1. prosince 2020, Jiří Kladiva
Virová pandemie se také velmi silně podepsala na užitkové silniční dopravě celého světa. Množství malých a středních autodopravců bojuje stále o přežití, a přitom již nabíhá druhá virová vlna. Současně se ukazuje řada nových aspektů, týkajících se tohoto oboru, a některých si všimneme podrobněji.Především je žádoucí uvést, že poslední Valné shromáždění OSN jakožto nejvyšší politický orgán světa ocenilo úlohu Mezinárodní unie silniční dopravy IRU (ČESMAD Bohemia je jejím členem) na poli silniční bezpečnosti a rozvoji harmonizovaných a mezinárodně uznávaných standardů v odborné výchově oboru. Shromáždění prohlásilo příštích deset let 2021 – 2030 za druhou světovou dekádu akcí v silniční bezpečnosti a podpořilo mnohaleté úsilí IRU v pojímání lidských chyb za hlavní důvody nehod a její zásadní roli v posilování kultury silniční bezpečnosti.
Krátce po prázdninách došlo na aerodynamická a pružná nákladní vozidla. To, když Aliance pro logistické inovace ALICE ve spolupráci s organizací AEROFLEX, zaměřenou na kamiony dálkové dopravy nové generace, uspořádala webový seminář o rozvoji nových technik, koncepcí a architektur pro kompletní vozidla, jež jsou energeticky efektivní, bezpečná, pohodlná a dostatečně pružná při měnících se provozních podmínkách; a zároveň je též představila. Jak vypadá celkový cíl pro dosažení žádoucí efektivnosti, je patrné z následujícího: snížení spotřeby energie o 4 až 5% přes zvláštní platformu; totéž o 4 až 6% efektivnějším využitím ložného prostoru; 5‑ až 10procentní snížení spotřeby energie zlepšenou aerodynamikou vozidla; standardizovaná propojení a sdílení komponentů vedoucí k vyšší ekonomice hmotnosti; design předku k zajištění přežití při střetech do 50km/h pro cestovatele a uživatele silnic.
Aktuálním tématem jsou též dámy za volanty – především jako dálkové řidičky. Kupříkladu Německý svaz silniční nákladní dopravy BGL se tím obsáhle zabývá, zejména v souvislosti s narůstajícím úbytkem mužů za nákladními volanty. Shledává, že ku konci minulého roku fungovalo v zemi 572248 řidičů z povolání; z toho ženy představovaly pouhých 1,9 procent. Přitom třeba podle policie jsou ženy za volanty značně pozornější; umějí také řídit defenzivněji než jejich pánské protějšky, ale i hospodárněji a šetrněji. Rovněž při odborných školeních jsou pozornější a mají zpravidla lepší známky.
Svaz rovněž uvádí příklady řady úspěšných řidiček. Kupříkladu jistá paní Verena je maminkou čtyř dětí, žije s rodinou v Salzgitteru a přes rok a půl dopravuje přes tamního speditéra náhradní díly pro Volkswagen v třísměnném provozu. Sama říká, že zde nemá problém. Konec směny značí opravdu konec. Lze proto dobře plánovat a mít spolehlivý proběh dne. Svaz se také věnuje problému podnikových předpokladů výchovy řidiček a neponechává stranou, že jsou mnohdy tělesně slabší, což může hrát roli při nakládkách výměnných nástaveb, vykládkách palet či výměně pneumatik. Tomu lze napomáhat moderním a lehce ovladatelným zařízením. Ale na trasách vznikají také konflikty mezi muži a ženami. Problémů je řada. Jak tedy nakonec získat více žen pro řidičské povolání? BGL praví: především je třeba pro naši branži více reklamy, která ukáže, jak je důležitá a mnohostranná. A pro její image je třeba více dělat: s přeplněnými parkovišti, konkurenčními východními řidiči atd. Je úspěchem, že BGL konečně rozjel podpůrný svazek PROFI, věnovaný image řidiče. A je třeba stavět také na dobrých ženských příkladech, jež mohou přesvědčovat další ženy.
Na závěr žel nepříliš radostné zjištění z průzkumu společnosti Arval: Češi jsou v zavádění alternativních pohonů hluboko pod průměrem EU, když zde stále dominují nafta a benzin. Ve srovnání s ostatními 19 zeměmi zahrnutými do průzkumu u hybridních vozidel i přes jejich rostoucí popularitu stále zaostáváme. Vozy s jinými alternativními technologiemi jsou v tuzemských autoparcích jen zřídka. Nejméně zaváděným typem pohonu hybridních vozů je plug‑in, kde je ČR na konci evropského žebříčku a překonávajícího i státy jako Polsko, Rusko a Turecko. Bateriové elektromobily se objevují ve 4% firemních parků, což je hluboko pod evropským průměrem, který je čtyřnásobně vyšší. Zábranou má být hlavně nízká hustota dobíjecích stanic a délka dobíjení. Vozy na stlačený plyn mají zase omezené možnosti parkování.
Jiří Kladiva
