Novela zákona vytváří předpoklady pro zjednodušení celního řízení

V letošní Sbírce zákonů byla s číslem jedna publikována další novela celního zákona. Od té doby, co přesně v den vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 nabyl učinnosti nový celní zákon, procházela celní legislativa až do současnosti velmi dynamickým procesem změn. Změny byly podmíněny stále novými poznatky z praxe, ale také nutností přizpůsobovat českou legislativu i v této oblasti normám Evropské unie. K charakteristickým jevům daným těmito změnami patřil rychle narůstající počet různých upřesňujících vyhlášek, nařízení a v určitých okamžicích pak i novela celého celního zákona. Stejně tak charakteristické bylo i to, že tyto vyhlášky a nařízení (a byly jich desítky až stovky) stejně jako předcházející novely celního zákona nabývaly účinnosti prakticky ze dne na den a zcela chyběl čas na jejich prostudování, a to jak pro zainteresovanou veřejnost, tak i pro celníky.
Podnikatelé v oblasti mezinárodního obchodu a všech souvisejících služeb – dopravci, zasilatelé, poskytovatelé obslužné činnosti včetně provádění celních formalit v nepřímém zastoupení apod., ale i vlastní pracovníci celní správy – byli postaveni do nelehké situace: co nejdříve nová nařízení nastudovat, ovládnout a realizovat v praxi. Není nutné zdůrazňovat, jak často kvůli desítkám nařízení a předpisů, jejich neznalosti či nejednotnému výkladu obou stran celního řízení vznikaly konfliktní situace. Neznalost nebo různý výklad toho či onoho nařízení se stávaly předmětem nesrovnalostí, dohadů a často i soudních sporů. Důsledkem byly i fronty čekajících na celních přechodech, pohraničních i vnitrozemských celních úřadech a jejich pracovištích.
Radikální obrat
Současná, poslední novela celního zákona vytváří předpoklady pro skutečně radikální zlom. Jejím výsledkem by mělo být podstatné zjednodušení a urychlení vlastního procesu celního řízení, v konečném důsledku by tak měla přispět i k tomu, že zmizí fronty žadatelů dosud běžné na exponovaných celních pracovištích. V jednom jediném zákonu jsou totiž do všech detailů řešeny všechny potřebné instituty a normativy a navíc je možné se s nimi seznámit již v předstihu, dříve než 

1. července letošního roku zákon nabude účinnosti. Zákon také přináší další harmonizaci s legislativou členských zemí Evropské unie.
K radikálním změnám, které novela celního zákona zavádí, náleží podrobné stanovení a definování jednotlivých celních režimů a podmínek, které musejí být naplněny, aby zboží mohlo být do těchto režimů propuštěno. Zkušení speditéři si jistě vzpomenou, kolik různých vyhlášek, norem a předpisů tuto oblast dříve upravovalo. S cílem dále zjednodušit a usnadnit celní řízení byla v novele nově definována také místní příslušnost, která deklarantovi ukládá povinnost podat celní prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu u vnitrozemského úřadu (místo u pohraničního celního úřadu jako dosud). I toto nařízení by mělo vést ke zjednodušení a usnadnění situace na celních přechodech a zvýšení jejich propustnosti. Ostatně s tímto cílem zákonodárci přistoupili i k další úpravě, podle níž jsou pohraniční celní úřady oprávněny při režimu vývozu přijmout celní prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu i v případě, že se toto celní prohlášení podává u vnitrozemského celního úřadu.
Trvalým zdrojem kritiky ze strany podnikatelské veřejnosti byla problematika vzniku a vymáhání celního dluhu a otázky související s odpovědností ručitele. I v tomto případě novela přináší řadu progresivních novinek. Ruší například pojem paušálního zajištění celního dluhu, který nahrazuje individuálním zajištěním celního dluhu poskytnutím záručního dokladu. Zjednodušení přináší i to, že s výjimkou Společného tranzitního režimu má právo povolit globální zajištění celního dluhu (nebo povolit jeho nezajištění) nikoli již jen generální ředitelství, ale i příslušné celní ředitelství s tím, že toto povolení má celostátní platnost.
