7. února 2002
Západoevropští železniční dopravci reagovali se smíšenými pocity na
lednový návrh Evropské komise na urychlení a prohloubení liberalizace
nákladní železniční dopravy v Evropské unii. Soudě po-dle ohlasů
v médiích se nejrázněji proti podle očekávání postavily odbory
francouzské státní společnosti SNCF.
„Pokud se pořádně nevzbouříme, mohou bruselské návrhy vést skutečně
ke schválení konečného balíku, tedy k liberalizaci, jež by byla pro
železnici smrtelná,“ prohlásil podle listu Le Monde předseda
železničních odborů Všeobecné odborové konfederace (CGT) Didier Le
Reste.
Komisařka Loyola de Palaciová na konci ledna prosadila pět návrhů
evropských zákonů, které počítají s vytvořením jednotného
železničního trhu v EU od roku 2006. Pokud je členské státy schválí,
budou od tohoto data moci všichni operátoři zaregistrovaní ve kterékoli
členské zemi nabízet služby na každém úseku tratě, tedy jak
v mezinárodní, tak i ve vnitrostátní přepravě.
Je třeba sladit bezpečnostní předpisy
Aby to bylo možné, bude do té doby podle Evropské komise nutné dokonale
sladit bezpečnostní předpisy a odstranit rozdíly v technických normách,
kvůli kterým nemohou vlaky jezdit po evropských tratích plynule. Například
mezi Milánem a Antverpami musí nákladní vlak pětkrát měnit lokomotivu;
pokaždé kvůli tomu stojí dlouhé hodiny na hranicích.
Odbory ve společnostech s monopolním postavením se liberalizace obávají;
jako odstrašující příklad uvádějí Velkou Británii, kde privatizace
železnic vedla ke zhoršení služeb i bezpečnosti, a také v poslední
době chaotickou situaci v Nizozemsku. Loyola de Palaciová tyto příklady
nepovažuje za vzory – naopak zdůrazňuje, že její návrhy zajišťují
vedle konkurenčního prostředí také bezpečnost a kvalitu.
Evropská unie učinila první kroky na cestě k libreralizaci železniční
dopravy zhruba před deseti lety, když rozhodla o nezbytnosti účetního a
organizačního oddělení správy dopravní cesty od provozování
železniční dopravy. Vlastníkem obojího přitom může být – a obvykle
zůstává – stejná zastřešující společnost, vesměs dosavadní
státní podnik; tak je tomu v případě SNCF, belgické SNCB, německé
Deutsche Bahn či Českých drah. Přidělováním kapacit železniční
infrastruktury a také licencí k provozování železniční dopravy se
zabývá nezávislý orgán (v České republice je touto činností pověřen
Drážní úřad).
Podle prvního liberalizačního balíku schváleného před dvěma lety mají
členské země od příštího roku všem oprávněným železničním
dopravcům zajistit volný přístup na definovanou síť 50 tisíc kilometrů
hlavních mezinárodních tratí; další etapa měla následovat v roce 2008,
Evropská komise je však podle lednového návrhu odhodlána tento termín
zkrátit o dva roky a navíc liberalizaci rozšířit o vnitrostátní
přepravu (kabotáž), tedy o to, co v roce 2000 zmařil přístup
Francie.
Evropská komise argumentuje tím, že jedině odstranění bariér a vznik
jednotného trhu může zachránit budoucnost nákladní železniční dopravy,
jejíž podíl se již na dopravním trhu unie snížil k hranici pouhých osmi
procent. Podle kritických hlasů ze strany drah však takový dogmatický
liberalizační přístup k ničemu nepovede, pokud se Evropská unie
současně nedokáže postavit mocné automobilové lobby a podstatně více
daněmi zatížit silniční nákladní dopravu. (čtk)
