22. února 2024, Milan Frydryšek
Stavebnictví v České republice loni podle předběžných výsledků vykázalo mírný pokles, avšak přetrvávala vysoká aktivita investorů z veřejného sektoru. Pro další rozvoj je zapotřebí oživit investice soukromého sektoru, podpořit financování strategické infrastruktury a soustředit se na legislativu a digitalizaci. V rozhovoru pro Dopravní noviny to uvedl Ing. Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS).
Jak byste zhodnotil stavební produkci v loňském roce?
Předběžná čísla již máme k dispozici a mohu říci, že vývoj byl takový, jak jsme očekávali - stavebnictví vykázalo mírný pokles. Na druhou stranu je však třeba říci, že rok 2023 porovnáváme s poměrně vysokou základnou z roku 2022. To, že se podařilo zachovat investiční apetit veřejného sektoru, považuji za velký úspěch. V tomto směru si zaslouží ocenit Ministerstvo dopravy za udržení rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, ale poděkování patří i ostatním investorům z veřejného sektoru.
Stavební trh dnes tvoří zhruba z 50 procent soukromý sektor a z 50 procent veřejný sektor, přičemž polovinu z něj představuje výstavba dopravní infrastruktury a druhá polovina připadá na ostatní investory z veřejného sektoru. Zde se loni objem finančních prostředků podařil zachovat a nemáme žádný signál o tom, že pro letošní rok by došlo k nějakému poklesu.
Na aktivity v soukromém sektoru mělo negativní dopad zatažení ruční brzdy ze strany České národní banky. Myslím, že významné zvýšení úrokových sazeb na hypotéky bylo hlavní příčinou, proč v tomto sektoru došlo k propadu. Naštěstí oproti minulým krizím nezpomalil veřejný sektor a dál stavebnictví táhl.
Očekáváte podobný vývoj i v letošním roce?
Vývoj v letošním roce zůstává zatím samozřejmě otázkou, ale po konzultacích s kolegy, ať již jsou to výrobci stavebního materiálu či stavební firmy, je zřejmá vysoká míra smluvní naplněnosti. Jsme nyní zhruba deset procent pod hranicí, kterou firmy očekávají. Je zde patrný určitý optimismus umocněný i tím, že čekáme další snížení úrokových sazeb, což by mohlo vést k oživení výstavby. Nicméně, i když se tak stane, nepředpokládáme, že by k oživení došlo dříve než po první polovině letošního roku.
Na jedné straně by měly klesnout sazby, ale zároveň rostou vstupy, což může oživení zpomalit…
Myslím si, že dnes je situace v cenách stabilizovaná a že k žádnému poklesu již nedojde. Ano, souhlasím, že proti dalšímu zlevňování působí stále tlaky jako vzrůstající cena energií či inflace. Těch tlaků je stále dost a výrobci pro snižování cen nemají prostor. A to se týká i stavebních firem, protože ty od výrobců nakupují a jsou na jejich cenách závislé.
Takže neočekávám, že dojde ke snižování cen, ale také si nemyslím, že dojde k nějakému významnému zdražení, to by musel přijít opět nějaký šok. To se sice vzhledem k mezinárodní situaci vyloučit nedá, ale jinak si myslím, že situace je nyní relativně stabilizovaná. Novináři se mě často ptají, jestli je nyní vhodná doba zahájit stavbu. Říkám, že je to každého individuální rozhodnutí. Avšak vzhledem k tomu, že nelze očekávat nějaké významné snížení cen, tak každý, kdo je připravený investovat, by to podle mne měl učinit.
Koncem ledna SPS uvedl, že ceny energií a emisních povolenek jsou pro český stavební průmysl velkou hrozbou. Je ale reálné, že by v této oblasti došlo k nějaké změně? Do určité míry se jedná o celoevropský trend. Navíc do ceny staveb se nepochybně promítá i tlak na nižší energetickou náročnost nových staveb…
Prvopočátek jsou emisní povolenky. Před pár lety byla jejich cena 20 či 25 euro, dnes jsou za 60 euro a loni se pohybovaly dokonce mezi 100 a 120 euro, možná i více. To je samozřejmě velký zásah do průmyslové výroby. A výroba stavebních hmot je energeticky náročná, takže cena povolenky má na naši cenotvorbu významný dopad.
Vidíte nějakou šanci, že by mohlo dojít na regulaci cen těchto povolenek?
Vzhledem k tomu, že se jedná o evropskou záležitost, tak přestože stejně jako mnozí další bušíme na dveře, neočekávám, že by se to nějakým zásadním způsobem změnilo. Samozřejmě, můžeme spekulovat o tom, co bude po volbách do Evropského parlamentu, ale nepředpokládám, že by v této oblasti došlo k nějakému výraznému obratu.
To, co tomuto systému vyčítám, je skutečnost, že se jedná o spekulativní a obchodní produkt. Povolenky měly sloužit k tomu, aby vytvořily určité finanční zdroje pro přechod k dekarbonizaci ekonomiky. Že jsou dnes třeba i součástí různých amerických penzijních fondů, to mi vůbec nedává smysl.
