21. března 2002
Tradice nás zavazuje. Nebo svazuje? Jak která: stejně vytrvale jako
Dopravní noviny píší na stránce „Nebezpečné zboží“ (Už nikoli!
Pozn. red.) o problematice přepravy nebezpečných věcí, dodržujeme
v České republice uctivý odstup mezi vydáním nové verze příloh A a B
k ADR v Evropě a jejich českým překladem. V době, kdy tuto poznámku
píši (polovina února), dozrává český překlad „nové ADR“ kdesi
v inkubátoru, neschopný ještě vlastní existence, zatímco norma sama je
už sedmý měsíc v platnosti.
Někdo může říci: „Klídek, přechodné období platí až do Silvestra
letošního roku, takže pohoda.“ To ovšem neplatí pro ty, kdo pracují
s radioaktivními látkami. V této oblasti skončilo přechodné období
spolu s rokem 2001, a jen zainteresovaní vědí, jak se s tím
vypořádali.
Jedním ze zpracovatelů překladu „ADR 2001“ do češtiny je pan docent
Vladimír Uhříček. Některé zajímavé informace zprostředkovaly Dopravní
noviny obsáhlým rozhovorem s ním ve svém prvním letošním čísle.
Značná část rozhovoru byla věnována povinně zaváděnému institutu
bezpečnostního poradce. I v této souvislosti se snaží Česká republika
zaujmout významné místo na evropském nebi: takzvaný „příslušný orgán
smluvního státu“, jímž je u nás ministerstvo dopravy a spojů, není
oprávněn jmenovat školicí instituce a zkušební komise, které by budoucí
bezpečnostní poradce školily a zkoušely. Titulek nad rozhovorem s doc.
Uhříčkem, oznamující, že „V České republice jsou zatím čtyři
bezpečnostní poradci“, je tedy zavádějící: troufám si tvrdit, že
v ČR dosud není žádný platně přezkoušený bezpečnostní poradce,
neboť by ho neměl kdo vyškolit, a zejména pak vyzkoušet.
To ovšem nevadí některým institucím, které vyškolení bezpečnostních
poradců už řadu měsíců nabízejí. Není divu – bude to pěkný
„džob“: dříve uváděná hranice množství nebezpečných věcí
vyrobených či zmanipulovaných za rok totiž padla. Takže každá firma,
jejíž činnost zahrnuje přepravu měřitelného množství nebezpečných
věcí, nebo s touto přepravou související balení, nakládku, plnění nebo
vykládku nebezpečných věcí pro silniční dopravu, musí mít (pokud
ministerstvo dopravy a spojů nevyužije oprávnění po-dle ustanovení
1.8.3.2 k úlevám z této povinnosti) jednoho nebo více bezpečnostních
poradců. To nebude pár jednotlivců – to budou tisíce lidí!
Podle dostupných informací však nebude nutné, aby budoucí bezpečnostní
poradce absolvoval školení podle dřívějších okrajových čísel 10 316,
respektive 10 315, jak je v rozhovoru s doc. Uhříčkem uvedeno. Ale
i kdyby tato podmínka platila, nesdílím názor, že se školení podle bodu
10 316 konalo jen pro malý počet zájemců. Školitel, který byl ve firmě
pověřen provedením školení podle zmíněného bodu, totiž nemusí
splňovat naprosto žádné předpoklady. Školit podle bývalého bodu 10 316,
resp. podle nového ustanovení 1.3.1, může každý, kdo si troufá.
Dokumentace o absolvování těchto školení je pouze záležitostí
zaměstnavatele a zaměstnance, takže celkový přehled o tom, kolik lidí
bylo takto vyškoleno, neexistuje.
Na závěr snad ještě poněkud škodolibá poznámka: jestliže jsme byli
donedávna zvyklí, že v oblasti železniční přepravy nebezpečných
věcí – RID – bývalo vydání českého překladu nového znění
Přílohy I – Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného
zboží (nyní snad už „nebezpečných věcí“) – o poznání
rychlejší než aktualizace ADR, teď už to pravda není. Že by to bylo tím,
že se i o RID nyní stará MDS?
Ing. Josef Palatin
