29. listopadu 2007
Nad dodržováním bezpečnostních předpisů v dopravě bdí několik orgánů. Jedním z nich je i Státní úřad inspekce práce (SÚIP), a zejména jednotlivé oblastní inspektoráty práce (OIP), jejichž inspektoři provádějí kontroly především u provozovatelů vozidel i v dalších oborech spojených s dopravou, například v opravárenství. O problematice bezpečnosti práce v dopravě a o prováděných kontrolách jsme hovořili s inspektorkou SÚIP Ing. Miroslavou Šmídovou.
„Co vše OIP kontrolují například v oblasti silniční dopravy? Neopakují pouze úkony orgánů policie či dopravních úřadů?“
„Kontroly oblastních inspektorátů práce (OIP), dopravních úřadů a vlastně i orgánů Policie ČR jsou skutečně téměř shodné v případě dodržování stanovené pracovní doby řidičů, bezpečnostních přestávek po stanovené době řízení, jejich dostatečného odpočinku, vedení evidence o jmenovaných skutečnostech a podobně. Rozdíly však existují – zatímco všechny kontrolní orgány kontrolují jízdy toho kterého dne, v některých případech i limit denní a týdenní doby řízení, OIP je nadto doplňují i o kontroly například správného pracovního zařazení řidičů, jejich správného finančního ohodnocení, proplácení cestovních náhrad a podobně – problematiky, které v současné době stanoví příslušná ustanovení nového zákoníku práce. Kontrolují také vybavení a používání stanovených osobních ochranných pracovních prostředků, poskytování ochranných nápojů a podobně, tedy oblasti, kterým ostatní orgány nevěnují pozornost.
Do jejich kompetence patří i kontrola používání výstražných vest. Povinnost k jejich vybavení vozidel a používání není podle našeho právního řádu stanovena obecně závaznými právními předpisy, ale pouze předpisem pracovněprávním – konkrétně nařízením vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Neopomenutelná je činnost inspekce práce v opravárenství, počínaje kontrolou vhodnosti prostorů, kde je tato činnost prováděna, přes jejich technické vybavení (zvedáky vozidel, prohlížecí rampy, pracovní jámy) až po bezpečnost prováděných kontrolních a opravárenských činností (svařování, lakování, montáž a demontáž pneumatik a jejich huštění, klempířské práce a mnohé další).“
„Jak kontroly inspektorů inspekce práce probíhají? Jsou náhodné, či cílené?“
„Kontroly jsou cílené a mají zejména preventivní charakter. Většina kontrol vychází z ročního plánu kontrolních akcí, který je sestavován na Státním úřadu inspekce práce a je založen na analýzách z dlouhodobě vedených databází jak o pracovních úrazech (zejména příčinách a okolnostech jejich vzniku), tak o rizicích při výkonu práce. Na provedení kontroly je obyčejně zaměstnavatel upozorněn v předstihu, inspekce práce ve většině případů netají ani rozsah a obsah jednotlivých kontrol. Občas jsou nicméně nezbytné také kontroly při řešení stížností a podnětů nejen zaměstnanců, ale i občanů. V tomto případě jsou z důvodu, aby nedocházelo k úpravám skutečného stavu, často prováděny bez ohlášení.
Zcela výjimečné postavení má kontrola příčin a okolností vzniku pracovních úrazů
Zcela výjimečné postavení má kontrola příčin a okolností vzniku pracovních úrazů – inspektoři se často účastní šetření na místě úrazového děje (ani ne tak na pozemních komunikacích, kde mají jednoznačné kompetence orgány policie a jejich závěry OIP plně respektují, ale zejména při opravárenské činnosti nebo v terénu – například při soustřeďování a odvozu vytěženého dřeva a pohybu zemědělských prostředků). Závěry těchto šetření jsou objektivní, nejsou ovlivněny snahou zaměst-navatelů svést v některých případech všechna porušení bezpečnostních předpisů jen na poškozeného, který v některých případech následkem úrazu přišel o život, a nemůže se proto bránit.
V polovině roku 2005 byl podstatně rozšířen okruh kontrol pro inspektory. Z úřadů práce byla převedena část kontrolních zaměstnanců včetně kontrolované problematiky na bývalé inspektoráty bezpečnosti práce. Od data nabytí účinnosti zákona o inspekci práce (zákona č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se OIP kromě kontroly problematiky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a bezpečnosti provozu technických zařízení věnují i kontrolám dodržování povinností plynoucích z předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku, předpisů upravujících pracovněprávní vztahy a pracovní podmínky; dále pak také kolektivních smluv v částech, kde jsou upraveny pracovněprávní nároky zaměstnanců, již zmiňované cestovní náhrady a podobně.“
„S jakými problémy se inspekce práce při provádění kontrol nejčastěji setkává?“
„Již jsem zmínila dodržování stanoveného pracovní režimu – tedy aby v případě konání činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus (což řízení kamionů nebo dálkových autobusů zajisté je) řidiči jízdu přerušovali bezpečnostními přestávkami (a to buď po určitém stanoveném časovém úseku, nebo dělenými bezpečnostními přestávkami v průběhu stanoveného cyklu). Takto je řízení upraveno již řadu let, změn doznává jen délka časového úseku, po němž následuje bezpečnostní přestávka, a délka stanovených dělených bezpečnostních přestávek. V tom přinesl výraznou změnu vstup naší země do Evropské unie.