Když jde o financování infrastruktury, Ministerstvo dopravy stále častěji zmiňuje formu PPP. Zároveň se však ozývají hlasy, že pro stát to až tak výhodné není…
Obecně platí, že nikdo si nepůjčí levněji než stát, to je realita. Bavíme-li se o projektu PPP, který se nyní realizuje, tedy o dostavbě dálnice D4, podle mne je dobře, že se tak stalo. Pokud by se tento projekt neuskutečnil, tak bychom asi nad kapitolou PPP zavřeli knihu.
Zároveň je však třeba říci, že ke klasickému PPP to mělo hodně daleko. Ředitelství silnic a dálnic ČR coby investor stavbu připravilo de facto až do stavebního povolení.
Princip spolupráce v rámci PPP je však takový, že zhotovitel či dodavatel by měl nabídnout nejlepší řešení, komplexní službu, a ne že dostane celou stavbu pod stavebním povolením. Tím tato spolupráce ztrácí poněkud smysl. A když vezmeme v úvahu zadluženost, tak jsou to dráž půjčené peníze, než kdyby si je stát půjčil třeba formou státního dluhopisu.
Máte tedy pocit, že když se nyní uvažuje o využití stejné formy při financování vysokorychlostních tratí, mělo by to probíhat jiným způsobem?
Z hlediska předpokládaného objemu finančních prostředků na VRT, byť je to rozloženo v čase, dejme tomu na deset let, se bavíme o částce 600 až 800 miliard korun. Vyjma některých dílčích staveb si nedovedu představit, že by se to financovalo jako celek formou PPP. Myslím si, že bude třeba to řešit jiným způsobem.
Je zde nový zákon o urychlení výstavby strategické infrastruktury a legislativa obecně. A také digitalizace. Jak jste s vývojem v této oblasti spokojen?
Nyní platí nový stavební zákon a od 1. ledna začal fungovat Dopravní a energetický stavební úřad (DESU – viz str. 7) pod Ministerstvem dopravy jakožto garantem velkých strategických investic a jejich povolování. Bohužel, ta druhá část zatím nefunguje. Začít fungovat má letos 1. července, ale je to podle mého názoru bytostně závislé na digitalizaci. Součástí toho zákona je předpokládaná digitalizace stavebního řízení, což je pro nás v tuto chvíli black box, protože netušíme, v jakém stádiu příprava digitalizace je. A mám obavu, aby proces digitalizace neohrozil i fungování DESU. Nicméně Ministerstvo pro místní rozvoj deklaruje, že vše stihne včas.
Co české stavebnictví, krom toho, co jste zmínil, pro svůj další rozvoj potřebuje?
Rozhodně důležité je oživení investic soukromého sektoru, investiční aktivitu nyní drží veřejný sektor. Do budoucna bude podle mne klíčové zajistit financování infrastrukturních staveb. A tím mám na mysli dopravu, energetiku, datové sítě, rozvodnou soustavu atd., protože to všechno tvoří dohromady mix, který státu umožňuje nějakým způsobem fungovat. Bude tedy třeba zajistit peníze pro investice do strategických oblastí, které jsem vyjmenoval. Cestou jsou např. státní dluhopisy. Nechci v tuto chvíli spekulovat, zda by to měly být fondy kvalifikovaných investorů, nebo Národní rozvojový fond vlastněný Národní rozvojovou bankou, což by dávalo velký smysl. To by mělo či mohlo otevřít cestu financování veřejných investic v oblasti strategických infrastrukturních staveb.
Je třeba si uvědomit, že každá koruna investovaná v rámci stavebnictví generuje díky multiplikačnímu efektu 2,50 Kč. To není mé číslo, ale údaj makroekonomů, kteří se tím intenzivně zabývají. Návratnost těchto investic je tedy zřejmá a mělo by to opravit náš pohled na ochotu zadlužovat se, třeba právě pomocí státních dluhopisů. Zdůrazňuji, že hovořím o investicích, nesmíme ty peníze projíst. Potom to dává smysl.
Zmínil jste energetiku a v této souvislosti se samozřejmě vybaví dostavba Dukovan. Tam se bavíme o astronomických částkách, ale velká část půjde na technologie, ne přímo do výstavby, navíc nyní uváděná částka nebude zřejmě konečná…
Pokud vím, počítá se s tím, že zhruba 20 až 25 procent nákladů bude netechnologických. A i když se bude jednat o obrovskou investici, u energetiky je velká výhoda, že lze spočítat, kolik stát dokáže investorům platit jako bonus za to, že tam ty peníze vloží. To u investic do infrastruktury, krom takových jako je energetická, bývá problém.
Chceme-li dekarbonizovat, tak je logické, že vzroste spotřeba elektrické energie a tu je třeba vyrobit. Fyzikální zákony ještě nikdo nezměnil a z větru a slunce potřebné množství elektřiny opravdu nezískáme.
Milan Frydryšek
Foto: SPS
