7. října 2021, Milan Frydryšek
Výzvy podnikatelské sféry budoucí vládě, Green Deal a dekarbonizace, vývoj HDP, investice do dopravní infrastruktury, finance z Evropské unie, to jsou jen některá z témat, kterými se v současné době zabývá Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) a o nichž jsme hovořili s jeho prezidentem Ing. Jaroslavem Hanákem.
Začátkem září jste zveřejnili výzvy pro budoucí vládu. Mimo jiné v nich zmiňujete i nutnost řešit generační obměnu zaměstnanců, dekarbonizaci a digitalizaci. Co v těchto oblastech může udělat stát, aby firmy tento přechod dobře zvládly?
Již několik let upozorňujeme vládu na to, že se blíží demografická katastrofa. V okamžiku, kdy začne do důchodu odcházet generace Husákových dětí, bude ubývat z ekonomiky o třicet až třicet pět tisíc více zaměstnanců, než kolik jich do ní bude nově přicházet. Velice mě mrzí, že vláda neumí, nechce a před volbami se bojí řešit imigrační politiku. Bylo by dobře, kdyby se předseda vlády jel podívat třeba do Estonska, Polska či Dánska, jak tam tuto problematiku řeší. Pokud se jedná o cizince ze zemí, o něž je zájem (například ze zemí bývalého Sovětského svazu, Mongolska, Filipín, Indie apod.), v Estonsku mohou nastoupit do práce do čtrnácti dnů, v Dánsku ještě dříve, v Polsku do měsíce. Stačí, když mají schengenské vízum. U nás to není možné ani za devět měsíců. Když jsem to panu premiérovi Andreji Babišovi při jednáních o státním rozpočtu v Lánech vyčítal, řekl mi, že za to může sociální demokracie.
Imigrační politika u nás nefunguje, nefunguje vinou vlády a je to proto, že před volbami nikdo nechce slovo imigrant ani vyslovit. Je to hrubá chyba a tragédie pro budoucnost, protože my ročně třicet až třicet pět tisíc imigrantů potřebovat budeme. Přitom v Německu šéf úřadu práce otevřeně řekne, že Německo bude ročně potřebovat 400 tisíc imigrantů, jinak se tamní ekonomika zhroutí. Takže já říkám, že my budeme potřebovat 35 tisíc a pokud je mít nebudeme, dostaneme se do nepředvídatelných problémů.
Stále aktuálnější je téma dekarbonizace, které má dopad nejen na dopravu, ale i na energetiku a všechny obory…
Potřebuji vědět od premiéra a případně od ministra průmyslu a obchodu, co vlastně máme v této oblasti domluveno v rámci Evropské unie. Především, jestli jaderná energetika je pokládána za bezemisní, případně kdy bude, a také, jestli je za bezemisní považován zemní plyn, respektive jak dlouho bude.
Pokládám za hrubou chybu, že nevíme, co vlastně naši zástupci, kteří jezdí na Rady EU, vůbec vyjednávají. Přitom tam se nyní řeší nejdůležitější otázky pro budoucnost České republiky.
Co se týče zemního plynu, spoléhám hodně na Německo, protože když už je zde plynovod Nord Stream, tak věřím, že kancléřka Angela Merkelová spojí svůj odchod z politiky s podporou plynu a zemní plyn bude považován za bezemisní třeba do roku 2040 či 2045. Když to bude výhodné pro Německo, bude to výhodné i pro nás. Navíc naše teplárenství by bez plynu nepřežilo.
Přitom energetika je naprosto klíčová. Ceny energií neuvěřitelně rostou a my potřebujeme vědět, jaký mix budeme mít kolem roku 2030 až 2035. Jestli někdo tvrdí, že bude stačit elektrárna v Dukovanech, tak si myslím, že neví, o čem mluví. Protože pokud ČEZ do roku 2035 odstaví elektrárny na uhlí podle plánu, bude to znamenat úbytek více než 2000 MW a přitom jeden blok elektrárny v Dukovanech by dodával pouze 1200 MW. Zároveň ale podle předpokladů Národního akčního plánu JE první z bloků v Dukovanech kolem roku 2037 ukončí provoz. Takže buď někdo neumí počítat, nebo nechce lidem říkat pravdu – buď že těch bloků bude víc, nebo že v té době již budou nějaké Small Modular reaktory a budou nové technologie.
Cíl – jaderná energie, po určitou dobu plyn, výrazný úbytek spotřeby uhlí a potom obnovitelné zdroje – je správný. Podklady pro to, jak to bude v následujících letech vypadat, však vláda zatím nezpracovala. Bez znalosti energetického mixu pro roky 2030, 2035 a 2040 se ale průmysl a doprava těžko orientují. Já musím vědět, co bude v té době bezemisní, co nízkoemisní. Například pro veřejnou dopravu již existuje nařízení vlády, podle něhož bude muset mít dopravce, který se v roce 2025 bude účastnit výběrových řízení, povinně určitý podíl nízkoemisních vozidel ve flotile. Ale co je nízkoemisní a bezemisní, to nám v této zemi nikdo neřekl, protože vláda to neumí v Bruselu vyjednat. A přitom máme úředníků více než dříve, stojí nás to o sto miliard korun více než před šesti lety, ale žádné zlepšení služeb nevidím.
