„Zásadní pro nás vždy byly, jsou a budou aktuální informace“

Již rok uplynul od podpisu iniciativy „Česká doprava a logistika na cestě do EU“, v níž se deset dopravních a logistických svazů zavázalo spolupracovat při získávání informací o problematice Evropské unie a jejího rozšiřování. Důležitou roli při vzniku této iniciativy hrál Svaz spedice a logistiky ČR (SSL). Jeho předsedy ing. Martina Drábka jsme se zeptali, čeho se svazům za uplynulý rok podařilo dosáhnout.

„Dokázala iniciativa uvést v život myšlenky, s nimiž se zrodila, totiž vytvořit kanál, který by přiváděl do členských svazů důležité informace z EU?“

„Ano, nyní máme fungující informační systém, který předává informace přicházející z Bruselu všem zainteresovaným svazům a jejich členům. Na rozdíl od poloviny roku 2002 jsme dnes ve všech oborech dopravy ,v obraze‘, pokud jde o to, co se v EU právě projednává. Víme, co se tam chystá a s čím budeme muset počítat, kde se ukázala nějaká úskalí a podobně. Kromě informačního systému o EU jsme měli v plánu i další akce. Některé se podařilo uskutečnit – například jsme pomohli na svět odbornému semináři o problematice EU, který pořádal Institut Jana Pernera při Univerzitě Pardubice. K jiným akcím naopak nebylo třeba přikročit, protože třeba nabídka instruktáží o unii se v loňském roce ukázala jako dostatečná. Zásadní však pro nás vždy byly, jsou a budou aktuální informace.“

„Znamená to, že s dalším rozvojem aktivit už nepočítáte?“

„Naopak, v SSL máme dvanáct pracovních skupin a klubů a celý svazový informační systém, všechny je třeba na informace napojit. Informace nemohou skončit v šuplících na sekretariátech svazů. Kromě toho už jsme z Bruselu dotazováni na naše stanoviska k celé řadě témat – všude tam, kde nevládní organizace jednají jako partneři i jako oponenti Evropské komise. Proto potřebujeme znát názory našich členů, neboť nelze vycházet jen z jednoho pohledu. Práce s evropskou integrací bude ještě dost.“

„Bylo by možné, aby se tato iniciativa dopravních svazů proměnila v nějakou instituci, která by tyto svazy informačně propojovala?“

„Domnívám se, že rozhodně nikoli. Tak jako se v případě vlády a jejích institucí jedná o peníze daňových poplatníků, ve svazech zase utrácíme peníze našich členů. Suplujeme tak ve značné míře úlohu státu, který informačně zklamal. A to, co děláme, je především snaha zvyšovat informovanost o krocích Evropské komise, Evropského parlamentu a rady ministrů dopravy. Tedy vesměs mezinárodních institucí státní povahy, které mají vazbu především na státní orgány členských a kandidátských zemí. Vytváření institucí, jež by zajišťovaly informace o Evropské unii, by mělo být věcí těchto státních orgánů, nikoli podnikové sféry.“

Jsme z Bruselu dotazováni na naše stanoviska – všude tam, kde nevládní organizace jednají jako partneři i jako oponenti

Evropské komise

„Svaz spedice a logistiky, jehož jste předsedou, hrál při přípravě iniciativy a při organizování

následné spolupráce jednotlivých svazů klíčovou roli. Proč jste se toho před rokem ujali právě vy?“

„Požehnáním a možná i prokletím oboru spedice a logistiky je to, že souvisí nejen se všemi dopravními obory, ale spolupracuje také třeba s celnictvím a dalšími oblastmi. Má tedy velmi široký informační záběr. Bylo by proto krátkozraké hrát si vůči druhým na lépe informované. Na dopravním trhu zastupujeme především zboží a jeho majitele a je naším prvořadým zájmem, aby bylo toto zboží dopraveno co nejkvalitněji a co nejprofesionálněji. K profesionalitě ovšem dnes nepatří jen znalost dopravně-politických rámcových podmínek, ale také umění se v jejich rámci bezpečně pohybovat.“

„Iniciativa ‚Česká doprava a logistika na cestě do EU‘ byla při svém vzniku východiskem z nouze…“

