Pavel Švagr,
náměstek ředitele Českých drah, v letech 2000 až 2007 ředitel Fondu dopravní infrastruktury
