3. května 2014
V současnosti již téměř čtvrt roku účinný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále OZ), obsahuje tak jako jeho předchůdce (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále jen OZ64) zvláštní úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, a to konkrétně v paragrafech 2927–2932. Důvod této zvláštní úpravy je třeba hledat v historii.
Základní ustanovení pro odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku se příliš neliší od ustanovení § 427 původního občanského zákoníku z roku 1964. V současnosti účinný OZ uvádí ve svém § 2927 odst. 1 toto: „Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.“
Ke škodě může dojít nejen při jízdě
První věta tohoto ustanovení opět cílí na subjekty, které provozují dopravu. Okruh těchto subjektů se nikterak nezměnil, jelikož slovo „kdo“ nahradilo v tomto ustanovení právnické a fyzické osoby používané v OZ64. Podstatné je, aby tyto osoby dopravu „provozovaly“, což vyžadovala i starší úprava. U první skupiny tedy bude vyžadováno, aby byla doprava hlavním předmětem jejich činnosti. Na dopravním prostředku zde již nezáleží, ani na jeho pohonu. Ke škodě však musí vést zvláštní povaha takového provozu. Tato podmínka bude splněna nejen v případě, kdy se vozidlo nebo dopravní zařízení pohybuje, ale i v případech, kdy stojí (například při vykládce). Ke škodě však musí vést zvláštní povaha provozu (dopravní nehoda, vykolejení vlaku). Pokud zde toto kritérium chybí, neznamená to, že by byla osoba provozující dopravu automaticky zbavena odpovědnosti, jelikož její jednání bude třeba posoudit podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu.
Provozovatelem vozidla nemusí být jeho vlastník
Druhá věta výše citovaného ustanovení pak cílí na „jiného provozovatele“, a v tomto bodě tedy zůstalo názvosloví stejné, takže se lze přidržet vymezení jiného provozovatele ve starší úpravě. Provozovatelem vozidla ve smyslu druhé věty budou subjekty, na které nepamatuje již věta první (sousloví „jiný provozovatel“) – nejčastěji jím bude vlastník takového vozidla, nemusí tomu tak ale být vždy. Provozovatelem může být rovněž osoba, která má k dopravnímu prostředku taková práva a oprávnění, která jí umožňují využívat dopravního prostředku k organizované a zpravidla trvalejší činnosti (rozsudek NS 25 Cdo 3434/2009). Co se však již změnilo, je vymezení dopravních prostředků, kdy právě zde došlo k odstranění požadavku, aby se jednalo o dopravní prostředky motorové. Nově tedy budou této úpravě podléhat i provozovatelé nemotorových dopravních prostředků, které nejsou poháněny lidskou silou. Důvodová zpráva k OZ však uvádí, že není třeba, aby byly poháněny „výlučně“ lidskou silou, a tvůrci kodexu tak zamýšleli nechat prostor aplikační praxi k posouzení, kdy je lidská síla pohonem převažujícím. Snaha tvůrců o co nejvyváženější přístup v otázce lidského pohonu však ostře kontrastuje s pochybností, kam v použitém výčtu zařadit například vrtulník. Z čistě gramatického výkladu tak bude provozovatel rekreační loďky poháněné malou plachtou odpovídat objektivně, provozovatel soukromého vrtulníku však již bude odpovídat za zavinění, stejně jako například cyklista.
Podpůrné určení provozovatele
Určení provozovatelů ve smyslu § 2927 odst. 1 OZ pak napomáhají další paragrafy nového kodexu. Paragraf 2929 OZ říká, že je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele osoba, která dopravní prostředek k opravě převzala. Toto ustanovení je třeba číst bedlivě, jelikož dopadá na osobu, která dopravní prostředek opravuje, poměrně široce, a to od okamžiku, kdy je dopravní prostředek k dopravě převzat, až do okamžiku, kdy je opravený provozovateli vydán. Časový úsek odpovědnosti tak bude zahrnovat i jízdy z prostor závodu provozovatele, které vykoná již zaměstnanec opravárenského podniku, stejně jako jízdy z opravy zpět k provozovateli vykonané rovněž zaměstnancem opraváře. Občanský zákoník tady nerozlišuje, z jakého důvodu v této době došlo ke škodě, tedy zda z důvodu zkušební jízdy nebo zneužití dopravního prostředku k soukromým účelům zaměstnancem osoby, která prostředek do opravy převzala. Problematické může být vymezení pojmu oprava, lze se však domnívat, že za opravu lze požadovat i kontrolní prohlídky s opravou přímo nespojené. Pokud nelze provozovatele nijak určit, pak § 2930 stanoví, že je jím vlastník dopravního prostředku.