V letošním i příštím roce se očekává růst HDP. Zároveň však prudce vzrostlo zadlužení státu. Nehrozí, že právě tato zadluženost bude oslabovat ekonomiku přes jinak příznivý vývoj?
Růst HDP není zásluha státu, k růstu dochází díky firmám. Ty fungují přes všechny problémy, na které narážejí v oblasti nedostatku surovin, cen surovin i v rámci dodavatelsko‑odběratelských vztahů. Náš odhad je, že letošní vývoj ekonomiky bude někde kolem 3,5 procenta. To je dobrá zpráva po prvním pololetí, kdy ekonomika nejela naplno a rozjížděla se až od června. A pro příští rok všichni optimisticky očekávají, že růst bude přes čtyři procenta.
Zadlužování je dáno politikou vlády. Vláda v době pandemie zpočátku rozhazovala peníze všem, byly to, jak říkám helicopter money; podporu dostal 1 250 000 živnostníků, přestože jich podniká jen 570 000 a zbytek má živnostenský list vedle svého hlavního zaměstnání. Šťastnější byl program Antivirus, který vyšel k 31. březnu. Mohl začít platit i dříve, ale i tak to bylo asi nejlepší opatření, které jsme za pandemie měli.
Podařilo se nám posléze přesvědčit vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, že opatření mají být směrována na konkrétní skupiny a že nemá jít již o plošná opatření. A myslím si, že pan Havlíček v tomto směru odvedl dobrou práci.
Největším problémem dnes je, že roste zadluženost. Pan předseda vlády to trochu bagatelizuje, ale před čtyřmi pěti lety jsme měli skoro nejlepší stav veřejných financí. V posledních dvou třech letech však zadluženost prudce vzrostla, a to nejen v důsledku pandemie, ale také kvůli populistickým opatřením typu daňového balíčku či pěti tisícům pro důchodce. Když se podíváte na rozpočet, tak vidíte, že výdaje rostou o 1,8 procenta, ale mandatorní výdaje o tři až čtyři procenta. Z toho je naprosto zřejmé, že něco je špatně a že peníze se vynakládají tam, kde by se neměly.
Výkonnost ekonomiky může také zpomalovat již zmíněné zdražování surovin, jejich nedostatek a zpožďování dodávek…
Ano, ale to se netýká jen České republiky, to je vnější vliv. Asi největší tragédií je světová kontejnerová doprava. Dochází zde k velkým zpožděním a také prudkému růstu cen za dopravu. Takže dramaticky rostou náklady na klíčových trasách z Asie do Evropy. Bohužel, když je něčeho nedostatek, ceny rostou, to je kapitalismus. I když mohou tam být i spekulace, to nepodceňuji, žijeme v době, kdy každý chce na něčem vydělat.
Jsou v prognózách vašeho svazu o vývoji HDP zahrnuty i varianty, že budou chybět suroviny a komponenty pro výrobu?
Na základě stanovisek našich odborníků si myslíme, že tyto problémy mohou ještě být v prvním čtvrtletí příštího roku a pak se to bude pomalu (samozřejmě ne u všeho) zklidňovat, tak jak tomu v minulosti vždy bylo.
Konec loňského roku se nesl ve znamení brexitu. Máte informace o tom, jak se s ním české firmy vyrovnaly nebo zda přeorientovaly svůj export?
Myslel jsem si, že s brexitem se zesílí role celní deklarace, ale nestalo se tak. Například v mé firmě s Velkou Británií vůbec nespolupracujeme. A ti, kteří s tamními firmami spolupracují, mají nepříjemné zkušenosti s novou byrokracií. Stěžují si také přístavy, že došlo na zhoršení administrativy. Takže vzájemný trh funguje špatně.
Nyní by se měl finalizovat finanční nástroj na vyrovnání se s následky brexitu. Máte představu, jak by ho mohly využít vaše členské firmy?
My se na jeho přípravě nepodílíme. Vím pouze, že se do toho zapojuje Sdružení ČESMAD Bohemia, má bývala organizace, kde jsem trávil ve vedení 25 let.
Vedle Svazu průmyslu a dopravy jste také prezidentem Asociace Asociace dopravních, spedičních a servisních firem Čech, Moravy a Slezska, která letos oslavila třicet let od svého založení…
V lednu roku 1991 byla krásná porevoluční doba. A věděl jsem přesně, co je třeba dělat – maximálně se věnovat privatizaci firem a vytvořit silné seskupení, které by odolalo budoucím náporům odborů a špatným vládám. A to se naplnilo. Dobré bylo, že asociace byla již od počátku složená z brněnských firem a byla posílena o firmy ze Severní Moravy a pak přicházely i firmy z Čech.