Kontroly jsou cílené a mají zejména preventivní charakter
V současné době (od 11. dubna letošního roku) jezdí řidiči v celé Evropské unii podle jednoho předpisu, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006; AETR dodržují v zemích mimo EU. V nejbližší době bude ve Sbírce zákonů publikována novelizace vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (č. 281/2007 Sb.) a která sjednotí výčet přeprav s odchylnou úpravou pracovní doby tak, aby odpovídala nejen nařízení č. 561, ale i stále ještě novince – nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě.
Všichni zaměstnavatelé řidičů zajisté uvítali, že v novém zákoníku práce je jednoznačně vyjádřen vztah mezi bezpečnostní přestávkou a přestávkou na jídlo a oddech. Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku, započítává se tato přestávka podle § 89 zákoníku práce do pracovní doby; nebo jinak – připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítává se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.
Budu-li hovořit za sebe a moje kolegy na OIP, kteří se na dopravu specializují, nejvíce problémů nám činí, jak vyložit tazatelům, že je třeba nejprve určit, jakému právnímu předpisu jízda jejich řidičů podléhá (bohužel je jich značné množství). Teprve potom jim můžeme dát jednoznačnou radu, jaký pracovní režim mají dodržovat.
Již v úvodu jsem připomněla problematiku kontroly pohybu vozidel mimo pozemní komunikace (v terénu) a problematiku kontrol opravárenství. Opravdu tragické a zbytečné jsou smrtelné pracovní úrazy vzniklé při práci pod nezajištěnou zvednutou korbou (ale i kabinou), přitápěním propan-butanovým teplometem při nocování v kabině, při riskantním huštění pneumatik s děleným ráfkem bez použití ochranného krytu, při jízdě na polích a nerespektování svahové dostupnosti; ale i při nebezpečném couvání, při chybném pohybu na korbě vozidla, ale i nedbale naloženém a nezajištěném nákladu.“
„S bezpečností a ochranou zdraví při práci souvisí také problematika zdravotní způsobilosti řidičů…“
„K základním povinnostem zaměstnavatele patří nepřipustit, aby jeho zaměstnanci vykonávali zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jejich schopnostem a zdravotní způsobilosti (§ 103 odst. 1 písm. a) nového zákoníku práce). Pro řidiče je povinnost absolvovat zdravotní prohlídky stanovena řadou předpisů – směrnicí ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku MZd., o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších předpisů (§ 13), zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 84 – 89) a vyhláškou č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel) – od 1. prosince letošního roku upravené a doplněné vyhláškou č. 253/2007 Sb.
Povinným prohlídkám podléhají vyjmenovaní řidiči (obecně řečeno řidiči vozidel s ,modrým majákem‘, řidiči, u kterých je řízení vozidla předmětem pracovněprávního vztahu nebo samostatné výdělečné činnosti, držitelé řidičského oprávnění vyjmenovaných skupin – C, C + E, D, D + E nebo podskupin C1, C1 + E, D1 a D1 + E a držitelé osvědčení pro učitele výcviku řidičů), kteří jsou povinni je absolvovat do dovršení 50 let věku každé dva roky, po dovršení 50 let věku každoročně. Ostatní držitelé řidičského oprávnění jsou povinni se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let, nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky.“
„Kontroly SÚIP se však nezaměřují pouze na silniční dopravu…“
„Inspekce práce se v případě naléhavosti a potřeby věnuje i dalším typům dopravy – tedy i dopravě drážní, letecké a vodní. Jedná se totiž o činnosti stejně nebezpečné, jejich rizika jsou srovnatelná s nebezpečím, které přináší doprava na
pozemních komunikacích. Problematiku upravují nejen konkrétní dopravní předpisy, ale i předpisy bezpečnostní (viz již citované nařízení vlády č. 168/2002 Sb.). Je však nutno si uvědomit, že kontrolou určených technických zařízení na drahách a při vnitrostátní plavbě je pověřen Drážní úřad a Plavební správa; u letadel se situace ještě složitější (viz činnost Letecké inspekce). Nehody na drahách šetří Drážní inspekce.
Chtěla bych na tomto místě upozornit čtenáře, kterých se diskutovaná problematika bezprostředně dotýká, že pro příští rok SÚIP připravil celorepublikovou prověrku opraven dopravních prostředků. Takže pozor v některých přístavech, opravnách kolejových vozidel, ale i na letištích!“
Pavel Toman
