18. listopadu 2004
Zpracovávání krizových plánů je již samozřejmé u velkých výrobních podniků, stejnou opodstatněnost však mají i v dopravních firmách, zejména střední a větší velikosti. Je dokonce na pováženou, že jejich význam tento podnikatelský segment zatím dostatečně nedocenil. Snaha lidí o zvládnutí rizika pomocí určitých vědeckých přístupů vedla v pojišťovnictví ke vzniku speciálního oboru s názvem risk management neboli řízení rizika. Má-li se ozřejmit, čím se tento obor zabývá, je nejprve nutné objasnit pojem rizika. Rozvoj lidské společnosti přinesl ekonomické, technické i sociální přeměny, které vedou na jedné straně ke zvyšování životní úrovně, na druhé straně však současně zvyšují nebezpečí. Toto nebezpečí neboli nepředvídatelné události, které na lidskou společnost působí, přinášejí jak kladné, tak i negativní důsledky. Příčiny nepředvídatelných událostí vyplývají jak z přírodních jevů (choroby, působení živelních sil), tak i z nedokonalostí lidské společnosti (havárie, krádeže, úrazy). Toto nebezpečí lze jinak také nazvat rizikem.
Riziko a pojištění Pojem riziko je úzce spojen s pojištěním, v němž se riziko přesouvá na pojistitele, a opačně. Jestliže pojistitel přebírá rizika, musí také zkoumat jejich povahu a zákonitosti, kterým rizika podléhají. Kvalitě tohoto procesu může jen prospět, když s možnými identifikovatelnými riziky, která vyplývají z jeho předmětu podnikání, kvalifikovaně seznámí pojistitele klient sám nebo jím zplnomocněný makléř či jiný zprostředkovatel. Pro příklad není třeba chodit daleko. Silniční nákladní doprava zajišťuje kromě klasických přeprav i přepravy prováděné speciálními přepravními prostředky. V praxi to znamená, že základní okruh rizik působících při silniční přepravě je shodný pro všechny typy přeprav. U speciálních přeprav pak vstupují do hry ještě další rizika, která je třeba před jejich přijetím do pojištění dále analyzovat. Pojištění se zabývá pouze riziky čistými (nepředvídatelnými), nezabývá se riziky spekulativními (záměrnými, předvídatelnými). Jinak řečeno, v našich podmínkách lze pojistit pouze čisté riziko, riziko spekulativní (například manko nebo zpronevěra) je v našich podmínkách nepojistitelné. Čisté (pojistitelné) riziko se dále dělí na objektivní, které existuje nezávisle na lidech, a subjektivní, které existuje v závislosti na činnosti lidí. U rizik ohrožujících majetek je určení objektivního rizika snazší než u rizik ohrožujících osoby. Přesné vymezení a definování rizik, která daný podnikatelský subjekt ohrožují nebo by mohla ohrozit, je jedním ze základních předpokladů vytvoření optimálního pojistného programu. V dopravním pojištění je to tím snazší, že převládají rizika ohrožující majetek s dominantně působícím subjektivním rizikem.
Proč risk management? Většina podnikatelských subjektů bude dříve nebo později stát před úkolem provést optimalizaci svého pojištění. Jednoduše řečeno – projít všechna uzavřená pojištění a provést analýzu toho, co je pojištěno smysluplně, co je pojištěno nadbytečně a co není pojištěno vůbec. Tato potřeba je zcela zákonitá a vyplývá nejen z toho, že i české firmy v současné době stojí před riziky, která je dříve bezprostředně ne-ohrožovala (například povodně v roce 2002) nebo jejichž existenci si firmy neuvědomovaly, ale i před mnoha dosud nepoznanými riziky, která si ještě ne zcela a ne přesně uvědomují. Za tímto účelem vznikl v pojišťovnictví obor nazývaný risk management. Jeho cílem je dosažení bezpečné činnosti při co nejnižších nákladech na zajištění této bezpečnosti. Jinak řečeno: zachovat schopnosti firmy dodávat zákazníkům zboží a služby, zachovávat aktiva lidská i materiální a chránit výdělečnou schopnost firmy.
Čtyři fáze risk managementu Základní vstupní fází risk managementu je identifikace rizika. Pouze systematické oceňování všech možných rizik umožňuje vypracovat program kontroly rizik. Častou metodou financování škody je pojištění. Přesto je třeba mít na mysli, že pojištění, přestože je základním kamenem každého risk managementu, musí stát až na konci jeho procesu. I v tomto případě platí, že některé druhy rizik patří mezi řízením kontrolovatelné, jiné jsou kontrolovatelné jen omezeně.