Za těch třicet let se firmy pochopitelně hodně změnily, docházelo k prodejům, mnohé včetně mé se přejmenovaly a ČSAD jsou dnes již minulostí. Veřejná doprava dnes funguje a ukázalo se to i během pandemie. Pan předseda vlády a mnozí další však řidičům autobusů zapomněli poděkovat za to, že byli každý den v první linii. Na rozdíl od nich třeba Olomoucký kraj (a možná i některé další kraje), zařadili řidiče autobusů přednostně do pořadníků na očkování. A stále jsem od nikoho neslyšel, že bychom měli vypracovaný krizový plán, v kterém by byly vyjmenované i krizové profese.
Co pokládáte za největší výzvy pro následující období?
Výzev před námi je několik – Green Deal, Národní plán obnovy a to, jak naložíme s obrovskou sumou peněz, která k nám má dorazit z Evropské unie.
Premiér má pravdu v tom, že přijdou obrovské peníze, které tu nikdy nebyly. Z nových peněz přijde skoro bilion korun a nyní bude dobíhat ještě 300 miliard, takže dohromady máme bilion a tři sta miliard plus 180 miliard je zahrnuto v Národním plánu obnovy.
Skutečnost, že 42 procent půjde na Green Deal a 20 procent na digitalizaci, to je dáno evropskou politikou a asi je to tak správně. Doufám, že to zvládneme a plně využijeme. Především stát musí být dobře připravený, protože se tam počítá s obrovským spolufinancováním.
Jedná se pouze o období let 2021 až 2023, takže ten, kdo nemá připravené projekty, peníze nedostane. I to je třeba lidem a firmám říci popravdě. Obávám se, že stát v některých oblastech připravený není, ale na druhou stranu si myslím, že firmy ve vědě a výzkumu či v digitalizaci to zvládnou perfektně a ještě jim peníze budou chybět.
Vedle toho v Modernizačním fondu, ve kterém se střádá část prostředků z emisních povolenek, bude ještě 150 miliard korun.
Bohužel, cena emisních povolenek nyní výrazně roste, jsou již za 60 euro. Proto podle některých expertů můžou prostředky v Modernizačním fondu vzrůst až na 300 miliard, což je na první pohled hezké, ale pro mne je to tragédie, protože to potvrzuje skutečnost, že cena povolenek půjde nahoru.
Co se týče dopravy, umím si představit financování řady oblastí, ale stále jsem se od vlády nedozvěděl, z čeho bude financována obnova vozového parku osobní železniční dopravy.
Po letech se konečně investuje do dopravní infrastruktury. Není zde však riziko, že v důsledku velkého zadlužení stáru dojde během několika let k omezování financí na infrastrukturu?
Na jednání tripartity ke státnímu rozpočtu jsme si vyjasnili, že příští rok by Státní fond dopravní infrastruktury měl disponovat částkou 140 miliard korun. Letos je to 122,5 miliardy a musím poděkovat ministru dopravy, protože taková suma zde ještě nikdy nebyla. Bohužel, na nárůstu kilometrů nových dálnic to zatím příliš vidět není, spíše je to patrné na železničních koridorech a opravách historických budov nádraží, což je ale dobře.
Co se týče let 2023 a 2024, podle mého názoru k 1. lednu roku 2023 ve státním rozpočtu vybouchne bomba. Neznám politika, který ví, jak se po tomto datu bude řešit rozpočet. V té době již nebude patrný vliv daňového balíčku a někdo by tedy měl lidem říci, že se jim zdraží výplaty. A mám strach, že pak budou chybět především peníze na dopravní infrastrukturu. Na 140 miliard jako v příštím roce určitě nedosáhneme.
Transformace evropské ekonomiky je zdůvodňována mimo jiné udržitelností…
Dařilo se nám v letech 2013 až 2018 a považuji to za nejkrásnější a nejúspěšnější období stoleté historie naší země. Podílel se na tom především byznys, odbory k tomu moc nepřispěly. Firmy a lidé však obrovsky zabrali a ten, kdo pracoval, si udržel i velice solidní životní úroveň. Já jsem optimista a jsem přesvědčen, že když budeme rychle digitalizovat, automatizovat a budeme umět lépe řídit společnosti, tak tento přechod zvládneme. Hlavně firmy musí pochopit, že jediná budoucnost je ve větší přidané hodnotě, v nových inovativních výrobcích a komplexních službách. A to se týká i dopravy. Vizi mám, v této zemi se mi líbí a věřím, že to vše zvládneme. Ekonomika však musí projít velkou transformací. To, co zde bylo v devadesátých letech, již nestačí. A že se nemáme za co stydět, to bude v říjnu vidět i na výstavě EXPO 2020 v Dubaji, která se koná s ročním odkladem.
Milan Frydryšek
Foto: SPČR
