9. ledna 2003
Evropská dohoda o silniční přepravě nebezpečných věcí ADR uvádí nebezpečné věci, jejichž přeprava je zakázána či naopak dovolena. Zároveň stanovuje požadavky, které musí být při těchto přepravách splněny (včetně vynětí z platnosti) – zejména zatřídění věcí, a to včetně kritérií pro jejich zatřídění a příslušných zkušebních metod.
K přepravě nejsou připuštěny (povoleny) nebezpečné věci uvedené nebo definované v pododdílu 2.2.x.2 (kde x je číslo třídy).
Dříve než se nebezpečná látka identifikuje, je nutno ji zařadit do některé z třinácti tříd nebezpečných věcí. To znamená uskutečnit předepsané zkušební postupy podle rozhodovacích kritérií pro zařazení. Zkušební postupy, které se používají pro kvalifikaci nebezpečných věcí, vycházejí z příručky Zkoušky a kritéria.
Třídy nebezpečných věcí
Nebezpečné věci (na základě zkušebních postupů podle svých nebezpečných vlastností) jsou začleněny pod nadpis dané třídy. Na základě kritérií určené třídy jsou zařazeny dále (podle případných vedlejších nebezpečných vlastností) pod odpovídající klasifikační kód a obalovou skupinu. Zařazení nebezpečných věcí do určité obalové skupiny a pod klasifikační kód se provádí podle kritérií uvedených ve stejném pododdílu (2.2.x.1, kde x je číslo třídy), jako jsou uvedená kritéria dané třídy. Pro účely balení mohou být určité látky zařazeny do obalových skupin v závislosti na jejich stupni nebezpečí (viz tabulka).
K úplné klasifikaci každé nebezpečné věci je nutno uvést i pojmenování a upřesňující popis dané položky. Pojmenování obsahuje velká písmena oficiálního pojmenování látek nebo předmětů, jestliže látce nebo předmětu je přiřazeno vlastní specifické UN číslo nebo druhové/skupinové polož-ky nebo j.n. položka, pod kterou jsou nebezpečné látky nebo předměty zařazeny podle kritérií Části 2 (podle „rozhodovacích stromů“ v pododdílu 2.2.x.3). Toto pojmenování se používá jako oficiální označení, popřípadě jako část oficiálního pojmenování. Za ním je malými písmeny uveden popisující text, který rozsah platnosti položky v určitých případech vysvětluje nebo upřesňuje. Jedná se o případy, ve kterých mohou být klasifikační a/nebo přepravní požadavky za různých podmínek odlišné (podle zvláštního ustanovení pod kódem 274).
Skupiny položek
Konkrétně se používají následující skupiny položek:
A. Samostatné položky pro přesně definované látky nebo předměty, včetně položek pro látky, které zastřešují různé izomery, například UN 1090 ACETON.
B. Druhové/skupinové položky přesně definovaných skupin látek nebo předmětů, které nejsou j.n. (jinde nejmenovanými) položkami. J.N. položka (jinde nejmenovaná položka) je hromadné pojmenování, do kterého mohou být látky, směsi, roztoky nebo předměty zařazeny, jestliže nejsou uvedeny názvem v tabulce A kapitoly 3.2. a představují chemické, fyzikální a/nebo nebezpečné vlastnosti odpovídající třídě, klasifikačnímu kódu, obalové skupině a názvu a popisu položky j.n. Jako příklad lze uvést UN 2757 PESTICID-KARBAMÁT, TUHÝ, JE-DOVATÝ.
C. Specifické j.n. položky zahrnující skupiny látek nebo předmětů určitého chemického nebo technického charakteru, které nejsou jinde
pojmenované, například UN 1987 ALKOHOLY, HOŘLAVÉ, J.N.
D. Všeobecné j.n. položky, zahrnující skupinu látek nebo předmětů, mající jednu nebo více nebezpečných vlastností, jinde nespecifikované (nejmenované), například UN 1325 HOŘLAVÉ ORGANICKÉ TUHÉ LÁTKY, J.N.
Položky definované pod písmeny B, C a D se označují jako hromadná pojmenování.
