28. dubna 2020, Milan Frydryšek
Silniční nákladní doprava dnes nezastupitelnou měrou přispívá k udržení alespoň omezeného chodu společnosti. A přestože silniční dopravci dělají, co je v jejich silách, bojují o holé přežití a bez pomoci státu se neobejdou. Co vše jim komplikuje již beztak svízelnou situaci, to nám přiblížil prezident Sdružení ČESMAD Bohemia Josef Melzer.
Přestože výkony silničních dopravců se prudce snižují (viz str. 10), bez silniční dopravy se společnost neobejde dnes ani po uvolnění krizových opatření. Jaké možnosti dnes dopravci mají, aby tuto dobu vůbec přečkali?
Začnu tím, že aby dopravci snížili fixní platby za nevyužitou techniku, dávají dnes vozidla do depozitu. A zde jsme, bohužel, narazili na skutečnost, že některé obce s rozšířenou působností tuto činnost přes datovou schránku neprovádějí. Jsou však úřady, kde to funguje velice dobře, například v Českých Budějovicích či v Benešově. Dopravci jsou z toho velice rozladěni a ministerstvo by mělo vydat nějaký závazný metodický pokyn. Chápeme, že i úředníci jsou dnes pod velkým tlakem, ale přesto na ně apeluji, aby dali na selský rozum a projevili aktivitu i bez nařízení shora.
S odstavováním vozidel do depozitu souvisí i to, že tímto aktem se přerušuje povinné ručení a havarijní pojištění. Dochází však k tomu, a nikoli v ojedinělých případech, že pojišťovny se snaží této situace využívat ve svůj prospěch a nechtějí při vrácení vozidla do provozu přistoupit na původní podmínky, ale snaží se pojistné sazby výrazně zvýšit. A to i přesto, že k tomu není žádný důvod, ba právě naopak. Když je vozidlo odstavené, tak se dá přece předpokládat, že i škodní průběh se bude minimalizovat.
Ano, jsou pojišťovny, které se i dnes chovají korektně a těm bych chtěl poděkovat, ale jsou i takové, které se situace snaží zneužít na úkor dopravce. Každý by si ale měl uvědomit, že přijde doba „pokoronavirová“ a pak dojde na české přísloví – jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Dopravní firma je na veřejnosti vnímána především přes vozidla a jejich řidiče. A ti jsou dnes jednou z velice ohrožených profesí, i po zdravotní stránce…
Celá společnost dnes klade velký důraz na hygienu. Bylo by proto žádoucí, aby si provozovatelé čerpacích stanic, truck parků i areálů, kam vozíme zboží, uvědomili v jak velké míře právě řidiči trpí nekomfortem v oblasti hygienických podmínek a umožnili jim využívat sociální zařízení stejně jako před vypuknutím epidemie. Nejenže je to projev lidskosti, ale vytváří to i pocit sounáležitosti mezi obchodními partnery a je to i součástí zdravotní prevence.
Se zastavením většiny výrobních závodů zakázek výrazně ubylo. Jaká je spolupráce se zákazníky, kteří i v současné době nabízejí přepravy?
Nejde jen o zboží, které dopravujeme dnes, ale také o zboží, které jsme dopravovali před krizí. Bohužel se najdou i zákaznicí, kteří zpožďují platby také za přepravy, které jsme realizovali již v lednu či únoru a faktury jsou splatné. Přestože tyto výkony nebyly nikterak ovlivněny opatřeními přijatými kvůli koronaviru. Každý se dnes ale musí vyrovnávat s nedostatkem cash flow a přijde mi nekorektní a zavrženíhodné, aby zákaznici řešili své potíže na úkor dopravců, kteří jsou dnes vystaveni enormnímu tlaku.
Ale ptal jste se na současné přepravy. Například německá firma Hellmann PKZ plošně obeslala v Německu své dopravce se sdělením, že chce snížit sazby, tuším o 15 procent. A ti, kteří na to přistoupí, budou ti privilegovaní, kteří pro ně budou smět jezdit i nadále. To je naprostá hanebnost a rázná reakce německého svazu silniční dopravy a logistiky BGL byla namístě. Firma Hellmann PKZ z toho měla velkou veřejnou ostudu.
Totéž se však děje také českým firmám. Máme podobné informace od našich firem, kdy jim zákazník oznámil, že snižuje sazby o 6,5 procenta. Když se dopravce ohradil s tím, že zastavuje dodávku služeb, tak odpověď byla: Byl to plošně generovaný e‑mail, který vám nebyl určen. Prostě to zkoušejí, ale neuvědomují si, že tato nepříjemná doba jednou skončí a po ní budeme nuceni znovu spolupracovat. A pokud se k nám někdo dnes takto chová, je to na pováženou a určitě to není dobrým základem pro další spolupráci. Upozorňujeme proto dopravce, aby na takový nátlak nepřistupovali a nestali se rukojmím takovéhoto postupu. Je třeba, aby takové návrhy důrazně odmítali, protože v současné době nemají žádné finanční rezervy.
Může vám v tomto pomoci nějak stát, například určitou regulací či podporou?
Dlouhodobě zdůrazňujeme, že každý by si měl uvědomit, že silniční doprava je nezastupitelná. A právě nyní výraznou měrou přispívá k alespoň nějakému fungování společnosti. Vždy byla spolutvůrkyni hodnot a je třeba pochopit, že po pominutí současných omezení se podnikání oživí. A vláda by si měla uvědomit, že pokud bude silniční doprava zdecimovaná natolik, že už nebude fungovat, tak i veškerá pomoc výrobním podnikům přijde vniveč.
O tom, že silniční doprava je součástí hospodářského mixu, jsem ještě před vypuknutím epidemie diskutoval s premiérem, ministryní financí i tehdejším ministrem dopravy. Vláda by si měla uvědomit, že z každého kamionu má stát ročně 750 až 800 tisíc Kč. Po uvolnění omezení výroby a pohybu bude stát potřebovat každou korunu. A pokud české kamiony u nás přestanou jezdit a nahradí je zahraniční vozidla, státní rozpočet o tyto peníze přijde. Vláda by si měla dobře uvědomit, že pokud do nás nějaké finanční prostředky vloží, ať už formou úvěrů nebo přímé podpory, tak se jí to stonásobně vrátí.
Je třeba si jasně říci, jestli si česká vláda dostatečně uvědomuje význam silniční dopravy v době pokoronavirové. Pokud ano, jsou před ní dva základní úkoly. Zaprvé, zajistit, aby si silniční doprava v této krizi zachovala schopnost poskytovat tak potřebné služby, a to jak nákladní doprava, tak autobusová doprava. A zadruhé, někdy v druhé polovině krize nebo na jejím konci se musíme vrátit k našim jednáním a dokončit opatření, která pomohou české kamionové dopravě obstát v evropské konkurenci. Tak, aby se neprohloubil pokles, který začal už před čtyřmi roky.
Právě v dnešních dnech se ukazuje, jak důležité je mít fungující dopravu a odpovědné dopravní firmy. Je to jen o tom, že si vláda řekne, jestli peníze od českých dopravců v budoucnu potřebuje. Pokud o tyto peníze zájem nemá a připustíme, že čeští dopravci podlehnou levnější konkurenci, je to něco jako „ekonomická vlastizrada“.
Milan Frydryšek
Foto: ČESMAD Bohemia
