4. srpna 2011
Základním problémem, který trápí nejen podniky z oboru dopravní telematiky, ale prakticky celou českou odbornou veřejnost, je absence konsenzuálního strategického plánu rozvoje dopravní telematiky. „Všichni víme, že je plán potřeba, neustále se však oddaluje rozhodnutí, kdo, v kooperaci s kým a za jakých podmínek ho vypracuje,“ shodují se prezident i viceprezident Sdružení pro dopravní telematiku – Prof. Ing. Dr. Miroslav Svítek a Ing. Roman Srp.
„Loni jste přijali manifest rozvoje dopravní telematiky, který se měl stát východiskem pro další poziční dokumenty. Jaké jste už zpracovali?“
Roman Srp: „Jednotlivé poziční dokumenty, které už vyšly, se zabývaly například zadáváním veřejných zakázek v oblasti dopravní telematiky, financováním dopravní infrastruktury a vztahem financování k mýtným systémům, projekty PPP či potřebou přijmout strategický plán rozvoje dopravní telematiky na úrovni materiálu schváleného vládou. Jeden dokument se týkal elektronických odbavovacích systémů pro cestující v hromadné dopravě; vedle pozičního dokumentu obsahoval i popis základních technických parametrů těchto systémů.
Zatím posledním dokumentem je materiál upozorňující na fakt, že Česká republika nemá v dostatečné kvalitě ani kvantitě k dispozici dopravní data. A to ani pro účely plánování, ani pro účely řízení dopravy nebo poskytování informací pro cestující či řidiče. V materiálu upozorňujeme na to, že je potřeba nejen rozšiřovat počet strategických profilových detektorů, ale současně musí veřejný sektor začít používat dopravní data z tzv. plovoucích vozidel, která jsou dnes na českém trhu v potřebném rozsahu dostupná.“
„V čem spočívají základní překážky, pokud jde o sběr a zpracování těchto dat? Proč to nefunguje tak, jak má?“
Roman Srp: „Dopravní data se u nás sbírají pomocí profilových detektorů (sčítačů dopravy), což jsou zařízení umístěná podél silniční infrastruktury, někdy jako součást mýtných portálů. Podobným způsobem lze využívat i anonymizovaná data z mýtných portálů, které v podstatě pracují jako specifický profilový detektor. Dvě konsorcia kromě toho v České republice poskytují službu dopravních dat z plovoucích vozidel (Floating Car Data) od téměř 90 tisíc motorových vozidel. Data jsou tedy k dispozici, ale stát je bohužel zatím nepoužívá.
Profilových detektorů, které se historicky instalovaly, je ovšem navíc poměrně málo, jsou v různém stavu, mají různou morální a technickou životnost a zdaleka ne všechny jsou ,on-line‘. Abych to shrnul: Česká republika má na svůj počet komunikací extrémně nízký počet profilových detektorů, prakticky nevyužívá potenciál mýtného systému pro sběr dat a nevyužívá ani dostupné služby FCD dat z plovoucích vozidel.“
„Jedna věc je sběr dat a jejich zpracování, druhá pak distribuce dat koncovým zákazníkům. Jak si stojíme v tomto směru?“
Miroslav Svítek: „Sbírat a zpracovávat data od různých subjektů je cílem vybudovaného Národního dopravně-informačního centra v Ostravě, z nějž se data různými kanály distribuují uživatelům. První možností distribuce dat jsou informační tabule na dálniční síti, další je systém RDS-TMC, v němž se data zobrazují, navigační systémy pracující s RDS-TMC, státní a veřejné webové portály. Kromě toho probíhá také distribuce informací prostřednictvím služeb soukromých a asistenčních společností.“
Roman Srp: „Prostřednictvím manifestu upozorňujeme na to, že stát investoval nemalé částky do systému pro sběr, zpracování a distribuci dat, a přitom nemá v dostatečné míře data, která by měl zpracovávat.
Pokud jde o vlastní využití dopravních dat, musíme modely rozdělit na tržně orientované a na regulačně orientované. V platnosti je evropská směrnice ITS (2010/40/EU), která klade na členské státy Evropské unie jako jeden z požadavků, aby zajistily interoperabilitu a specifikace pro vzájemnou výměnu dat o provozu pro cestující a pro řízení dopravy.
To se bude týkat také minimálního množství informací, které jsou nutné pro bezpečnost silničního provozu, a tato data budou k dispozici řidičům a cestujícím bezplatně. Pak jsou tady informace s přidanou hodnotou, které si budou moci cestující nebo řidiči pořizovat za konkrétních obchodních podmínek buď od státu, nebo od poskytovatelů služeb.“
„Řada témat pozičních dokumentů je poměrně ožehavá. Jaká je jejich síla a jaká je reakce ze strany státu?“
Miroslav Svítek: „Jsme profesní skupina, která upozorňuje na to, kde by se mělo co dělat, abychom splňovali evropské směrnice a evropské standardy. Neklademe si za cíl problém řešit, to není v našich silách, na to nemáme kapacity. Jde vlastně o návrhy profesní komory, co by se mělo udělat, na co by se měl stát v oblasti dopravní telematiky soustředit. Chceme samozřejmě legislativní zakotvení a pak jsou tady také technické problémy, že systémy ne-jdou propojit a podobně. Snažíme se upozorňovat a informovat všechny dotčené subjekty.“
„Podařilo se vám něco konkrétně prosadit?“
Roman Srp: „Každý dokument má jinou historii a jiné dosažené výsledky. Nejdále se dostal poziční dokument, který se týká elektronických odbavovacích systémů. Dosáhli jsme toho, že všichni hráči na trhu, tedy zejména objednatelé veřejné osobní dopravy (kraje, města, stát), dopravci, ministerstvo dopravy i dodavatelé, si sedli k jednomu stolu a na naše doporučení ministerstvo zřídilo koordinační skupinu pro přípravu národního standardu interoperability. To je ideální stav.
