Komentář

Domácí dopravní trh dále těžil z dobře fungujícího hospodářství a prosperujícího exportu i importu. V Evropě se konečně pohnuly velké ekonomiky, zejména německá, k významnějšímu růstu. Po několikaleté mizérii byl najednou dosti častý nedostatek dopravní kapacity ve všech oborech. Pryč se zdá být doba, kdy měl odesílatel k dispozici kamion, vagon či loď prakticky hned druhý den. S tím souvisí i tendence k větší odvaze při zvyšování cen za dopravu. V globálním pohledu přetrvávala exploze exportu z jihovýchodní Asie do celého světa a s ní spojené zahlcování námořních přístavů, jež v některých případech vedlo až na pokraj kolapsu. Na druhé straně u evropských výrobců zesílil apetyt aktivněji bodovat na trzích Číny, Indie a Ruska. Za nimi v těsném závěsu přicházejí velké logistické podniky s budováním skladů, terminálů a implantací sofistikovanějších dodavatelských systémů. Z boomu těží i střední logistický stav zejména tím, že zajišťuje evropský servis pro expandující komerční zájmy asijských obchodníků. Přetrvává vyšší zahraniční angažmá velkých spedičních firem USA, na druhé straně se dopravní prognostika netají obavou z možné hospodářské recese v této ekonomické velmoci. Samo-statnou kapitolu tvoří hrozba zneužití dodavatelských řetězců ze strany teroristů. Česko zahájilo rok s novou státní dopravní politikou a alternativním plánem výstavby dopravních cest. V průběhu roku začal na silnicích platit bodový systém, který má stále řadu příznivců i sveřepých odpůrců. Probíhala technická i organizační příprava na výběr mýtného, intenzivní byly snahy podpořit rozvoj kombinované dopravy. Konečně byl uveden do provozu dálniční objezd Plzně, zatímco Praha dlouhodobě bez takového objezdu stále „úpí“. Evropská komise inovovala evropskou dopravní politiku v rámci hodnocení její úspěšnosti v poločase právě probíhajícího programu. Na starém kontinentu se – ke znepokojení úřadů – začala, i když jen ve zkušebním provozu, rozšiřovat nákladní souprava o parametrech 25 m / 60 t. Takřka k mdlobám přivedla operátory kombinované dopravy, kteří v ní vidí smrtelné nebezpečí pro svou činnost. Přitom kontejnerové vlaky i systémy Ro-La se letos solidně rozvíjely. Evropská železniční doprava zboží letos rostla – poprvé po třiceti letech – rychleji než doprava silniční. Řada drážních podniků se dokonce dopracovala k ziskovosti. Přispěl k tomu především nárůst světového obchodu a boom přepravy surovin. Obchod umožňoval až dvouciferný nárůst, což vedlo na druhé straně k vytváření úzkých profilů na překládkových zařízeních a v kapacitách tratí. Surovinový boom byl příznivý zejména pro ucelené vlaky. FIATA a UIC pro ně podepsaly dohodu o kvalitě včetně katalogu sankcí za nedodržení schválených opatření. V námořní dopravě bylo v rámci Evropské unie dohodnuto, že od roku 2008 budou zrušeny tradiční konference pro liniový sektor, které bývají považovány za kartelová ujednání. Současně jsme svědky tahanic o to, jak je nahradit „pozorováním“ trhu a nevytvořit přitom kartely nové generace. Rejdaři hodlají snižovat náklady a omezí rychlost dopravy. Značný nedostatek kapacit se ukazuje v oblasti dopravy kusového zboží. Přístavy bijí na poplach: starosti jim způsobuje síla a moc kontejnerových rejdařů, kteří údajně hodlají ovládnout celé dopravní řetězce včetně terminálů. Nastal čas, aby si přístavy vůči nim dohodly společnou politiku. V letectví se na jedné straně řada renomovaných evropských aerolinek dostala na pokraj krachu, na druhé straně vznikají stále nové malé nákladní společnosti. Nejvyšší nárůst zaznamenal region Asie – Pacifik. Výroba nového superjumba A 380 se potýká s problémy a zpožděním a dopravci se i v cargu začínají pokorně vracet k inovovanému Boeingu 747F. Logistika se poprvé stala předmětem zájmu Evropské komise. Jistě bude zajímavé sledovat, jak v ní budou mezinárodní úředníci dále kutat. V Německu neměly u klientů žádoucí ohlas všeobecné logistické podmínky. Stále úspěšně se rozvíjely sběrné a expresní služby v sektoru kurýrních, expresních a balíkových služeb. Východní Evropa je stále zajímavá pro investice do logistických nemovitostí a na nákupech logistických firem se silněji než dříve podílejí finanční instituce.

I ode mne čtenářům a redakci PF 2007!

Jiří Kladiva