24. září 2006
Již padesát let přispívají Doporučení OSN, která jsou v současnosti
Vzorovými předpisy OSN pro ADR, RID, ADNR, IMDG-Code a ICAO-TI, k harmonizaci
předpisů pro přepravy nebezpečných věcí v celosvětovém měřítku.
Rozvoj obchodu po ukončení druhé světové války se nevyhnul ani
obchodování s nebezpečnými věcmi. Vzhledem k tomu, že pro přepravu
těchto komodit existovaly v jednotlivých zemích různé předpisy, se ovšem
již brzy začaly objevovat značné problémy. Nezřídka se například
stávalo to, že nebezpečné věci musely být na hranicích nejdříve
překlasifikovány či přebaleny, než mohla jejich doprava pokračovat. Stále
naléhavěji se ukazovalo, že bude nutné vytvořit podmínky, které budou
platit na celém světě a pro všechny druhy dopravy. Tohoto úkolu se v roce
1954 ujala Organizace spojených národů (OSN). Dala si za cíl
prostřednictvím expertů vytvořit celosvětově platná doporučení, díky
nimž budou přepravní předpisy všech nositelů dopravy vzájemně
kompatibilní, což usnadní a umožní plynulou mezinárodní přepravu
nebezpečných věcí a současně zvýší její bezpečnost. Vytvořila
pracovní skupinu složenou ze třinácti expertů a zástupců mezinárodních
organizací. Skupina se sešla dvakrát – v letech 1954 a 1956. Jen tato
dvě setkání stačila k tomu, aby vznikla první Doporučení OSN, která
vytvořila základ pro následný kontinuální proces harmonizace předpisů
pro přepravu nebezpečných věcí v celosvětovém měřítku. První
doporučení byla stručná První Doporučení OSN měla rozsah 62 stran
(z nichž jen předmluva zabírala osm) a obsahovala: 1. Rozdělení
nebezpečných věcí do devíti tříd nebezpečnosti (byly označeny
arabskými číslicemi, což bylo v protikladu k tehdejšímu evropskému
systému, který používal římské číslice s malými písmeny, například
Iva pro jedovaté/toxické látky); 2. Vyobrazení bezpečnostních značek
(v podstatě platí dosud); 3. Seznam nebezpečných věcí (byl řazen podle
tříd a ve třídách pak podle anglické abecedy) a 4. Vzor přepravního
dokladu. První Doporučení OSN byla kompromisem mezi praxí v Evropě a
Americe. Zámořský vliv byl patrný například u bodu vzplanutí, jehož
hodnoty byly udávány ve stupních Fahrenheita, takže například pro třídu
3 bylo uvedeno 41 oF, což je 60,5 oC. Doporučení se postupně
rozšiřovala Doporučení OSN v počátcích neobsahovala předpisy pro obaly.
Touto problematikou se experti začali zabývat až v roce 1962, kdy se začaly
tvořit předpisy pro zkoušky obalů a cisternových kontejnerů. Při této
příležitosti vznikl i tzv. systém obalových skupin – I, II a III,
který dodnes slouží k určení stupně nebezpečnosti jednotlivých látek.
O rok později experti zaměřili pozornost také na strukturu, kterou by
doporučení měla mít. Přestože se shodli na tom, že výchozím modelem by
měly být předpisy pro leteckou přepravu (IATA), teprve až 11. vydání
z roku 1997 převzalo – v rámci restrukturalizace předpisů –
strukturu IATA. Třída 7 (radioaktivní látky) byla dlouho volná. Vydáním
příslušných předpisů byla pověřena Mezinárodní organizace pro atomovou
energii ve Vídni (IAEA). Předpisy pro přepravu radioaktivních látek se
v Doporučeních OSN objevily poprvé až v roce 1997. V současnosti jsou
Doporučení OSN Vzorovými předpisy OSN pro řády ADR, RID, ADNR, IMDG-Code a
ICAO-TI. V platnosti je již 14. vydání Vzorových předpisů OSN z roku
2005 a 4. vydání Příručky zkoušek a kritérií. Oproti původním
62 stranám se během let Vzorové předpisy rozrostly na 348 stran. Práce na
15. vydání Vzorových předpisů budou ukončeny letos a předpisy budou
vydány v roce 2007. Novinky v nich obsažené ovlivní od roku
2009 předpisy platné pro všechny druhy dopravy. Stanislav Hájek,
bezpečnostní poradce ČD pro RID
(Vzorové předpisy lze získat na adrese: Publications des Nations Unies,
Section des Ventes et Commercialisation, Bureau E-4, CH-1211 Geneve 10,
Suisse)
