27. února 2017, Jiří Kladiva
V lednu doznívala častá hodnocení loňského roku. Celá řada z nich se týkala také Evropské unie a mnohá nebyla nijak lichotivá. V dnešním komentáři chci na některá z nich poukázat, aniž bych se snažil o jakýsi vynucený přehled minusů zlehčujících tuto organizaci. Na druhé straně je dobré nezakrývat mínění jiných.
Úvod zásadního článku ve významných německých dopravních novinách DVZ zněl „Annus Horribilis für die Union. Pro EU byl uplynulý rok úděsný. Začal zle, byl ještě horší a došel beznadějně do cíle. A co je nedobré: nic neukazuje na zlepšení“.
Dvě události mají značit příklon k horšímu: že britští voliči ukázali brexitem EU svá záda, a volba Donalda Trumpa prezidentem USA. Obě skutečnosti prý značí odklon od zkušeností, hodnot a na nich stavěných politických strategií, což se dělo od druhé světové války. Dlouholetý předseda Evropského parlamentu (EP) Ir Pat Cox při té příležitosti připomněl římského filozofa Seneku: „Pro toho, kdo neví, jaký přístav najet, jsou všechny větry nepříznivé.“ Evropské komisi, která se udatně staví do pozice politické instance, se v případě brexitu má za zlé, že nezasáhla do britských debat pro či proti a přenechala pole bez boje tamním populistům. Očekávají se zcela nové výzvy a Komise EU činí dojem, že jim nedorostla.
Ve zmíněném Evropském parlamentu došlo k velmi silné nevoli nad dohodou Komise a Německa o mýtném z osobních vozidel v SRN; je „zcela nepochopitelné, proč s ním Komise souhlasila“, a požaduje se osobní vysvětlení dopravní komisařky Violety Bulcové. Naopak přístavní podniky, zejména německé, napadají hlasování Evropského parlamentu o přístavním balíku EU; trnem v oku jsou budoucí předpisy o podporách přístavům, jež neodpovídají předběžným dohodám. Rejdaři z Evropy zase kritizují, že se námořní doprava od roku 2023 horlivě začleňuje do Evropského systému obchodu s emisemi, aniž se vyčká na světové řešení. Takto má jít o znevýhodnění evropských rejdařů v konkurenci a také o „degradaci globálního časového plánu“.
Jako „doma vyrobené zklamání“ se hodnotí vývoj v železniční dopravě v porovnání s množstvím peněz, kolik stojí EU a členské státy, se skromným výsledkem a stagnujícím podílem na trhu. Miliardy, které byly do rozvoje železnic k dispozici, nevedly ke zvýšení tržního podílu. Čtvrt století existující pokusy dopravní politiky nahradit systém národních drážních monopolů uplatněním konkurence dosud nezabránily, aby se podíl na trhu spíše nesnižoval.
Kritika EU přichází také ze strany Evropského účetního dvora a jeho kontroloři značně vraští čela. Jsou totiž silně proti tomu, aby se rozšiřoval evropský fond pro strategické investice (EFSI) a jeho životnost se prodlužovala. Plány Evropské komise na rozšíření tohoto tak zvaného Junckerova fondu prý přicházejí příliš brzy. Chybějí totiž dostatečné podklady. Fond EFSI odstartoval před rokem jako významné jádro bruselské investiční a zaměstnanecké iniciativy a Komise s ním hodlá mobilizovat 315 miliard € na dávno očekávané investice do energetických, internetových a dopravních sítí. I když na dosavadních 385 akcí bylo zatím možné využít jen polovinu fondu (z toho na dopravu připadlo jen asi sedm procent), Komise plánuje jeho rozšíření na 500 miliard €. Účetnímu dvoru to připadá velmi rychlé. „Je příliš brzy na to posuzovat hospodářské, sociální a ekologické dopady,“ pravili experti lucemburského úřadu. Dopravní lobbisty spíše zneklidňuje, že rozšíření Junckerova fondu by mělo jít na úkor fondu CEF (Connecting Europe Facility), jenž má především sloužit projektům „evropské přidané hodnoty“ (například odstraňování problémových míst na hranicích).
Hodně neradi informujeme na téma „Nešťastná paní Bulcová“, které také zaměstnává zahraniční dopravní média. Dopravní komisařka EU Violeta Bulcová prý nastupovala do svého úřadu s předčasnou slávou. Po čase žel platí v Bruselu za značné zklamání: sotva jaké vize, nedostatečné vztahy a bez vlivu. Její prý skoro politováníhodná vystupování ilustrují se vší zřetelností, co mnozí již dlouho pozorují: Slovinka platí v Komisi EU za slabou komisařku a v podstatě za nešťastnici. Má mít velmi málo vizí, i když hovoří často o digitalizaci, dekarbonizaci či o platooningu. Jde však prý spíše o výpočet hesel než o konkrétní polickou koncepci. A to uvádím jen malou část kritických pohledů.
Jiří Kladiva