Povinnosti nahradit škodu lze někdy viníka zprostit
Druhý odstavec paragrafu 2927 OZ obsahuje liberační důvod, při jehož prokázání se provozovatel odpovědnosti zprostí, když říká, že: „Povinnosti nahradit ško- du se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.“ Konstrukce liberačního důvodu zůstala v podstatě stejná, jako byla v § 428 OZ64, což ovšem znamená, že bylo převzato i na první pohled matoucí slovní spojení „okolnosti mající původ v provozu“. Doktrína se již u předchozí úpravy vyjadřovala v tom smyslu, že okolnosti mající původ v provozu představují pojem užší, než je pojem „zvláštní povaha provozu“. Zde je třeba především upozornit na to, že provoz dopravních prostředků je považován za činnost rizikovou. Ten, kdo takový dopravní prostředek provozuje, musí rovněž dbát o jeho „bezproblémový“ provoz. K tomu slouží například kontrola brzd, zdravotní prohlídky profesionálních řidičů, údržba kolejí na vlakové trati, pravidelný servis letadla, předletová kontrola atp. Pokud tedy dojde k nehodě v situaci, kdy vozidlu selžou brzdy nebo letadlu motor, nepomůže provozovateli ani prokázání, že vynaložil veškeré spravedlivě požadovatelné úsilí. Riziko zde zkrátka nese provozovatel. S ohledem na judikaturu pak lze uvést, že v provozu mají původ např. nedostatky nebo selhání osob použitých v provozu, nedostatky nebo vady materiálu (a to i skryté) či technický stav dopravního prostředku (viz usnesení NS 25 Cdo 5094/2009). Pokud však událost měla svůj původ ve vnějších okolnostech, lze z konstrukce tohoto liberačního důvodu usuzovat, že provozovateli nestačí prokázat, že škodě zabránit nemohl i při vynaložení spravedlivě požadovatelného úsilí, ale je třeba rovněž, aby prokázal, že takové úsilí skutečně vynaložil.
Za škodu odpovídá i nepovolený uživatel vozidla
Další možnosti zbavení se nebo zmírnění odpovědnosti: Liberační důvod uvedený výše pak není jediným případem, kdy se může provozovatel odpovědnosti zprostit. Paragraf 2929 OZ totiž říká, že v případě, kdy určitá osoba použije dopravního prostředku bez vědomí provozovatele nebo proti jeho vůli, odpovídá za škodu ona. Pokud jí však provozovatel takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil, odpovídá společně s ní společně a nerozdílně. I když v tomto bodě OZ hovoří (stejně jako jeho předchůdce) o dvou případech, tedy použití dopravního prostředku bez vědomí anebo proti vůli provozovatele, z hlediska výsledku v tom nebude rozdíl. Problematické však může být určení situace, kdy provozovatel svou nedbalostí přispěl k neoprávněnému užití dopravního prostředku. Posouzení nedbalosti se bude odvíjet od vztahů, které u provozovatele panují a z nich rezultující potřeby zabezpečit přístup k vozidlům více nebo méně (usnesení NS 25 Cdo 4729/2008).
Za pád v autobusu většinou nemůže jeho provozovatel
Druhý případ je spoluzavinění poškozeného. Pokud poškozený přispěl svým jednáním nebo opomenutím ke vzniku škody, odpovídá provozovatel pouze ve zbylém rozsahu. To rovněž znamená, že pokud provozovatel dopravního prostředku prokáže, že zavinění poškozeného dosáhlo sta procent, své odpovědnosti se zprostí zcela, aniž by musel prokazovat liberační důvod. Takovou situaci posuzoval NS ve svém rozsudku ve věci 25 Cdo 431/2008, když judikoval, že pád cestující do šachty schodiště autobusu byl vyvolán zvláštní povahou provozu a šlo o událost mající původ v provozu. Provozovatel ovšem neodpovídal za škodu, jelikož ke škodě podle názoru NS došlo výlučně zaviněním poškozené, a odpovědnost provozovatele tak nebyla dána. Pokud by bylo zavinění poškozené dáno ze 70 procent, provozovatel by odpovídal ve zbylých třiceti (viz usnesení NS 25 Cdo 638/2005)
Poslední možností je ustanovení § 2931 OZ, které říká, že vyvstane-li škoda v důsledku ztráty nebo odcizení věci, nahradí provozovatel tuto škodu, pouze pokud neměl poškozený možnost tuto věc opatrovat. Tak jako v případě starší úpravy není odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku odpovědností zvláštní, nýbrž tato odpovědnost stojí vedle obecné úpravy odpovědnosti. Za škodu lze tedy postihovat jak provozovatele vozidla, tak i řidiče (rozsudek NS 32 Cdo 2875/2009).
Při střetu provozů rozhoduje míra zavinění
Posledním ustanovením, které přímo reflektuje nebezpečnost provozu dopravních prostředků, je ustanovení § 2932 OZ, které říká, že: „Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.“ Zatímco tedy ustanovení výše probíraného § 2927 OZ dopadá na škody způsobené jiným osobám než provozovatelům dopravních prostředků, § 2932 OZ dopadá na situace, kdy se střetnou provozy dvou a více provozovatelů. Zde použitý pojem „provoz“ je širší než pojem dopravní prostředek, a toto ustanovení tedy dopadá nejen na situace, kdy se střetnou dvě nákladní vozidla nebo nákladní vozidlo s motocyklem, ale použije se i v případě střetu nákladního vozidla se signalizací na přejezdu nebo vlakem samotným. Za střet provozů se rovněž považuje střet jedoucího vozidla s vozidlem stojícím, pokud se od druhého jmenovaného vozidla řidič nevzdálil, a zachoval si tedy možnost v případě potřeby reagovat (usnesení NS 23 Cdo 1516/2010).
Provozovatelé, jejichž provozy se střetly, se pak vypořádají vzhledem ke své účasti na vzniklé škodě. Zde je třeba dávat dobrý pozor, jelikož občanský zákoník hovoří o účasti na vzniklé škodě, nikoli o zavinění (odpovědnost provozovatelů je zde rovněž objektivní). Zavinění některého z provozovatelů bude sice jedním z hledisek, ale nikoli hlediskem nutně rozhodujícím (rozsudek NS 23 Cdo 4849/2009). Pro posouzení účasti tak budou brány v úvahu všechny objektivní i subjektivní okolnosti, které byly hlavními příčinami vzniklé škody (usnesení NS 23 Cdo 1516/2010).
JUDr. Jiří Lojda, LL.M. EUR., Ph.D.