V souvislosti s globálním zajištěním celního dluhu novela pro národní tranzit zavádí po-jem referenční částky (obdoba úpravy ve Společném tranzitním režimu). Dříve se v celé řadě případů osoby v postavení ručitele dostávaly do velmi nepříjemných situací, proto novela přináší mnohé podstatné změny. Patří k nim především skutečnost, že ručitel již není automaticky stavěn do jedné roviny s dlužníkem, přestává s ním být v solidárním postavení.
Nakládání se zbožím před přidělením celně schváleného určení
Institut celně schváleného určení byl často zdrojem dohadů a sporů zainteresované veřejnosti na straně jedné a celníků na straně druhé. Především zasilatelské a spediční firmy proto jistě uvítají, že novela celního zákona řeší a definuje všechny podmínky nakládání se zbožím před přidělením celně schváleného určení naprosto přesně a jednoznačně. Dokonce i s tím, že umožňuje kontrolovat dané zboží po jeho předložení celnímu úřadu oprávněnou osobou. Novela dále stanovuje podmínky odběru vzorků zboží a nakládání s těmito vzorky, stejně jako podmínky dočasného uskladnění zboží a provozování dočasných skladů pro opakované umístění zboží.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že nabytím účinnosti novely zanikne právní institut povolení nakládání se zbožím před jeho propuštěním – bude nahrazen možností propustit zboží na základě neúplného celního prohlášení. (Pozor! Mezi pojmy nakládání se zbožím před přidělením celně schváleného určení a nakládání se zbožím před jeho propuštěním je značný rozdíl!)
Přesné vymezení celního řízení
Kromě toho, že novela jednoznačně a přesně určuje podmínky a postupy v celním řízení, nově vymezuje také práva a povinnosti celních orgánů a osob zúčastněných v celním řízení. Výrazně například mění postavení deklaranta jako dovozce, vývozce nebo osoby, která je prokazatelně oprávněna se zbožím nakládat, a přesně stanovuje podmínky zastupování v celním řízení. Nově také ovšem stanovuje podmínky, které musí zástupce v celním řízení splňovat, aby se vůbec mohl zástupcem v celním řízení stát (samozřejmý je předpoklad trestní a deliktně právní bezúhonnosti). U přímých zástupců jistě stojí za zmínku povinnost určité úrovně odborné způsobilosti, která je vyjádřena praxí zastupování v celním řízení v předmětu podnikání.
Novela přesně vymezuje i postup celního řízení – počínaje podáním celního prohlášení přes podmínky jeho přijetí (potřebné doklady) až po zápis a patřičné následky, pokud výsledek ověření údajů v celním prohlášení neodpovídá uvedeným údajům. Jsou v ní uvedeny i detailní podmínky podání celního prohlášení v elektronické podobě včetně elektronického rozhodnutí o propuštění zboží, případně vyměření celního dluhu.
Zjednodušené postupy
Tvůrci novely konečně vyslyšeli žádosti deklarantů o novou formu a nové podmínky pro povolování zjednodušených postupů celního řízení. Ne že by tuto možnost dosavadní celní legislativa vůbec neznala, ale její podstatou bylo pouze administrativní zjednodušení celního řízení: deklarant mohl předložit nejdříve neúplné celní prohlášení (obchodní nebo administrativní doklad nahrazující celní prohlášení) a teprve ve lhůtě stanovené celním úřadem potom řádně vyplněné dodatečné celní prohlášení.
Novinka při povolování zjednodušeného celního řízení spočívá v tom, že je deklarantovi dána nejen možnost podat zjednodušené celní prohlášení. Pokud je zboží navrhováno do volného oběhu, může si sám také vyměřit clo a odvést je na účet příslušného celního úřadu. Novela pak přesně vymezuje podmínky povolování zjednodušených postupů (ale i jejich odejmutí) pro každý celní režim a jejich provádění. Je zřejmé, že na povolení zjednodušeného postupu v celním řízení nemá nikdo právní nárok, novela však přesně stanovuje předpoklady a podmínky pro jeho získání. Z nich nejdůležitější je ta, aby byl žadatel tzv. důvěryhodným deklarantem s potřebnými předpoklady součinnosti a spolupráce s celními orgány. (sk)