UN číslo
Dalším poznávacím znakem pro každou nebezpečnou věc (položku) je tzv. UN číslo. Jedná se o čtyřciferné identifikační číslo látky nebo předmětu (převzaté ze vzorových pravidel OSN), kterému předchází zkratka UN (United Nations). Nemá žádný logický význam, je to pouze evidenční číslo položky, dané jejím pořadím v seznamu nebezpečných věcí v ADR.
Všechny položky nebezpečných věcí jsou uvedeny v kapitole 3.2 v tabulce A podle vzrůstajících pořadových UN čísel. Tabulka A obsahuje (kromě dalších údajů) v sloupcích (1) až (4) odpovídající informace o uvedených věcech, jako UN číslo, pojmenování, třídu, klasifikační kód a obalovou skupinu. Tyto údaje jsou požadovány pro úplnou identifikaci nebezpečných věcí. Za tabulkou A se nachází abecední seznam
položek, tzv. tabulka B, která netvoří závaznou část ADR. Slouží pouze k usnadnění úplné klasifikace nebezpečných látek. Nemá právní sílu a na údaje v ní uvedené se nelze spoléhat. Zjištěné údaje je proto vždy nutné ověřit v tabulce A nebo přímo v anglické verzi ADR.
Jak správně klasifikovat nebezpečnou látku?
V případě samostatných položek, u kterých známe pojmenování nebezpečné látky, stačí vyhledat v abecedním seznamu (tabulka B) její název a z uvedeného UN čísla ověřit správnost a úplnou klasifikaci látky. Například aceton – v tabulce B si vyhledáme název a uvedené UN číslo – 1090. Pak dohledáme podle UN čísla v tabulce A zbytek údajů pro úplnou klasifikaci – UN 1090, ACETON, 3, F1, II. Musíme si ovšem dávat pozor na synonyma. Ne vždy jsou v tabulce B všechna uvedena. Například ETHYLETHER zde nenajdete, pokud neznáte přesnější název DIETHYLETHER. Ten se zde už nachází – pod UN 1155.
Jmenovitě neuvedené nebezpečné věci
Jmenovitě neuvedené nebezpečné věci, tzn. věci, které nejsou uvedeny v samostatných položkách tabulky A kapitoly 3.2. a které nejsou uvedeny nebo definovány v jed-nom z výše uvedených pododdílů 2.2.x.2, musí být zařazeny do příslušné třídy. Dále musí být stanoveno vedlejší nebezpečí (pokud je) a popřípadě obalová skupina. Po stanovení třídy, vedlejšího nebezpečí (pokud je) a popřípadě obalové skupiny musí být určeno odpovídající UN číslo. V rozhodovacím stromu, v pododdílu 2.2.x.3 (seznam hromadných pojmenování), se na konci každé třídy uvádí určující parametry pro výběr příslušného hromadného pojmenování (UN čísla).
Ve všech případech musí být vybráno nejspecifičtější hromadné pojmenování charakterizující (zahrnující) vlastnosti látek nebo předmětů (vybírá se podle zařazení). Pouze pokud látka nebo předmět nemůže být zařazena jako položka typu B nebo C, je možné ji zařadit jako položku typu D. Například alkoholy, zařazené do třídy 3, obalová skupina III, blíže neurčené (položka typu D) patří mezi látky jmenovitě neuvedené v kapitole 3.2., tabulce A, které vykazují jediné nebezpečí – hořlavost kapalin – musí být klasifikovány do příslušné třídy pod hromadné pojmenování podle pododdílu 2.2.x.3 této třídy a budou zařazeny pod klasifikační kód F1 a podle seznamu
hromadného pojmenování v bodě 2.2.3.3 pod UN 1987 ALKOHOLY, J.N.
Klasifikace jmenovitě neuvedených látek
Látky (včetně roztoků a směsí) jmenovitě neuvedené musí být klasifikovány podle svého stupně ne-bezpečnosti. Nebezpečí vyplývající z látky je stanoveno na základě jejích fyzikálních, chemických a fyziologických vlastností. Tyto vlastnosti je nutno zohlednit rovněž tehdy, vedou-li praktické zkušenosti k přísnějšímu zařazení.
