23. července 2013
PRAHA (23.7.) – Dopravní odvětví dlouhodobě žije ve velmi konkurenčním prostředí a pracuje s poměrně nízkými maržemi, proto je jakákoliv ztráta citlivá. Aktivnějšímu vymáhání vlastních práv brání často obava z možného poškození vztahů s obchodními partnery a následné ztráty zakázek. Tím se však věřitel sám přivádí do situace, kdy se může ocitnout v řadách dlužníků. V roce 2012 bylo v odvětví dopravy v insolvenci 392 firem a meziročně se jejich počet zvyšuje. Nárůst oproti roku 2011 činil 40 procent. Pravděpodobnost zaplacení pohledávky se snižuje každým dnem. Čím starší pohledávka je, tím obtížněji je vymahatelná, ať už kvůli zhoršující se kontaktnosti dlužníka či ztrátě jeho platební schopnosti. Pokud firma faktury nezaplatí, je potřeba situaci řešit co nejdříve.
Ze statistiky inkasní společnosti EOS KSI je patrné, že nejvíce problematické jsou pohledávky plynoucí z dovytěžování kapacit přepravy. Cílem dovytěžování má být lepší rentabilita jízdy, ale když k úhradě nedojde, dochází naopak ke ztrátám a k zvýšení zátěže spojené s administrativou okolo pohledávek. Dlužníky bývají zejména malé firmy, jejichž dluhy se pohybují v řádech tisíců korun. Nesplacených faktur se tak může sejít hned několik a ztrátová částka podniku rapidně narůstá. Existuje však možnost jak vymoci pohledávku a nepřijít tím o další zakázky?
Přirozeným prvotním krokem pro firmu je kontaktovat dlužníka po vlastní ose, například písemným či telefonickým upozorněním. V první řadě je potřeba zjistit, proč druhá firma své pohledávky nesplácí a nalézt společné řešení problému. Pokud jsou důvodem dluhu jen drobnější nesrovnalosti v náležitostech dokladů či chyby při bankovních převodech, problém se obvykle vyřeší snadno. V případě, že jsou na vině finanční problémy dlužníka, měla by firma dočasně pozastavit spolupráci s tímto partnerem. Obchodní zástupce, účetní či fakturantka, kterým jsou pohledávky svěřeny k vyřízení, mnohdy svou pracovní náplň vidí jinde. Vymáhání berou pouze jako nutné zlo, k němuž i tak pracovně přistupují. Při větším počtu dlužených částek navíc nedisponují dostatečným časem a zpravidla nejsou schopni vše uhlídat, proto je vhodné nastavit pro vnitřní vymáhací proces přesná pravidla. Pokud není pohledávka vyřešena do určité doby, je vhodné ji předat k externímu inkasu.
Spolupráce s inkasní společností je pro dlužníka signálem, že chce firma pohledávku skutečně řešit, ale také tím dává najevo, že volí mírnější mimosoudní cestu a poskytuje na smírné řešení dodatečný čas. Na rozdíl od soudního vymáhání je do značné míry možné kroky inkasní společnosti ovlivňovat a přesně je navázat na dosavadní vnitřní vymáhací proces. Dlužník je po předání agentuře obvykle nejprve upozorněn poštou, telefonicky, e-mailem či SMS a pokud na tyto výzvy nereaguje, přijde na řadu osobní návštěva. V případě, že v průběhu mimosoudního řešení pohledávky nedojde k jejímu uhrazení, nabízí mnohé inkasní agentury doporučení k dalšímu postupu (tzn., vyhodnocují, zda je smysluplné investovat do soudního řešení pohledávky). Inkasní agentura však nedisponuje státní pravomocí, nemůže dlužníkovi splacení pohledávky nařídit, ani ji vymoci exekucí.
Víte, kdo jedná jménem vaší firmy?