V druhé fázi, jíž je ocenění a kvantifikace (analýza) rizik, jde o to, jakou váhu mají jednotlivá rizika a jaký dopad může mít realizace rizika na finanční situaci daného subjektu. Pro každé riziko je třeba stanovit jeho prav-děpodobnost, respektive frekvenci výskytu (odhad, jak často z něj může vzniknout škoda) a intenzitu škody (finanční vyjádření její možné výšky). Jednoduchou pomůckou je v tomto případě takzvaná riziková mřížka, do jejíchž segmentů se zařazují jednotlivá rizika podle výšky škody a pravděpodobnosti výskytu. Její využití dopravními společnostmi v České republice není – ke škodě věci – příliš obvyklé. Kalkuluje se s maximální možnou škodou, která může být realizací rizik způsobena. Její výší bývá klient velmi často nepříjemně překvapen.
Ve třetí fázi – při kontrole pomocí technic-kých či jiných prostředků – jsou přijímána opatření k předcházení škodám a připravuje se finanční eliminace důsledků negativních a nahodilých událostí. Prvotní je snaha rizikům v co možná největší míře předejít. Ve čtvrté fázi, jíž je financování rizik, se řeší případy, u nichž nemůže být riziko odstraněno. V takových případech je třeba rozhodnout, jak s rizikem dále naložit. Lze si je buď ponechat (potom je to takzvané samopojištění), nebo ho přenést na jinou osobu – například na obchodního partnera sjednáním dodacích podmínek ex works, kdy riziko poškození zboží přechází na kupujícího na rampě výrobního závodu. U takzvaných zbytkových rizik, tedy rizik, kterým nelze předejít strategickými nebo fyzickými opatřeními, se v rámci risk managementu uvažuje o finanční eliminaci rizika. V takovém případě má ekonomický subjekt možnost:
- krýt rizika z vlastních zdrojů nebo
- přenést rizika na specializovanou instituci zabývající se pojistnou ochranou.
O vlastním krytí rizika se uvažuje, jde-li o rizika více či méně předvídatelná, jejichž realizace se určitou měrou opakuje a jejichž rozsah je takový, že krytí těchto rizik je ve finančních možnostech ekonomického subjektu s tím, že je možné uvažovat i o využití úvěru. Rozhodnutí o vlastním krytí rizika je racionální jen tehdy, jestliže je krytí škod z vlastních rezerv v delším časovém období méně nákladné než přenesení rizik na pojišťovnu. Ztráty, které znamenají ohrožení finanční stability ekonomického subjektu, mají být podle pravidel risk managementu předmětem pojištění. Ekonomický subjekt vlastně možnost vzniku velké škody (z hlediska tohoto subjektu) s předem neodhadnutelnými finančními důsledky kryje vynaložením dopředu známého nákladu – pojistného.
Pojistný program Jedním z praktických výsledků procesu risk managementu je sestavení optimálního pojistného programu čili přehledu požadavků na pojištění s požadovanými, reálné skutečnosti odpovídajícími pojistnými částkami a spoluúčastmi. Aby pojistný program vyjadřoval pojistné potřeby klienta co nejlépe, měl by z procesu řízení rizika vždy vycházet. Stejně jako v případě výrobního závodu i u dopravní firmy může kvalitně sestavený pojistný program pomoci finančně eliminovat ztráty vzniklé v důsledku působení rizika a měl by postihovat všechny oblasti její činnosti. Precizní zpracování pojistného programu však vychází nejen ze znalosti klienta samotného, ale i oboru jako celku a příslušné legislativy. Na zpracovaný pojistný program navazuje výběrové řízení a následně vlastní příprava pojistných smluv. Kvalitně připravené pojistné smlouvy mohou v rámci dané legislativy významně eliminovat důsledky rizik. Patří k tomu pochopitelně i důkladné seznámení se s obsahem pojistné smlouvy a k ní se vážících všech pojistných podmínek, pečlivé objasnění výluk a v neposlední řadě seznámení se s definicemi pojmů.
Preventivní plán Dalším výsledkem procesu risk managementu by měl být krátkodobý a dlouhodobý preventivní plán, který management dopravní společnosti upozorní například na možné důsledky vysokého škodního průběhu u některých druhů pojištění a navrhne řešení. Vzhledem k několikaletým zkušenostem zejména v oblasti povinného ručení v návaznosti na statistiky dopravních nehod je možné zpracovat matematickou analýzu s příslušnými závěry s poměrně vysokou přesností. V rámci prevence rizika je pak možné vytvořit například ekonomické stimuly nebo přijmout určitá technická opatření, která mohou zvláště z dlouhodobého hlediska přispět ke snížení finančních ztrát ze škodních událostí. Na závěr snad jedna důležitá poznámka – optimálního výsledku se vždy dosáhne pouze vzájemným dialogem. Jana Vaněčková, Interway Insurance Brokers, s. r. o.