„Ano, to bezesporu. Na podzim roku 2002 selhal náš záměr těsně v této oblasti spolupracovat s ministerstvem dopravy a zmizela naděje, že by tento úřad mohl sehrát klíčovou roli. Nový ministr dopravy, pan Šimonovský, obdržel po svém jmenování společný blahopřejný dopis jedenácti dopravních svazů s návrhem, aby v době před vstupem do EU státní a nestátní sféra v informační oblasti spolupracovala. Na tento dopis jsme dosud nedostali žádnou odpověď. Navíc osobní jednání s tehdejším vedením ministrova sekretariátu ukázalo zoufalou neznalost podnikatelské sféry české dopravy a logistiky. Bylo zřejmé, že řešením bude, když si sami zřídíme jakousi ,informační samoobsluhu‘ o problematice Evropské unie. A tato ,samoobsluha‘ byla ustavena čtvrt roku poté.“

Bylo by krátkozraké hrát si vůči druhým na lépe nformované

„Jaké jsou podle vás evropské dopravní priority v letošním roce?“

„O prioritách jsme zevrubně jednali na setkání členů iniciativy v polovině ledna. Domníváme se, že letošní rok nebude v Bruselu nějak nadměrně produktivní. Následkem rozšiřování unie, voleb do Evropského parlamentu a jmenování nové Evropské komise nebudou zřejmě evropské instituce vyvíjet vysokou aktivitu, spíše naopak. Uvidíme, zda to nějak ovlivní evropskou dopravní politiku. Jisté je ovšem to, že bude jmenován nový dopravní komisař EU.

Zásadní význam má skutečnost, že v budoucnu se bude muset sjednocovat na jednotlivých aspektech dopravní politiky 25 vlád namísto současných patnácti, což rozhodovací proces určitě neurychlí. Hovoří se i o tom – a to je pozitivní – že by budoucí komisař měl být zaměřen výlučně na dopravu. Nynější komisařka Loyola de Palaciová má na starosti také energetickou politiku a vztahy mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Při vybírání českých kandidátů na místo komisaře padlo i jméno paní Květoslavy Kořínkové. Myslím si, že by se svou celoživotní kvalifikací v dopravě, účastí ve vládě i v parlamentu a někdejší praxí šéfky velkého úřadu (NKÚ) neměla být jako kandidátka na dopravní komisařku druhé generace bez šancí.“

„Na lednovém setkání zazněla i otázka neexistující státní podpory logistiky. Měl by stát nějakým způsobem logistiku podporovat?“

„Nedomnívám se, že by mělo jít o logistiku jako takovou a o její případnou finanční podporu. Spíše se jedná o přístup státu k takovým věcem, jako jsou centra nákladní dopravy u velkých měst a jejich budování, výstavba

intermodálních zařízení, případně city-logistika. Zejména o intermodalitě se nyní v EU hovoří dnes a denně a půjde o to, jak se všichni vyrovnáme s očekávaným nárůstem objemu dopravy východ-západ (a opačně) o předpokládaných padesát procent. SSL je pro férovou dělbu odpovědnosti mezi státní a nestátní sféru. Všichni v EU nám říkají: ‚Neopakujte naše chyby‘, neboť v západní Evropě dnes například železnice zajišťuje necelých 10 % národních výkonů v dopravě zboží. Silní ministři dopravy dokáží přinášet takové problémy na pořad jednání vlád a jejich řešení nakonec vtělit i do zákonů.“

„Hovořilo se také o nespokojenosti s konceptem nové dopravní politiky, prezentovaným na internetových stránkách ministerstva dopravy. Jaký je váš názor na tuto věc?“

„Chci reagovat spíše zdrženlivě. Řídil jsem zasedání nejvyšších představitelů podnikatelských svazů, představujících dohromady kolem půl miliónu zaměstnanců, které se věnovalo problematice vstupu do EU a které podle mého názoru bylo úspěšné. Je pochopitelné, že při takovém setkání se diskuse dotkne i mnoha dalších témat. Ale jsou to věci, které nebyly formálně na pořadu jednání, a svazová stanoviska k nim proto nebyla v domácích svazech projednána.

SSL je pro férovou dělbu odpovědnosti mezi státní a nestátní sféru

Na plán dopravní politiky státu jistě zazní desítky názorů. A objeví se mnohé otázky, například zda v něm mají být uvedeny i závazné objemy finančních prostředků, třeba na infrastrukturu, nebo zda má být tento plán ,jen‘ jakýmsi slohovým cvičením. Má například řešit i odbornou výchovu mladé generace, která ignoruje důležité učební obory, nebo nemá? Nová dopravní politika státu se jistě stane námětem příštího setkání zástupců svazů za účasti ministerstva dopravy a věřím, že toto jednání bude konstruktivní.“

Pavel Toman