Jinak každý poziční dokument jsme vždy představili na nejvyšší úrovni a u každého dokumentu běží diskuse o tom, jakým způsobem dosáhnout požadovaných cílů. Dobré je to, že nikdo při jednáních nedokázal zpochybnit to, co píšeme v pozičních dokumentech, ať se to týká financování dopravní infrastruktury, mýtných systémů nebo zadávání veřejných zakázek. Všichni se ztotožňují s tím, co navrhujeme, ale cesta, jak toho dosáhnout, je bohužel dlouhá a složitá.
SDT ovšem není ,osvícený monarcha‘, ale pouze instituce, která může upozorňovat a navrhovat řešení těm, kdo rozhodují.“
„SDT sdružuje různé firmy různých zájmů. Jak komplikované je najít společný názor v jednom pozičním dokumentu?“
Roman Srp: „Poměrně hodně. Nelze konkrétně říci, kde byly největší problémy, ale každému pozičnímu dokumentu předchází široká diskuse na půdě SDT. Debaty jsou někdy velmi vzrušené. Často je nutné hledat kompromis, takže výsledný dokument se někdy může od původního návrhu v některých konkrétních otázkách i výrazně lišit.“
„Loni se změnila vláda, od té doby několikrát ministr dopravy. Začalo se šetřit, seškrtaly se investice do dopravní infrastruktury. Jak se to vše projevilo na zavádění dopravní telematiky?“
Miroslav Svítek: „V dopravní ,superkoncepci‘ ministerstva dopravy byla dopravní telematika zmíněna, psalo se v ní o tom, jak je velice důležitá, ale na konci, kde byly finanční tabulky, nebyla podpořena samostatným rozpočtem. To je chyba, protože pokud stát v koncepci popisuje potřeby společnosti, musí zároveň alokovat i finanční prostředky potřebné na zavádění potřebných opatření. My jsme na tyto potřeby v pozičních dokumentech upozorňovali včetně požadavku na oddělování telematických zakázek od stavebního díla při jejich zadávání.“
Roman Srp: „Tomuto tématu se věnují dva z pozičních dokumentů. V prvním požadujeme, aby ČR měla schválený strategický plán rozvoje dopravní telematiky. Ve finále musí být jasné, co, v jakém pořadí, dokdy, které instituce, za jakých finančních podmínek a z jakého rozpočtu budou stavět. Nic takového stát zatím neměl, ale mít musí. Nejpozději ve zprávě, kterou Česká republika v roce 2012 předloží Evropské komisi, to musí být rozmyšleno. Všechny vyspělé evropské země momentálně na plánu ITS buď pracují (říkají mu zpravidla National ITS Action & Implementation Plan), nebo jej již mají hotový (například Švédsko a Finsko).“
„V jaké fázi je příprava tohoto plánu? Máte nějaké informace o tom, dokdy by jej mohl stát zpracovat?“
Roman Srp: „V roce 2008 na ministerstvu dopravy vznikl dokument INNOTECH: strategie inovačních technologií v dopravě. Jednalo se vůbec o první pokus institucionálního subjektu definovat určitý směr rozvoje ITS v České republice v multimodálním smyslu, za což je třeba kolegům na ministerstvu dopravy poděkovat. Konsenzus v tom, že strategický plán ITS má mít obsahovou strukturu a proces přípravy popsaný v našem pozičním dokumentu, vznikl na podzim roku 2010 na nejvyšší úrovni pod patronací ministra dopravy Víta Bárty. Konkrétně se však dále pokročit nepodařilo a diskuse ze strany státu rychle ustrnula na tom, kdo konkrétně za přípravu takového plánu bude mít odpovědnost, co všechno by měl plán obsahovat a které složky ministerstva dopravy a dalších institucí budou na zpracování plánu kooperovat.“
„Co děláte na půdě SDT jiného kromě přijímání pozičních a dalších dokumentů?“
Roman Srp: „Jak už bylo řečeno, snažíme se aktivně komunikovat se všemi politickými reprezentacemi a se všemi orgány státní správy. Navázali jsme také poměrně seriózní a účinnou komunikaci s ostatními průmyslovými svazy a asociacemi, které jsou nějakým způsobem dotčeny dopravou. Velmi si vážíme vzájemné výměny informací. Snažíme se podporovat exportní aktivity naší členské základny především v zemích, jako je Slovensko, Rakousko, Maďarsko či Bulharsko. A koordinujeme také projektové dotační žádosti našich členů vzhledem k vypisovaným programům.“
Tomáš Johánek (Poziční dokument SDT Dopravní data: nutná podmínka efektivního dopravního systému v ČR přetiskujeme na straně 8.)
