18. července 2016
Uplatnění dopravní telematiky je velice široké a přínosy jsou patrné i ve veřejné dopravě. Tyto systémy zde významně přispívají k dosahování celospolečenského cíle, kterým je výkonná, nákladově efektivní a k životnímu prostředí šetrná veřejná osobní doprava.
Jedná se hlavně o tzv. informační a odbavovací systémy (OIS), mezi něž patří systémy pro plánování dopravní obslužnosti, návazností spojů, správu jízdních řádů, dispečerské systémy veřejné dopravy, systémy preference vozidel VD, vyhledávače spojení (v ČR například IDOS), rezervační systémy, platební a zúčtovací systémy, elektronické odbavovací systémy (EOC), centrální systém jízdních řádů, informace o poloze vozidel a zpoždění a vozidlová a stacionární informační technika.
Z pohledu cestujícího plní dopravní telematika zejména tyto základní funkce: poskytování aktuálních informací, vyhledání spojení, rezervace spoje, pořízení jízdenky, její uložení a odbavení cestujícího. A právě kombinaci těchto funkcí při uspokojování potřeb cestujících lze označit jako mobilitu ode dveří ke dveřím – door-to-door.
V door-to-door mobilitě se funkce odbavení cestujícího omezuje na prokázání nároku na přepravu, například při nástupu do dopravního prostředku nebo během přepravní kontroly. Odbavovací systémy (EOC) uloží jízdní doklad (jízdenku) na médium, třeba na bezkontaktní čipovou kartu dopravce. Systémy EOC mohou jízdenky ukládat i do centrální databáze. Cestující se během přepravy prokazuje unikátním heslem či strojově čitelným identifikačním průkazem odkazujícím na jeho jízdní doklad uložený v této databázi. Identifikačním průkazem může být i bankovní karta (více o EOC v DN 39/15).
Pořízení jízdenky
Vytvoření jízdního dokladu a jeho zpřístupnění cestujícímu je výsledkem předcházejícího procesu vyhledání spojení, rezervace místa (je-li zapotřebí) a zakoupení dopravního produktu. V současné době existuje několik perspektivních trendů:
l cestující vyhledává a vybírá dopravní produkt v prodejní síti na internetu;
l cestující využívá k platbě za dopravní produkt prostředků e-commerce;
l cestující provádí platbu za dopravní produkt bankovní platební kartou;
l terminály prodejní sítě dopravních produktů akceptují platbu bankovní platební kartou;
l dopravci pořizují platební terminály jako součást vozidlového systému OIS, takže cestující mají možnost zakoupit papírovou jednorázovou jízdenku (jízdní doklad na papírovém médiu) v dopravním prostředku bezkontaktní platební kartou (nikoliv jen hotovostí, jak je obvyklé).
Multikanálový přístup
Někteří objednatelé systémů veřejné dopravy i dopravci často hovoří v souvislosti s platebními funkcemi a odbavováním o tzv. multikanálovém řešení/přístupu, aniž by bylo zřejmé, co přesně tímto pojmem myslí. V door-to-door mobilitě „multikanálový“ přístup představuje některé z níže uvedených možností:
1. Je více informačních kanálů (vyhledávačů), kterými si cestující vyhledá dopravní spojení z místa A do B.
2. Je více prodejních kanálů (e-shopů, prodejních přepážek), kterými si cestující pořídí dopravní produkt řešící jeho potřebu cestovat z A do B.
3. Je více platebních kanálů (platební karty, elektronické peněženky), kterými cestující zaplatí za pořízený produkt.
4. Je více typů médií (nosičů jízdního dokladu), které cestující podle své preference použijí v procesu odbavení.
5. Je více odbavovacích kanálů (způsobů akceptace jízdního dokladu), které odpovídají různým typům akceptovaných médií – nosičů jízdního dokladu.
Médium pro odbavení
Jízdní doklad představuje konkrétní dopravní produkt zakoupený cestujícím a médium je nosičem tohoto dokladu. Ve veřejné dopravě se dosud často používá pojem jízdenka jako konkrétní jízdní doklad vytištěný na papírovém médiu. Ve světě door-to-door je však třeba odlišovat médium (nosič) a jízdní doklad. Média musí být strojově čitelná, komunikační rozhraní média je optické (2D kód) nebo rádiové (3G/4G, NFC, Bluetooth). Mohou to být například bezkontaktní karty, papírové kupony s 2D kódy, datový prostor na SIM kartě mobilního telefonu nebo datový prostor v mobilním telefonu.
Role mobilního telefonu
Mobilní telefon může při splnění určitých technických požadavků v informačních a odbavovacích systémech plnit několik různých/alternativních funkcí:
1. Mobilní telefon jako médium – nosič jízdních dokladů
Telefon plní roli bezkontaktní čipové karty větších rozměrů navíc vybavené displejem, klávesnicí umožňující ovládání, ale vyžadující také pravidelné dobíjení elektrickou energií.
2. Mobilní telefon jako nosič hesla nebo identifikátoru cestujícího
Telefon pracuje jako paměť na heslo odkazující na jízdní doklad umístěný v centrální databázi provozovatele systému.
3. Mobilní telefon jako univerzální komunikační terminál
Pomocí internetu umožňuje telefon cestujícímu vyhledání spojení a zakoupení konkrétního dopravního produktu. Výsledkem této akce je jízdní doklad. Ten je uložen do paměti uživatelem určeného média (například telefonu) nebo do centrální databáze jízdních dokladů provozovatele systému EOC. Tentýž telefon tedy může být použit pro vyhledání spoje, nákup jízdního dokladu i pro odbavení.
4. Mobilní telefon jako bankovní karta
Perspektivní formou platební karty je emulovaná platební karta na mobilním telefonu.
Role platební karty
Platební karta není nosičem určeným k ukládání jízdních dokladů, ale představuje platební nástroj sloužící k pořízení dopravního produktu. Novým trendem je miniaturizace a umísťování bezkontaktních platebních terminálů ve vozidlech veřejné dopravy za účelem pořízení jízdního dokladu. V současné době je tato funkce v ČR zavedena například v Liberci nebo v Plzni. Bankovní platební karta může být také identifikačním průkazem odkazujícím na jízdní doklad uložený v centrální databázi provozovatele systému EOC. Takový systém má být v ČR zprovozněn v Ostravě.
Roman Srp, Sdružení pro dopravní telematiku
