16. října 2020
V důsledku novely č. 367/2019 Sb., která která novelizovala zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „ZoD“) přibyla některým provozovatelům železničních vleček jedna nová starost a sice povinnost nahlásit svou vlečku Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále jen „UPDI“). Zatím ne všichni tak učinili.
Na straně ÚPDI vyvstala povinnost zveřejnit na svých internetových stránkách seznam vleček, které jsou veřejně přístupné (§ 22a odst. 2 ZoD) a rovněž těch, které jsou sice veřejně nepřístupné, ale které musí jejich provozovatel za určitých podmínek zpřístupnit dopravci (§ 22a odst. 3 ZoD).
S dělením vleček na veřejně přístupné a veřejně nepřístupné přišla poprvé novela ZoD č. 319/2016 Sb., přičemž zvolená konstrukce § 22a ZoD nebyla zrovna nejšťastnější, což nakonec přiznalo i Ministerstvo dopravy v důvodové zprávě k zákonu č. 367/2019 Sb. Za účelem vyjasnění podmínek, za kterých musí být vlečka veřejně přístupná, se rozhodlo Ministerstvo dopravy upravit v této novele text § 22a ZoD, nutno podotknout že poměrně srozumitelně a kvalitně. Bohužel v průběhu legislativního procesu nezbylo z původního textu § 22a ZoD v podstatě nic nosného. Konečná podoba § 22a ZoD pak vede ve svém důsledku k tomu, že veřejná vlečka je v podstatě výjimkou, zatímco řada vleček spadá potenciálně do kategorie veřejně nepřístupných vleček, které musí jejich provozovatelé nahlásit na ÚPDI, jejichž užití musí provozovatel vlečky dopravci umožnit za regulovanou cenu a jejichž vymezení není, bohužel pro provozovatele vleček, zcela jednoznačné (dále budu v tomto příspěvku, jakkoliv se nejedná o zákonný termín, používat rovněž pojem „omezeně veřejně přístupná vlečka“, čímž je myšlena vlečka v režimu § 22a odst. 3 ZoD).
Kdo a kdy nahlašuje vlečku na ÚPDI?
Povinným subjektem k nahlášení omezeně veřejně přístupné vlečky na ÚPDI je provozovatel vlečky, nikoli její vlastník. Pokud se určitá vlečka ocitla v důsledku přijetí novely č. 367/2019 Sb. v režimu omezeně veřejně přístupné vlečky, pak měl provozovatel splnit svou povinnost nahlásit tuto skutečnost na ÚPDI do 15.02.2020 (čl. II novely č. 367/2019 Sb.). Pokud se vlečka pod režim § 22a odst. 3 ZoD dostane dodatečně (např. v důsledku stavebních úprav v areálu, kterým vede), musí provozovatel nahlásit ÚPDI tuto skutečnost do 10 pracovních dní poté, co tato skutečnost nastala (§ 22a odst. 5 ZoD).
Kritéria, která určují, zda je vlečka omezeně veřejně přístupnou, spočívají především v tom, zda je objektivně třeba vlečku využít pro přístup k zákonem vyjmenovaným železničním dráhám a zařízením. Vlečka tedy spadá pod režim § 22a odst. 3 ZoD především v těch situacích, kdy spojuje dráhy rozdílných vlastníků. Druhou skupinou případů pak představují situace, kdy daná vlečka napojuje přímo nebo prostřednictvím jiné vlečky dráhu celostátní nebo regionální na tzv. zařízení služeb. Co se konkrétně rozumí zařízením služeb, definuje blíže ustanovení § 2 odst. 9 ZoD a v návaznosti na něj § 3 vyhlášky č. 76/2017 Sb. Ve většině případů (nikoli ovšem výlučně) budou zařízením služeb, jež vlečka napojuje, odstavné koleje, čerpací stanice, zařízení pro provozní ošetření vozů (mytí, čištění atp.), nakládací a vykládací zařízení, stabilní a mobilní zařízení pro překládku přepravních jednotek (nejčastěji kontejnerů) mezi jednotlivými druhy dopravy, kolejové váhy atp. V neposlední řadě bude vlečka omezeně veřejně přístupnou rovněž v případech, kdy zajišťuje přístup k jinému zařízení nebo manipulačnímu místu, jehož vlastník nebo provozovatel je odlišný od provozovatele nebo vlastníka dráhy, čímž de facto dochází k pokrytí případných mezer v definici zařízení služeb, jelikož manipulačním místem muže být i panely zpevněná plocha, na níž se před nakládkou bude ukládat hromadný substrát (písek, kamení, uhlí, železný šrot a podobně).
Z pohledu § 22a odst. 3 ZoD tedy není tedy důležité, kolik na vlečce reálně působí dopravců či zda provozovatel chce nebo nechce dalším dopravcům přístup na vlečku umožnit. Důležité je, jaká zařízení a plochy se nacházejí v dosahu vlečky a mohou být vlečkou obsluhovány, a v některých případech je určující rovněž to, kdo je vlastníkem těchto ploch a zařízení.
Důsledky skutečnosti, že vlečka je omezeně veřejně přístupná
Dojde-li k tomu, že vlečka spadá pod režim § 22a odst. 3 ZoD, pak má tato skutečnost pro jejího provozovatele několik důsledků. Z ustanovení § 32 odst. 1 ZoD sice vyplývá, že v takovémto případě nebude muset vyhotovovat pro vlečku prohlášení o dráze, jelikož toto se vyhotovuje pouze pro vlečku veřejně přístupnou, provozovatel dráhy bude muset ovšem na „svou“ vlečku vpustit dopravce, který žádá přes vlečku o přístup k jiné dráze, zařízení služeb, nebo k jinému zařízení či manipulačnímu místu, jak o nich byla řeč výše. Tento přístup mu bude muset provozovatel dráhy poskytnout nediskriminačním způsobem (tedy stejným způsobem jako jakémukoliv jinému dopravci) a podle cenových předpisů.
Možné důsledky nenahlášení vlečky ÚPDI
Především je třeba zdůraznit, že se režim vlečky podle § 22a odst. 3 ZOD nahlášením na ÚPDI nemění. Vlečka je omezeně veřejně přístupná (tedy v režimu uvedeného ustanovení § 22a odst. 3 ZoD) bez ohledu na to, zda provozovatel tuto skutečnost na ÚPDI nahlásí či nikoliv a povinnosti podle § 22a ZoD má provozovatel vlečky rovněž bez ohledu na tuto skutečnost. Jelikož zákon stíhá nesplnění oznamovací povinnosti provozovatele vlečky ve lhůtách uvedených v § 22a odst. 5 ZoD pokutou až 1 milion korun, přičemž stejná pokuta hrozí provozovateli vlečky v režimu § 22a odst. 3 ZoD, který neumožní dopravci užití této vlečky nediskriminačním způsobem za účelem přístupu k jiné dráze, k zařízení služeb, k jinému zařízení nebo k manipulačnímu místu, lze provozovatelům vleček jen doporučit, aby důkladně posoudili, jakému režimu jejich vlečka vlastně podléhá a plnili z toho vyplývající povinnosti.
JUDr. Jiří Lojda, LL.M. EUR., Ph.D.
Advokát bpv Braun Partners, s. r. o.
Foto: Port Of Hamburg / Christian Burch
