1. prosince 2020, Martin Paloncy, Jan Lička
Nová studie o trendech v české logistice, kterou nedávno prezentoval spolek SKLAD, dle očekávání potvrdila kroky směřující k postupné a střízlivé automatizaci výroby. Ukazuje ale také, že manažeři logistiky na domácím trhu stále vnímají procesy řízení skladů příliš izolovaně bez komplexního pohledu na celý cyklus od výroby po prodej.
Jakákoliv analýza z oblasti logistiky se už v dnešní době neobejde bez jedné důležité oblasti: Big data a Supply chain visibility. Sice jsme si už skoro všichni zvykli na systémy řízení skladů (WMS), tyto ale prakticky bez výjimky nefungují izolovaně, jako uzavřené černé skříňky. WMS komunikuje s dalšími vnitropodnikovými i zákaznickými systémy, různého stáří, rozsahu a kvality dat.
Nerezignovat na detailní pohled do jednotlivých oborů
Se skutečnými “velkými daty” dnes bohužel – až na výjimky – firmy na poli logistiky nepracují a prediktivní analýza je spíše záležitost nacházející se stále za horizontem událostí většiny z našich klientů. Přitom jde o velice cenná data, která firmy už narozdíl od doby před 20 lety mají k dispozici. Klíčová je však nejen dostupnost ale i kvalita dat, která už pokulhává. A tak společnosti běžně zpracovávají v excelových tabulkách různé denní, týdenní, měsíční a kvartální reporty, na jejichž přípravu se podílí celá controllingová oddělení, která umožňují chybějící data ručně vyhledat a doplnit. Přitom už běžná praxe je mít všechny reporty online v kterýkoli okamžik k dispozici.
V podobných trendových průzkumech je potřeba také hledat detailní pohled do jednotlivých oborů a firem. Zvláště v době, kdy řada podniků čelí nepříznivým dopadům koronavirové krize, se situace v jednotlivých sektorech může značně lišit. Zobecněné závěry tak mohou být zavádějící – jako příklad z naší zkušenosti můžeme uvést, že i přes nadšené ohlasy z veletrhů a konferencí v konečném důsledku vždy záleží na konkrétním případu. Detailní pohled na odvětví a velikost firem
by nabídl ucelenější analýzu české logistiky.
Podobným způsobem je dobré se blíže zaměřit na očekávanou návratnost. Co totiž studie potvrzuje, je velký důraz na návratnost investice do jakékoliv formy automatizace, která z prostých montážních hal vytváří propojený ekosystém, funkční organismus. Výkonná mašina, jejíž intenzita na výstupu je vykoupena nemožností ze dne na den celou strukturu “překopat” do nové podoby.
Z naší zkušenosti v dynamickém prostředí proto není výjimkou požadavek rychlé návratnosti takové investice do 2 ‑ 3 let, nejčastěji pak v rámci plánovací “pětiletky” životního cyklu konkrétního výrobku, resp. podle odpisové skupiny. Toho lze nejlépe dosáhnout v nepřetržitém směnném provozu a za podmínky předvídatelného tržního prostředí. Pouze výjimečně společnosti přistupují k automatizaci s delší návratností 5 ‑ 10 let, v mateřských závodech a provozech s diverzifikovaným portfoliem. Přitom ale většina firem zde působí už několik desetiletí, některé dokonce staletí, a není úplně důvod se obávat, že by zde tyto firmy nebyly za dalších pár desítek let. Očekávaná návratnost by tedy klidně měla být delší. Implementované řešení však musí být dostatečně robustní, aby umožnilo reagovat na změny vývoje trhu, vlastní výroby i dostupných technologií.
Výzkum odráží i naše zkušenosti
S prezentovanými výstupy studie, podložené rozsáhlým průzkumem mezi managementem firem, v jejichž provozech logistika hraje významnou roli, jinak nelze než souhlasit. Odráží naši praxi i zkušenost u zákazníků. Ze zajímavých informací, které studie nabízí, jednoznačně vyčnívá zjištění, že plná automatizace skladů není pro většinu z oslovených na pořadu dne, ale zároveň 76% firem plánuje během příštích měsíců investovat do navýšení jejího podílu (v horizontu 5 let dokonce drtivá většina 90% z nich). Limitně tedy jako společnost směřujeme k plné automatizaci logistiky a tento vývoj mohou vnější vlivy pouze pozdržet.
Jinými slovy – automatizace je pro každého, záleží ale na vhodnosti v místě, čase, rozsahu a hloubce. Většina našich logistických projektů se v současné době týká nějaké formy (polo)automatizace. Zároveň je důležité podotknout, aby se tyto představy neomezovaly na hardware. V čapkovských vizích “robotujících dělníků” se často zapomíná na automatizaci procesů – jednoduchá, rychlá a spolehlivá výměna informací mezi dříve nespojitými produkčními bloky často zmůže víc než mechanické ruce.
Křehká krása specializace výroby
Pokud si můžeme dovolit provést kvalifikovaný odhad vývoje v následujících letech – ten současný, “koronavirový” rok 2020 nám názorně ukázal, jak křehká je krása specializace výroby a dlouhých dodavatelských řetězců. Spolu s tím, jak klimatické a politické změny navyšují míru entropie u dříve spolehlivých obchodních partnerů, bude pro udržení efektivity stávajících dodavatelských řetězců kriticky důležitá visibilita, znalost širších souvislostí a schopnost včasné, pružné reakce v podmínkách neočekávaných změn.
Klíčovým slovem pro třetí dekádu 21. století bude resilience, organizační kultura s vlastnostmi vítězného boxera, odolná nepříznivým změnám, kde se – zejména na úrovni systémů, které z velkých dat vyvodí včasná varování – bez pokročilé automatizace a umělé inteligence zkrátka neobejdeme. Tyto změny však nemusí nutně působit proti automatizaci. Připravenost na situace, kdy nic není ložené, “vepsané do kamene”, nám naopak dává možnost z každého záchvěvu tržního prostředí vytěžit maximum. Kouzlo leží ve vyvážené kombinaci lean a agile procesů, kde právě v citlivém balancování mezi pružnými a štíhlými koncepty leží největší potenciál inteligentní automatizace.
Martin Paloncy, Jan Lička,
konzultační společnost Logio
Foto: Pixabay
