29. listopadu 2001
Zástupci Mezinárodní železniční unie UIC a Společenství evropských
železnic SEŽ/GEB se v roli pozorovatelů ve dnech 29. října až
9. listopadu zúčastnili v marocké Marrákeši 7. zasedání konference OSN
o změnách klimatu. Jednání konference byly přítomny delegace 184 zemí a
řady regionálních politických a ekonomických organizací.
Konference navázala na politický konsensus, kterého se delegátům podařilo
dosáhnout v červenci na jednání v německém Bonnu (viz DN 37/01), a
otevřela cestu k rozšíření implementace Kjótského protokolu (protokol
dosud ratifikovalo jen 42 zemí). Předpokládá se, že další posun by mohl
přinést summit o trvale udržitelném rozvoji v jihoafrickém Johannesburgu
v říjnu příštího roku.
Od summitu v Rio de Janeiru v roce 1992 se sektor železniční dopravy
usilovně snaží přispět k trvale udržitelnému rozvoji, zvláště proto,
že je to právě železniční doprava, která má v tomto ohledu co
nabídnout. Podle statistik pochází plných 25 procent emisí CO2, hlavního
původce klimatických změn, z dopravy, ale 80 až 90 procent těchto emisí
vytváří silniční doprava – individuální osobní vozidla a silniční
nákladní doprava.
Železniční doprava se podle UIC vyznačuje velmi nízkými externími
náklady ze zatížení životního prostředí – v celoevropském průměru
se na nich podílí méně než dvěma procenty (silniční doprava
93 procenty) – a také zanedbatelnou produkcí toxických emisí.
V současné době přitom již probíhá řada výzkumných projektů pro
další optimalizaci systému v oblasti snižování energetické náročnosti,
bezpečnosti, dalšího omezování emisí, snižování hlučnosti a
zvyšování kvality.
Příklady úspěchů z praxe
Úspěch železniční dopravy se na mnoha trzích, zejména tam, kde se
podařilo převést část toků zboží ze silnice na železnici, pozitivně
odráží ve snižování úrovně CO2 a dalších škodlivých plynů
způsobujících tzv. skleníkový efekt v ovzduší. Brožura „Železniční
doprava a životní prostředí – příspěvky k trvale udržitelné
mobilitě: příklady úspěchů z praxe“, kterou v Marrákeši představily
UIC a SEŽ/GEB, uvádí řadu příkladů demonstrujících úspěšné
iniciativy železničních společností v zájmu ochrany životního
prostředí. Současně se v ní však konstatuje, že vedle představitelů
zodpovědných za dopravní a environmentální politiku se na využití plného
potenciálu železnice bude muset podílet i široké spektrum železničních
společností.
