Komentář

Nové úseky dálnic, otevřené těsně před koncem roku, v lednu řadu obcí zbavily poprvé kamionového provozu a tirákům vytvořily lepší pracovní podmínky. Řidiči tak nyní mají možnost vychutnat ohromné zlepšení, které třeba na severu znamená konec strastiplného zimního stoupání na Cínovec. Skoro po padesát zim – od výraznějšího startu mezinárodní kamionové dopravy v minulém století s ještě slabými motory RT – byl tento vrch postrachem ve vánicích a při sněhových vichřicích, a to i při heroické službě tamních silničářů. Jsme-li u kamionů: zdrcující zpráva přišla z Nizozemska o zkušenostech s nasazením a fungováním digitálních tachografů, které získal svaz TLN. Jeho představitelé nelenili a požádali Evropskou komisi o zásah. Ve své zprávě uvedli, že se jedná „o technicky zastaralý přístroj i o zastaralou periferii“. Jde o produkt 90. let; současná technika umožňuje stokrát rychlejší výměnu dat . Za katastrofální svaz považuje kompatibilitu techniky „digi-tacho“ s počítačem na palubě nákladního vozu. Problémem je podle TLN také záznam dob jízd a odpočinku na řidičské kartě. Především při větším počtu zastávek se paměťová kapacita karty rychle vyčerpá a údaje se pak ztratí. Německo převzalo na půl roku předsednictví v Evropské unii a tamní podnikatelská sféra je poněkud zklamaná, že agenda, se kterou SRN na tento půlrok v dopravě přichází, nenavrhuje řešení některých hlavních problémů země. To před časem provedlo Nizozemsko, když dostalo na pořad problematiku vnitrozemské plavby. Němečtí předsedové různých rad, komisí a podobně však nejsou jediní, kdo třímá v ruce evropské opratě. Jsou tu „nedodělky“ z minulého předsednictví Finska a také úkoly „trvalky“ a úkoly v koncepci evropské dopravní politiky. Česká republika, jmenovitě ministerstvo dopravy a CzechInvest, srdnatě bojují o získání sídla Evropského úřadu pro dohled nad globálními družicovými systémy pro naši zemi – velmi zjednodušeně řečeno jakéhosi ředitelství hlavně nad systémem satelitní navigace Galileo. Snaha o to užitečnější, že u nás dosud žádná agentura EU nesídlí, a přitom Galileo je z hlediska významu a prestiže až neuvěřitelně velká ryba. Jde o systém založený na soustavě třiceti družic, který je na rozdíl od amerického konkurenta GPS v nevojenských rukou. Studie předpokládají, že Galileo bude mít v roce 2010 celkem 1,8 miliardy a v roce 2020 3,6 miliardy uživatelů. A nad tím bychom rádi z Prahy šéfovali. Rozhodovat se má mezi řadou zájemců – snad právě v tomto pololetí za německého předsednictví. Vtírá se jedna pochybnost – předveďme si ji na fiktivním jednání šéfů vlád o Galileovi. Na něm může paní Angela Merkelová opáčit: „Pane předsedo vlády ČR, když tolik usilujete o správu nad Galileem, proč jste satelit zavrhli a nedůvěřovali mu, když jste volili technologii pro výběr dálničního mýtného? My v SRN o to máme také enormní zájem, ale navíc máme se satelitním využitím už také velké praktické zkušenosti právě z mýtného na celé dálniční síti – prostě jsme k té technologii byli jaksi loajální a předvídaví…“ Nic proti systému Kapsch. Jen si myslím, že společnost přistoupila na řadu termínů, protože ještě systém nestavěla v postsocialistické zemi a domnívala se, že vše – hlavně úřady – už je evropsky normální. Mám malou historku z nedávné minulosti: kancelář Alexandra Dubčeka se na nás na počátku 90. let obrátila, abychom byli nápomocni slovensko-americkému velkopodnikateli ve stavebnictví, který přichází s bankou First Boston ověřit možnosti investic do terminálů, zařízení u dálnic, velkoparkovišť pro kamiony a podobně. Pan podnikatel jako mladý stavební inženýr přeplaval v roce 1949 Dunaj do Rakouska. Od nás se po půl roce vrátil do USA silně znechucen přístupem tehdejších úřadů a podle Hlasu Ameriky varoval americké investory, aby se vstupem do ČSFR ještě raději pár let počkali. Sám se vrátil do dvou let – aby se tu oženil se sympatickou českou dámou.

Jiří Kladiva