12. prosince 2024, Milan Frydryšek
12.12. - Doprava a logistika procházejí náročným obdobím a musejí pružně reagovat na řadu výzev. Jak se s touto situací vypořádaly letos a jaký je výhled na další období, to nám přiblížil Petr Rožek, výkonný ředitel Svazu spedice a logistiky ČR.
Jak byste zhodnotil celkově vývoj logistiky, dopravy a spedice v letošním roce?
Letošní rok nebyl jednoduchý. Zažili jsem výraznou krizi v námořní dopravě, jako na houpačce to bylo i na silnici. A k tomu se přidalo také několik evropských norem, které nám situaci nikterak neusnadňují. A když se nyní dívám, co se děje na konci roku, tak takový vývoj jsem v lednu nečekal.
Stále zde je válka na Ukrajině, ale toky zboží se již přesměrovaly. Doplácí však na ni nyní i letecká doprava, která si stěžuje, že po zákazu letů přes Rusko jsou ve velké výhodě společnosti z Číny a ze zemí, které se tímto zákazem neřídí.
A i když vím, že logistika, ač není úplně logická, si cestu vždy najde, překvapilo mě, jak elegantně se s tím vším dokázala vyrovnat. Logistika zvládla spoustu věcí a myslím si, že většina firem v logistice neprodělala, spíš naopak.
Problém vidím v následujícím období. Hospodářství sice velkým tempem neroste, ale především se nesnižuje byrokratické zatížení, to narůstá a ztěžuje další rozvoj.
Zmínil jste krizi v námořní dopravě…
Naprosto mě šokovaly rekordní výsledky hospodaření rejdařů za první tři čtvrtletí. Nevím, jestli se někomu podaří zanalyzovat, jak vzniklo prázdné místo na trhu, kterého využili, a jak je možné, že trh zaspal, aby jim v tom zabránil. Ten zisk je absolutní, uvádí se, že je to největší zisk od roku 2010, kdy byla poslední velká krize.
Zajímavě se vyvíjí i letecká doprava, kterou jsem již také zmínil. Ta je dnes v důsledku elektronického obchodování na hraně svých kapacit. A nejen kvůli tomu, že nejsou letadla, ale i proto, že je velká poptávka cestujících po letecké dopravě a přestavba pasažérských letadel na freightry slábne.
Hovořil jste i o výkyvech v silniční dopravě…
Silniční doprava sice také nemá na růžích ustláno, ale do konce září měla zajímavý vývoj. Podařilo se dokonce zareagovat na některé negativní trendy, jako bylo třeba rozšíření mýtného v Německu. Nyní ke konci roku však silniční doprava začíná slábnout, protože jak oslabuje německý průmysl, tak to má dopad i jeho satelity včetně nás.
Jak je na tom z vašeho pohledu železnice?
Železnici je asi jediný hráč na trhu, který má vyloženě špatnou kartu. Ale tím už se dostáváme k politice. Ve většině evropských zemích politici železnici prostě nechávali být, neřešili soukromou sféru a soustředili se na ochranu národních dopravců, viz Německo či Francie. A teď se jim to vrací i s úroky.
Železniční dopravci doplácejí i na to, že jsou nejelektrifikovanějším dopravním módem…
Není to jen kvůli elektřině. Elektrifikace je dokončena na 100 procent jen ve Švýcarsku, jinde skomírá nebo postupuje hodně pomalu. Všichni však rádi zdůrazňují, že železnice je jediný ekologický způsob dopravy, který tu budeme mít. Ale je zde spousta tratí, kde se musí jezdit na neekologické palivo. A když přibude i emisní povolenka, bude to ještě dražší.
Tím pádem skomírá i kombinovaná doprava. Je zde sice nová směrnice o rozvoji kombinované dopravy v Evropě, i u nás na toto téma proběhla diskuse, a je zřejmé, že posun kupředu to není.
