7. března 2024, lan/čtk
Na konci února v Praze ve Fantově budově na hlavním nádrží se uskutečnila konference Vysokorychlostní tratě – realita budoucnosti. Uspořádala ji Stavební správa vysokorychlostních tratí Správy železnic pod záštitou Asociace krajů ČR. Cílem konference bylo podpořit diskusi o podobě VRT na všech úrovních, přijmout strategické závěry, zvýšit informovanost o aktuální fázi příprav a urychlit tak proces výstavby vysokorychlostních tratí v ČR.
Na konferenci vystoupili experti na dopravu, technologie, územní plánování, veřejné rozhodování, politiku i regionální rozvoj, manažeři organizací a institucí ze zahraničí a klíčoví politici: Martin Kupka, ministr dopravy, Jiří Svoboda, generální ředitel Správy železnic, Mojmír Nejezchleb, náměstek generálního ředitele pro modernizaci SŽ, , Radim Sršeň, náměstek ministra pro místní rozvoj, Eduard Levý, náměstek ministra životního prostředí, Eduard Muřický, vrchní ředitel sekce hospodářství ministerstva průmyslu a obchodu, Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR, Herald Ruijters, zástupce generální ředitelky DG MOVE EK, Radek Čech, ředitel odboru mezinárodních vztahů SŽ, Judith Engel, členka představenstva ÖBB-Infrastruktur, Ismail Ertug, zástupce pro udržitelnou mobilitu v Evropě Deutsche Bahn, Dariush Kowsar, ředitel pro evropské záležitosti SNCF Réseau, Zbygniew Szafranski, člen správní rady, Centralny Port Komunikacyjny, Thomas Joindot, technický ředitel SNCF Réseau, Tomáš Čoček, náměstek generálního ředitele pro ekonomiku SŽ, Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Radek Podstawka, náměstek hejtmana MS kraje a Asociace krajů ČR, Miroslav Marada, řešitel projektu Nová mobilita, Univerzita Karlova, a Henrik Saske, SMWA Sachsen ESÚS.
V Evropě ve VRT dominuje Španělsko
Za vysokorychlostní trať (VRT) je považována železniční trať konvenční konstrukce - tedy s klasickými kolejnicemi, nikoli tedy vlaky na magnetickém polštáři -, po které mohou vlaky jezdit rychlostí alespoň 250 kilometrů v hodině. Průkopníky vysokorychlostní železnice ve světě jsou Japonci, kteří zprovoznili první trať pro své šinkanseny mezi Tokiem a Ósakou v roce 1964, těsně před zahájením olympijských her v Tokiu.
Rychlovlaky se jsou dnes podle údajů Mezinárodní železniční unie v 21 zemích světa a jejich počet se zvyšuje jen pomalu, před třemi roky bylo jen o jednu zemi méně. Nejvíce VRT, téměř 70 procent, je v Číně, kde je provozu téměř 40.500 kilometrů vysokorychlostních tratí (a dalších 13.000 kilometrů se staví). Země přitom s budováním tohoto druhu železnice začala teprve v roce 2007.
V Evropě drží primát podle rozsahu sítě Španělsko (3917 kilometrů) před Francií (2735 kilometrů), která je považována za průkopníka vysokorychlostní železnice na "starém kontinentu". Úplně první evropské vlaky tohoto druhu sice dali do provozu už v roce 1976 ve Velké Británii, dieselové soupravy InterCity 125 jsou ovšem schopné dosáhnout pouze dvousetkilometrové rychlosti, navíc jezdí po běžné síti.
Francouzský přístup byl odlišný, soupravy TGV (Train à Grande Vitesse, tedy vlak vysoké rychlosti), jezdí převážně po zvlášť vybudovaných koridorech, kde se nepotkávají s jinými vlaky. Elektrické soupravy vozí cestující rychlostí přes 300 kilometrů v hodině a patří jim také titul nejrychlejších kolových železničních vozidel na světě. Cestujícím slouží od září 1981, kromě Francie dnes TGV zajíždí také do Belgie, Británie, Itálie, Německa, Nizozemska nebo Švýcarska.
(lan/čtk)
Foto: TRN
