10. března 2005
Vytváření vhodných podmínek formuje základní předpoklad pro rozvoj kombinované dopravy v České republice. Součástí těchto podmínek je i určité zvýhodnění silniční dopravy, která je nedílnou součástí přepravního řetězce kombinované dopravy oproti silniční dopravě konvenční. Jednou z forem zvýhodnění silničních vozidel nasazených v rámci svozů a rozvozů zásilek kombinované dopravy je sleva na dani silniční. Sleva na dani silniční byla v České republice uplatněna již v minulých letech v zákoně č. 16/1993 Sb., O dani silniční, ve znění poz-dějších předpisů. Zákonem č. 102/2004 Sb. byl § 12 týkající se slev silniční daně upřesněn tak, aby plně odpovídal Směrnici Rady č. 92/106/EHS ze 7. prosince roku 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované dopravy zboží mezi členskými státy v platném znění. Zákon č. 102/2004 Sb. byl vydán 11. února 2004 a nabyl účinnosti 5. března 2004. Je zveřejněn v částce 32/2004, od strany 1543. Za účelem lepšího pochopení platného § 12 (zákona č. 16/1993 Sb., O dani silniční, ve znění zákona č. 102/2004 Sb.), který se uplatní poprvé za zdaňovací období roku 2004, je dále uveden výklad tohoto paragrafu z pohledu odborníků v oblasti kombinované dopravy a silniční daně.
Podmínky pro uplatnění slevy Uplatnění slevy na dani je možné za předpokladu, že vozidlo bylo použito v kombinované dopravě, tedy v takové přepravě zboží (věcí, materiálu a podobně), při níž se tímto zbožím při překládce (změně druhu dopravy) přímo nemanipulovalo, ale manipulovalo se s přepravní jednotkou či s vozidlem, v němž bylo zboží uloženo, přičemž vždy část přepravy probíhala po železnici nebo vnitrozemské vodní cestě a pouze počáteční anebo koncový úsek po pozemní komunikaci (nazývaný též svoz nebo rozvoz).
Současně musí být splněny následující tři základní podmínky:
- Část přepravní cesty po území České republiky musí být kromě přepravy po silnici vykonána po železnici nebo vnitrozemské vodní cestě na minimální vzdálenost 100 kilometrů vzdušnou čarou. Úsek po železnici nebo vnitrozemské vodní cestě nemusí vést jen po území České republiky, ale musí na jejím území začínat nebo končit. V případě přepravy z nebo do přístavu ležícího na území ČR může být maximální vzdálenost po silnici 150 kilometrů vzdušnou čarou. Tyto vzdálenosti se pro tento účel určí z mapy příslušného území, a to změřením vzdálenosti mezi zjištěnými místy nakládky zboží a překládky ze silnice na železnici nebo vnitrozemskou vodní cestu anebo místem překládky ze železnice nebo vnitrozemské vodní cesty a místem vykládky zboží.
- Při změně druhu dopravy se nesmí jakoukoliv formou manipulovat přímo se zbožím, ale pouze s přepravní jednotkou nebo vozidlem a překládka mezi silnicí a železnicí (respektive vnitrozemskou vodní cestou) musí být realizována na území České republiky.
- Nakládka a vykládka přepravní jednotky nebo vozidla (anebo alespoň jedna z těchto operací) se musí uskutečnit na území ČR. Přepravní jednotkou se rozumí velký kontejner – především odpovídající normě ISO (ISO řada 1 o délce 10 až 45 stop), výměnná nástavba a odvalovací kontejner. Přeprava vozidel (kamionů a silničních souprav) se uskutečňuje na linkách Ro-La. (Od 20. června 2004 již v ČR není žádná linka Ro-La v provozu.)
Vozidlem se v případě přepravy kontejnerů a výměnných nástaveb rozumí:l tahač s kontejnerovým návěsem (návěsová souprava) s trny pro rohové prvky ve vzdálenosti pro 20’, 30’ nebo 40’ kontejner;l motorové vozidlo s ložnou plochou pro kontejnery či výměnné nástavby, případně ve spojení s přívěsem pro přepravu kontejnerů a výměnných nástaveb; l silniční nakladač nebo překladač kontejnerů ISO řady 1 (tahač s návěsem, na kterém je instalován překládací mechanismus pro manipulaci kontejnerů ISO řady 1). Jako místa překládky lze pro kombinaci voda – silnice použít přístavy Praha-Radotín, Mělník, Lovosice, Ústí n. L. a Děčín. Silniční úsek (počáteční nebo konečný), který předchází nebo následuje vnitrozemské vodní přepravě, je v tomto případě limitován a může být dlouhý maximálně 150 km vzdušnou čarou. Pokud bude silniční úsek delší než 150 km vzdušnou čarou, nelze tyto přepravy zahrnout do uplatnění nároku na slevu silniční daně. U vozidla používaného výlučně k přepravě v počátečním nebo koncovém úseku kombinované dopravy je sleva na silniční dani dokonce 100 %. U vozidla, které je přepravováno po železnici na lince Ro-La a ve zdaňovacím období uskuteční: o více než 120 jízd, činí sleva 90 % silniční daně; o od 91 do 120 jízd, činí sleva 75 % silniční daně; o od 61 do 90 jízd, činí sleva 50 % silniční daně; o od 31 do 60 jízd, činí sleva 25 % silniční daně.