Roztok nebo směs obsahující jen jednu nebezpečnou látku jmenovitě uvedenou v kapitole 3.2., tabulce A, společně s jednou nebo více látkami, které nejsou nebezpečné, musí být považována za nebezpečnou látku jmenovitě uvedenou, ledaže by:
- roztok nebo směs byla zvlášť uvedena v kapitole 3.2, tabulce A,
- z údajů pod touto položkou pro tuto nebezpečnou látku je zcela jasné,
že je použitelná jen pro čistou nebo technicky čistou látku nebo
- třída, fyzikální stav nebo obalová skupina tohoto roztoku nebo směsi byla odlišná od těch, které jsou uvedeny pro tuto nebezpečnou látku.
V případě odstavce (b) nebo © je roztok nebo směs přiřazena jako jmenovitě uvedená látka (se zohledněním případného vedlejšího nebezpečí) odpovídající třídě a vhodnému hromadnému pojmenování podle pododdílu 2.2.x.3, ledaže by roztok nebo směs neodpovídaly kritériím žádné třídy, a proto nepodléhají požadavkům ADR.
ADR v bodu 2.1.3.4 vyjmenovává i některé jmenovitě uvedené látky, nacházející se v roztoku nebo ve směsi. Tyto roztoky a směsi musí být vždy klasifikovány (uváděny) pod stejnou položkou jako v nich obsažená nebezpečná látka za podmínky, že roztoky a směsi nemají více nebezpečných vlastností. Například 15procentní vodný roztok kyanovodíku bude zařazen pod UN 1613, ve třídě 6.1. Hromadné pojmenování
Jmenovitě neuvedené látky mající více nebezpečných vlastností a roztoky a směsi obsahující více nebezpečných látek musí být klasifikovány pod hromadné pojmenování a obalovou skupinou příslušné třídy v závislosti na jejich nebezpečných vlastnostech.
Pokud nebezpečné vlastnosti látky, roztoku nebo směsi spadají do více než jedné třídy nebo skupiny látek, potom látka, roztok nebo směs musí být zařazena do třídy nebo skupiny látek odpovídající převažujícímu nebezpečí.
Například roztok skládající se z hořlavé kapaliny třídy 3, obalová skupina II a jedovaté látky třídy 6.1, obalové skupiny II bude zařazen podle následujícího postupu. Převažující nebezpečná vlastnost je hořlavost kapalin, proto budeme hledat průsečík řádku 3, II se sloupcem 6.1, II. Výsledkem je zařazení roztoku do třídy 3, obalové skupiny II. Pak se musíme přesunout do třídy 3 a určit klasifikační kód podle vlastností roztoku – FT1 (hořlavost, jedovatost kapalin). Opět se přesuneme do pododdílu 2.2.3.3 (seznam hromadných pojmenování). Podle klasifikačního kódu FT1 najdeme seznam UN čísel hromadných pojmenování. Určíme pojmenování výběrem co nejspecifičtějšího názvu pro náš roztok. Postupujeme vždy shora směrem dolů. Výsledkem je UN číslo 1992 a pojmenování HOŘLAVÁ KAPALNÁ LÁTKA, JEDOVATÁ, J.N. Je dobré (v případě současné ADR s velkým množstvím nepřesností a chyb) ověřit správnost v anglické verzi ADR, popřípadě alespoň v tabulce A, ka-pitoly 3.2. Úplná klasifikace látky
zní: UN 1992 HOŘLAVÁ KAPAL-
NÁ LÁTKA, JEDOVATÁ, J.N., 3, FT1, II.
Význam klasifikace
Umíme si představit následky špatné klasifikace nebezpečných věcí? Dopravce nezvolí správnou dopravní jednotku k přepravě, může porušit zákaz společné nakládky, neobdrží od odesilatele správné písemné pokyny pro případ nehody, nemluvě o výbavě, která se od toho odvíjí. Proto v povinnostech hlavních účastníků přepravy je odesilatel
nebezpečných věcí povinen předat k přepravě zásilky, které odpovídají požadavkům ADR.
RNDr. Margita Fingermannová,
Středisko ADR-ÚSMD, a. s.