V Německu je dnes železniční doprava ochromená spoustou různých rekonstrukcí, které se vlečou. Dokonce se chybným rozhodnutím rekonstruují dvě trasy, z nichž jedna měla být objízdná. Navíc politici zjišťují, že něco zanedbali, tak se rekonstruuje ještě víc, což má dopad na dálkovou dopravu, především na nákladní. Ale že by třeba došlo alespoň na uvolnění pracovní doby strojvedoucích nebo uvolnění některých tras pro nákladní dopravu, to nikdo neudělá.
Teď Deutsche Bahn prodává DB Schenker a myslím, že nakonec bude prodávat i traťové domy a možná i určité tratě soukromým investorům.
Česká železnice je na tom mnohem lépe než německá, ale to je možná i proto, že je výrazně kratší. Ale taky na tom není úplně ideálně. Vezměte si, kolik máme opravdu dálkových elektrifikovaných tratí, které mají nějaký význam - dvě. Tranzitka přes Děčím - Břeclav a tranzitka z Bohumína do Břeclavi. To je všechno, objízdné trati tady chybí, nejsou a nebudou. A řeší se, jestli to bude využívané z 95 nebo z 98 procent pro osobní dopravu. Zvítězí osobní doprava, je to politický úkol, přiláká to hlasy voličů. Když příměstská doprava nejezdí v taktu 15 minut, ale 9, tak je z toho obrovská sláva a všichni to vydávají za svou zásluhu. Že tam nákladní vlak neprojede dva dny, to nikoho nezajímá. A výstavba vysokorychlostních tratí? No comment.
Ještě horší karty než železnice má u nás asi vodní doprava, která dlouhodobě upadá…
Tu jsem ponechal úplně stranou. Trpí klimatickou změnou, i když nedokážu plně posoudit, zda je to trvalá klimatická změna, či jen přechodná. Navíc investice do vodní dopravy, aby tento dopravní mód byl ekologický, jsou velice vysoké, takže se stále provozují staré čluny.
Jak se díváte na vývoj světového obchodu, především v důsledku amerických voleb?
I když to není jediný faktor, hodně teď bude světový vývoj záviset na tom, co se stane mezi USA a Čínou a mezi USA a Evropou, a jestli se naplní to, co předvídají ti, kterým se nelíbí výsledek amerických voleb – že Donald Trump rozvrátí svět vysokým clem. Nevím, já si to zatím nemyslím a mám pocit, že jde spíš jenom o strašení. Ale když by na to došlo, svět by se asi zase pohnul trochu jinam, než jsme byli za poslední čtyři roky zvyklí.
Faktem je, že svět dnes není jenom USA a Evropa. Rozvíjí se obchod mezi Afrikou a Čínou, funguje vnitroasijský obchod, o slovo se hlásí latinská Amerika. Lidí, kteří potřebují kdekoliv něco kupovat, je mnoho.
Můžete se zmínit blíže o normách, které podle vás mohou zkomplikovat podnikání?
Nedávno jsem například zaslechl, že 20 evropských zemí se vzbouřilo proti normě o odlesňování, protože má mít retroaktivní charakter. Postupy odlesňování by se měly sledovat již od roku 2020. Tím si Evropa trochu sahá do vlastních řad, protože jednak se to dá obejít a jednak jsou tam výjimky třeba pro Čínu. Tato norma stanoví, že pokud by se někde pro zvýšení produkce mělo odlesňovat, tak takové zboží se do Evropské unie nesmí dovážet. To je jeden sporný aspekt a druhý je, že jsou zde země, které zaplatí dodatečné clo.
Navíc Evropa je hodně závislá na dovozu komodit, které se bez odlesňování těžko obejdou, jako je třeba káva, kakaové boby, tropické ovoce atd.
A kapitolou samou pro sebe je palmový olej…
Palmový olej je pokládán za vhodnou surovinu pro přimíchávání do paliv. Evropská unie to sice zakázala, ale stejně se to dělá. Doveze se rafinovaný čistý olej, projde dvakrát friťákem a pak je již použitý a používá se do paliva. Mimochodem, bio odpadový olej je nyní zatím nejslibnější složka paliva pro letadla.
Je ho nedostatek a bude ho nedostatek. A pokud bude norma o odlesňování, tak palmového oleje bude nedostatek i pro normální vaření. Jiným, stejně laciným olejem, ho však zatím nahradit neumíme.