Inkasních společností se na trhu vyskytuje mnoho, ale každá si volí své vlastní postupy, proto je účelné si před předáním pohledávky danou společnost prověřit, jelikož jedná jménem vaší firmy. Obecně se za seriózní agentury považují agentury sdružené pod Asociaci Inkasních Agentur. Veškeré jejich kroky musí být nejen v souladu s obecnými zákony a právními zásadami ČR ale současně i s etickým kodexem Asociace. Tento etický kodex si klade mimo jiné za cíl suplovat dosud chybějící legislativu definující správné chování a postupy inkasních agentur v inkasním procesu a je proto pro věřitele značnou zárukou. Odměna inkasní agentury je obvykle tvořena provizí ve výši 5 – 20 % z vymožené částky, což znamená, že je úhrada zpravidla požadována až v případě, pokud skutečně dojde k zaplacení.
Náklady vymáhání jako uplatnitelný náklad
V českém právu platí mnoho let ustanovení §121 odst. 3 občanského zákoníku, které stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné i náklady na její vymáhání. Tento paragraf byl však kvůli nedostatečné výkladové praxi značně opomíjen, neboť chyběla jasná definice nákladů vymáhání. Bohužel ani soudní praxe si se stanovením nákladů nevěděla rady a často se omezila na velmi úzkou skupinu hotových nákladů (jako bylo např. poštovné), aniž by brala v úvahu náklady související. V nedávné době však s drobným zpožděním začala platit implementace evropské směrnice o opožděných platbách, která pozici věřitelů v rámci obchodů tzv. B2B a vůči státní správě značně vylepšila. Mimo jiné stanovila možnost automatické aplikace minimálně 1.200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky po splatnosti. Vzhledem k tomu, že tato norma umožňuje uplatnění paušálních nákladů na pohledávky, které se dostanou do prodlení až po době její účinnosti, tedy po 1. 7. 2013, bude se praxe jejího uplatňování teprve vytvářet.
Soudní řízení až v krajním případě
Oproti vymáhání inkasních společností je tato forma procesu upravena v zákoně, ale bývá dlouhodobě administrativně i finančně náročná. Řízení se může protáhnout na několik měsíců, nebo dokonce let a návratnost je nejistá. Proto je dobré se k soudnímu vymáhání uchýlit až v krajním případě, kdy všechny mimosoudní varianty řešení problému selžou, a to zejména za podmínek, kdy firma disponuje údaji o bonitě dlužníka a má informace, že pohledávka vznikla na základě dlužníkovy platební nevůle, nikoli platební neschopnosti.
Prvním krokem soudního vymáhání je písemné vypracování návrhu žaloby zpravidla advokátem. Jestliže soud vyhodnotí žalobu jako formálně a věcně správnou, může zahájit svou činnost. Pravomocný a vykonatelný platební rozkaz či rozsudek soudu má podobu exekučního titulu k provedení exekuce na majetek dlužníka. Avšak pokud chce mít věřitel od ledna 2013 nárok na přiznání náhrady nákladů řízení proti dlužníkovi, musí mu nejméně 7 dní před podáním návrhu na zahájení řízení zaslat předžalobní výzvu. Cílem této nové úpravy je posílit mimosoudní vyrovnání dluhu. Předžalobní výzva musí být dle zákona zaslána dlužníkovi na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. Dlužník má tak možnost svůj dluh uhradit ještě před zahájením soudního řízení. Pokud se tak nestane, je povinen náklady s ním spojené uhradit. Pokud však nedisponuje dostatečným majetkem k úhradě pohledávky a exekuční proces skončí neúspěchem, nese veškeré náklady za soudní řízení věřitel.
Důvodem k zahájení soudního řízení může však být (zejména u vyšších pohledávek) i snaha naplnit předpoklady pro možnost vytvářet daňově uznatelné opravné položky (dle zákona o rezervách č. 593/1992); v návaznosti na §24 bod 2y zákona č. 586/1992 o dani z příjmu je navíc umožněn za splnění určitých podmínek úplný daňový odpis pohledávky.
Vladimír Vachel – ředitel a jednatel inkasní společnosti EOS KSI Česká republika