Uplatnění slevy silniční daně se předkládá u místně příslušného správce daně a prokazuje se přepravními doklady s potvrzenými údaji od operátora kombinované dopravy v překladišti kombinované dopravy a vykládací železniční stanici vhodné k překládce, respektive přípojné železniční stanici v případě překládky na vlečce. V případě, že přepravu mezi železniční stanicí a příjemcem (odesílatelem) provádí silniční dopravce, potvrzuje údaje silničnímu dopravci příjemce, respektive odesílatel zásilky kombinované dopravy. Obdobně se postupuje v případě přeprav přes vlečku, kterou využívá příjemce či odesílatel zásilek kombinované dopravy. Je-li přeprava zásilky kombinované dopravy organizována přes vnitrozemský přístav, prokazuje se uplatnění slevy silniční daně přepravními doklady potvrzenými vnitrozemským přístavem, spedicí, celním úřadem nebo odesílatelem (příjemcem) zásilky kombinované dopravy. Operátoři kombinované dopravy ve veřejně přístupných překladištích vystavují pro každý svoz, respektive rozvoz zásilky kombinované dopravy po silnici svůj vlastní přepravní doklad (kontejnerový přepravní list, přepravní list apod.). Minimálně jeden list z tohoto přepravního dokladu zůstává silničnímu dopravci. Při přepravách přes vhodnou železniční stanici a vlečku (včetně neveřejných překladišť), kdy silniční dopravu zajišťuje svými silničními prostředky odesílatel či příjemce zásilky kombinované dopravy, jsou přepravními doklady železniční nákladní list, ať již vnitrostátní nebo mezinárodní.
Pokud je překládka a rozvoz (respektive svoz) realizován z neveřejných překladišť (vhodných železničních stanic a vleček), silniční dopravce zajišťující tyto služby pro příjemce (respektive odesílatele) zásilek kombinované dopravy se prokazuje přepravními doklady, které se zásilkou obdržel příjemce (nebo vystavil odesílatel) a záznamem o provozu vozidla, pokud na tyto přepravy nebyl vystaven jiný doklad identifikující zásilku, jako je například dodací list. V rámci vnitrozemské vodní dopravy je přepravním dokladem nákladní list nebo náložný list (konosament). V dovozu jsou tyto přepravní doklady v přístavu ukončeny a ve vývozu jsou otevřeny. V případě, že je zásilka kombinované dopravy naložená na silniční vozidlo v kombinaci silnice – voda pod celním dohledem, pohybuje se mezi celním úřadem odeslání (respektive přijetí) a přístavem vždy s celními doklady, které doprovází nákladní list CMR vystavený na silniční přepravu mezi přístavem a příjemcem (respektive odesílatelem) zásilky. V rámci importu je nákladní list CMR vystaven spedicí nebo silničním dopravcem, s nímž je příjemce dohodnut na odvozu zásilky. V tomto případě celní úřad na list CMR zaznamenává číslo vydaného celního dokladu. Silničnímu dopravci zůstává minimálně jeden list z nákladního listu CMR. Obdobně se postupuje, jde-li o export zásilky kombinované dopravy. Není-li zásilka kombinované dopravy pod celním dohledem, nemusí být na přepravu mezi přístavem a příjemcem (respektive odesílatelem) vystaven zvláštní přepravní doklad. Pro uplatnění slevy z daně silniční je vhodné na tyto přepravy vždy vystavit doklad identifikující zásilku (například dodací list).
Z výše uvedeného vyplývá, že se v rámci kombinované dopravy využívají následující přepravní doklady: o lpřepravní doklad (přepravní list, kontejnerový přepravní list) vystavený operátorem ve veřejně přístupných překladištích (nejčastější případ); o železniční nákladní list vnitrostátní (například nákladní list ČD) nebo mezinárodní (nejčastěji nákladní list CIM nebo nákladní/předávací list Intercontainer – tzv. Übergabeschein); o mezinárodní silniční nákladní list CMR; o nákladní list vnitrozemské vodní dopravy; o náložný list (konosament) vnitrozemské vodní dopravy. o Kromě přepravních listin je dokladování uskutečněných přeprav v rámci kombinované dopravy vhodné podpořit dalšími dokumenty, ke kterým patří: o doklad identifikující zásilku kombinované dopravy (například dodací list), který se vystavuje při svozech (rozvozech) v přepravách přes přístavy, železniční stanice, vlečky a neveřejná překladiště; o v případě návěsů a přívěsů tzv. velký technický průkaz motorového – přípojného vozidla, v němž je slovně uvedeno, že se jedná o speciální návěs/přívěs pro kontejnery či výměnné nástavby (ve starších technických průkazech není toto rozlišení uvedeno); o záznam o provozu vozidla (viz zákon č. 111/1994 Sb., O silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, § 3, odst. 2) za jednotlivé kalendářní dny (například tiskopisy označené jako denní záznam o výkonu vozidla nebo kniha jízd), a to v případě, že obsahuje tzv. identifikační systém přepravovaných kontejnerů a výměnných nástaveb, tedy kód vlastníka o s identifikátorem kategorie zařízení – čtyři písmena – a sériového čísla s kontrolní číslicí – sedm čísel. (Poznámka: Někteří operátoři kombinované dopravy správnost údajů uvedených v záznamech o provozu vozidla s ohledem na finanční vztahy potvrzují otištěním razítka s datem a parafují jej.); o uzavřená smlouva s operátorem kombinované dopravy na svozy a rozvozy, respektive smlouva s příjemcem nebo odesílatelem zásilek kombinované dopravy na provádění služeb v oblasti kombinované dopravy.
Doklad o identifikaci zásilky kombinované dopravy, smlouva a záznam o provozu vozidla jsou důležité zejména v případě, že není vystaven přepravní doklad na silniční dopravu. Ivan Novák, Jaroslav Novák, Jiří Šabata, Ministerstvo dopravy ČR