Další norma, která může také přinést mnoho komplikací, je norma, která se týká lidských práv, zaměstnávání dětí, překračování pracovní doby atd. To by v důsledku znamenalo, že v každé továrně na Dálném východě by musel sedět evropský komisař a toto vše hlídat, mladí lidé by museli předkládat doklad o tom, kolik je jim let apod. A vezměte si, když tu byla první imigrační vlna, jak těžké bylo prokazovat věk.
V příštím roce snad u nás konečně nastoupí i zákon o digitální komunikaci, pokud nebude opět odložen. A dokončuje se digitalizace celního řízení, kterou Evropská unie opravdu potřebuje.
A je zde i balíček Fit for 55 a různá pravidla pro emisní povolenky pro jednotlivé druhy dopravy. To se podle mého názoru musí zhroutit. Překvapilo mě, že i přes výsledek evropských voleb to zatím nikdo neřeší. A teprve se ukáže, co emisní povolenky v nákladní dopravě udělají s celkovou cenou. Jsou již něaké náznaky, o kolik by to mohlo zvýšit cenu dopravného. Ale jestli u kontejneru, ve kterém je zboží za 80 až 100 tisíc dolarů, to bude 250 či 300 eur, tak je to de facto nula. Může to však vést i k tomu, že se na to někdo začne vymlouvat a bude to využívat jako bič na trh. Námořní doprava dnes vydělává především na tom, že využívá různé příčiny, které nafukuje do absurdní velikostí, pro zavádění dalších příplatků. Takže uvidíme, co na to nakonec řekne volič, pokud bude muset kupovat boty o 15 až 20 procent dráž.
Evropská unie je poslední dobou hrozně licoměrná, lžeme si ve spoustě věcí a děláme, jako že se vůbec nic neděje. Takové císařovy nové šaty a nikdo si nedovolí říci, že císař je nahý. Takže jen můžeme doufat, že se objeví nějaký malý chlapeček, který to řekne naplno.
Toto má na logistiku mnohem horší vliv než nějací húsíové, oteplování, hurikány či stávky. S tím vším se umíme nějak vypořádat, ale s politikou, která je zaslepená, těžko.
Ale jsem hrdý na to, že logistika je tak silná, že je schopná pružně reagovat i na šokující situace. Jen s politikou nenaděláme nic. Dokonce se obávám, že politika nás tlačí zpátky. Většina firem dnes řeší nesmyslnou byrokracii v rámci ESG, ale už nemá čas na inovace a vývoj.
Jsou zde například i různé pokusy omezovat umělou inteligenci a firmy se do ní bojí investovat. Ano, může to být nebezpečné a může to být džin vypuštěný z lahve, ale v logistice by umělá inteligence místo měla.
Na logistiku a dopravu má velký vliv ekonomická situace, inflace apod.
Další otázkou je, co budou dělat centrální banky. Ty podle mne také tápou. A co se týče normálních bank, pokud nebudou tlačit hospodářství k nějakému rozvoji, třeba tím, že budou dávat úrokové zvýhodnění, nebo nebudou investovat do novinek, tak budeme dál přešlapovat na místě. Že centrální banka drží vysokou úrokovou míru kvůli inflaci, to chápu. Ale co se týče firem, myslím si, že spousta problémů je dnes v tom, že manažeři, aby si uchovali své výdělky, tak všechny potíže drží tak říkajíc pod pokličkou. Myslím si, že většina velkých firem dnes nepracuje s plánem B. A také mě překvapuje, že jejich manažeři se nepoučili z toho, jak jsme tu dvacet let budovali komunismus. I oni plánují na pět let dopředu a nepočítají s žádnou jinou variantou. Začíná se naplňovat, že státně monopolní kapitalismus se zase převrátí do nějakého plánovaného hospodářství. A také mě překvapuje, že firmy jsou ochotné v době nejistoty přistoupit na zvyšování mezd. U státu je to něco jiného, ten si peníze tiskne. Ale kde na vysoké zvyšování mezd chtějí najít zdroje firmy, to netuším.
Milan Frydryšek
Foto: LAN
